Ottův slovník naučný/Akkad

Ottův slovník naučný
Akka	Akkad	Ak-kaja

Údaje o textu
Titulek:	Akkad
Autor:	Rudolf Dvořák
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 627. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Akkadská říše

Akkad, vlastně území starého královského města Agadé, později všeobecný název severní Babylónie naproti Sumiru neb Sinearu, kterýž název měla Babylónie jižní, od 32–33½° s. š., s městy Agadé a protějším Sipparem (hebr. Sefarvaim = dva Sefary) na Eufrátu, Upi (staré Opis) u vtoku Turnata (Tornadota) do Tigridu, Babylónem s Borsippou, Gudéou (Kuthou) a j., a sice v dobách předsemitských. Obyvatelstvo jeho bylo nesemitské, mluvíc asi stejným jazykem jako obyvatelstvo Babylónie jižní, totiž Sumerové, jejichž jazyk pravděpodobně jazykům turánským náležel. Náleží jim společně se Sumery nejen nejstarší písmo klínové, jež od nich později k Semitům přešlo, nýbrž celá kultura a zvláště náboženství v pořičí Eufrátském. Doby, kdy jazyk odumřel, nelze přesně určiti; stalo se však tak jistě asi 1500 let př. Kr. Nicméně udržela se znalost jazyka ve školách kněžských v Babylónii a později v Assyrii asi do VI. století př. Kr. Památky literární, pochodící většinou z Babylónie jižní a obsahující řadu hymnův a formulí zařikávacích, opatřených slovným překladem assyrobabylónským, vedlé tabulek grammatických a lexikografických a nečetných listin histor., psány jsou jazykem sumerským, který, jako jazyk pánů, stal se i jazykem literárním, kdežto akkadština, jako jazyk žen a sluhů, zůstala toliko jazykem obcovacím. třeba i o ní a jejích odchylkách od jazyka sumerského v památkách zachovaných některých zpráv nabýváme. Bližší viz ve článku Babylónie. Dk.