Ottův slovník naučný/Akka

Ottův slovník naučný
Akjáb	Akka	Akkad

Údaje o textu
Titulek:	Akka
Autor:	Justin Václav Prášek, redakce
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 627. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Akka, původně Aka (z toho řecké Άχη), bibl. Akko, za diadochů Ptolemais, franc. Saint Jean d'Acre, slavné někdy přístavní město v Syrii, hlavní místo sandžaku, na sev. konci zálivu t. jm., 130 km sszáp. od Jerusalema, má asi 8000 obyv., kteří živí se obchodem a plavbou a z nichž čtvrtina jsou křesťané. Stratégicky jsouc důležita opatřena pevnou tvrzí a zpustlými hradbami, rovněž přístav její, ač valně zanesen pískem, náleží k nejlepším lodním stanicím pobřeží syrského. A. jest sídlem řeckého arcibiskupa a ze staveb jejích vynikají: krásný palác pašův, velkolepá mešita Džezzárova, částečně vystavěná z rozvalin antických, dva velké bázáry a skvělé, po vší Syrii proslulé lázně. Obchod provozuje velmi čilý, zvláště vývozní (pšenice, kukuřice, sezam, ječmen, olej), ročně za 10 mill. zl. – A-ku založili Foinikové; záviselať politicky na městě Tyru. Za perských dob stala se A. důležitým bodem válečným; v jejím přístavě shromažďovalo se perské válečné loďstvo, odtud pak po suchu i po moři podnikli r. 526 Kambysés a 349 Artaxerxés III. výpravy své proti Egyptu. Za dob makedonských připadla A. k egyptské říši Ptolemaiovců, načež dostalo se jí zhellénisovaného jména Ptolemais. Za úpadku měst Tyru a Sidóna nabyla A. významu důležitého obchodního přístavu, jenž od X. stol. po Kr. v čilé vešel styky s námořními městy italskými. Odtud důležitost města za válek křižáckých. Upadnuvši v moc křesťanů r. 1104, musila r. 1187 vzdáti se Saladínovi, avšak již brzo potom spolčenými Angličany a Francouzi r. 1191 znova dobyta, načež po míru, jejž Richard Lvísrdce se Saladínem smluvil, stala se A. hlavním městem obnoveného a ovšem i zúženého království jerusalemského, zabírajícího pobřeží od Joppy k Tyru; spolu byla i sídlem velmistrů řádů rytířských. Roku 1291 dobyli jí po strašném boji Mamlúci, načež Akka. do základů téměř zbořena. Za tureckých dob (od r. 1517) opevnění její obnovena. Roku 1799 obléhána marně Napoleonem Bonapartem. Dne 27. května 1832 dobyl jí egyptský princ Ibráhím paša, ale již 4. list. 1840 bombardována jest spojeným loďstvem rakousko-anglicko-tureckým. dobyta a vrácena Turecku. Pšk. red.