Ottův slovník naučný/Aiakos

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Aiakos
Autor: Albert Dohnal
Zdroj: Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 518. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Aiakos (Αἰακός), lat. Aeacus, syn boha Zeva a unesené jím nymfy Aiginy (v. t.). Byl prvním králem ostrova Aiginy, jemuž Zeus na usilovné jeho prosby z mravenců (řec. μύρμηκες) ostrova stvořil poddané, zvané proto Myrmidony (příklad báje etymologické). Modlitbám Aiakovým podařilo se též zbaviti Helladu hrozné neúrody, již byli rozhněvaní bohové na zemi seslali, začež Zevovi, příjmením Panhelléniovi (t. j. všehellénskému), vystavěn chrám na nejvyšší hoře aiginské, zv. Panhellénion. — Bohům Apollónovi a Poseidónovi A. prý pomáhal stavěti zdi města Troje. — Choť A-kova byla Endéis, dcera Cheirónova, a synové z ní Péleus a (dle pozdějších pověstí) Telamón; Néreovna Psamathé porodila mu mimo to syna Fóka. Po smrti své stal se dle mythu A. za to, že za života svého vzácnou vynikal zbožností, moudrostí i spravedlivostí, jedním ze soudců v podsvětí a soudil tam hlavně zemřelé přicházející z Evropy, maje dozor na vchod do podsvětí a ocelovou jeho bránu; v umění představován proto s klíčem i žezlem. – A. ctěn na některých místech jako hérós, zvláště na Aigině a v Athénách; na obou těchto místech měl své héróon, na Aigině t. z. Aiakeion se zdmi z bílého mramoru, v němž poblíže vchodu umístěno bylo umělé vyobrazení vyslanců řeckých, již za času zmíněné neúrody přibyli na Aiginu prosit A-ka za pomoc; uvnitř byly olivy i oltář A-kův, kterýž byl prý spolu jeho náhrobkem. A. byl praotcem slavného rodu Aiakovců, kterýmžto jménem označováni bývají hlavně synové jeho Péleus a Telamón, pak vnuk Achilleus a syn tohoto Neoptolemos (Pyrrhos), z dob pak historických épeirský král Pyrrhos a Perseus makedonský. — A-kovi i Aiakovcům věnovány jsou některé ze zpěvů Pindarových, opěvujících slávu aiginských vítězův. – O výkladech A-kova jména i mythu srv. Wörnerův článek v Roscherově mytholog. lexiku na str. 114.; k tomu dodej: Hermann, De mytholog. Graec. antiq. p. XVIII., posléze výklad nejnovější (však dojista nemožný), vyslovený od P. W. Forchhammera ve článku: Mythologie eine Wissenschaft (Philologus, sv. 46., str. 193. a násl.). Dnl.