Ottův slovník naučný/Agri decumates

Ottův slovník naučný
Agricola	Agri decumates	Agrigentum

Údaje o textu
Titulek:	Agri decumates
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha : J. Otto, 1888. S. 469. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70

Agri decumates nazývala se v dobách římských jihozáp. čásť Germanie mezi horním Dunajem, středním Rýnem a pomezným náspem, zvaným limes transrhenanus. V nejstarších dobách bydleli v krajinách těch Keltové, hlavně Helvetiové, po odchodu jejich v I. stol. př. Kr. Svévové, ale obyvatelstvo zůstávalo vždy řídké, až kolem narození Kristova osadili je Římané a propůjčovali tam půdy ku vzdělání přistěhovalým Keltům, poddaným Germanům a později i vysloužilým vojákům za odvádění desátku (odtud jméno). Aby docílil bližšího spojení mezi Raetií a novými výboji v severozápad. Germanii, vystavěl tam císařovic Drusus na poč. I. stol. po Kr. vojenské silnice a v pohoří Taunu mnohá opevnění na obranu proti svobodným Germanům. V díle jím začatém pokračovali Tiberius a Domitius Ahenobarbus, ale po nich bylo zařízení těchto zanedbáno a teprve když koncem I. stol. po Kr. území toto s říší římskou trvale bylo spojeno, ujali se císařové opět porouchaných opevnění na hranici. Traján opravil zanedbané tvrze a Hadrián dílem obnovil, dílem nově zřídil náspy, kteréž jsouce často dvoj- i trojnásobné, tvrze mezi sebou spojovaly. Tato proslulá hradba, jejíž zbytky podnes jsou zachovány, táhla se v délce 600 km nejprve na sev. břehu dunajském od Laureaka (Lorch) v Horních Rakousích až za Ingolstadt; na to od Pföringu blíže Dunaje směrem severozáp. přes Weissenburg, Ellingen, Gunzenhausen, Dinkelsbühl, přes řeky Kocher a Jagst i planinu Hohenložskou dosahovala k Mohanu. Na pravém břehu mohanském pokračovala od Kastelu přes Taunus, Emži a končila u Hönningen mezi Neuwiedem a Linzem na břehu rýnském. Neustálá potřeba hájiti území toho proti vpádům svobodných Germanův uvedla sem četné vojsko a způsobila čilý život, o čemž svědčí zbytky starých silnic, letohrádků, lázní a jiných starožitností. Ze zachovaných nápisů vysvítá, že území sev. od Dunaje náleželo k Vindelicii, čásť mezi náspem a Rýnem až k Mohuči ku Germanii horní a ostatek k dolní Germanii. Až po vládu císaře Alexandra Severa zůstali Římané v nerušeném držení země této, ale r. 234 počali tudy různí kmenové germanští, zvláště Alamanni, podnikati své vpády do říše římské. Již za císaře Valeriána r. 253 zmocnili se větší části území tohoto a po smrti Aureliánově r. 275 dostalo se úplně v moc jejich. Císař Probus zapudil sice Germany opět za Neckar a Švábský Jura, ale hned po smrti jeho r. 282 zaplaveny jsou A. d. od Alamannů, kteří jich více neopustili. Římský limes transrhenanus, od vojevůdců Postuma, Lolliana a Proba několikráte opravený, ocitl se odtud v rozvalinách. Nejpozdější římský nápis zde nalezený pochází z dob císaře Galliena.