Ottův slovník naučný/Agorakritos

Ottův slovník naučný
Agorafobie	Agorakritos	Agoranomoi

Údaje o textu
Titulek:	Agorakritos
Autor:	Hynek Vysoký
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 458. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Agorakritos, slavný sochař řec. z ostrova Paru, žák a miláček Feidiův; Feidias tak prý jej miloval, že daroval mu některé sochy své, dovoliv mu, aby pod ně své jméno napsal, jako by je sám byl zhotovil. Odtud vysvětliti si jest, že u mnohých děl uměleckých staří byli na rozpacích, mají-li je přičísti Feidiovi či A-tovi. Zpráva, že Feidias A-tovi některé ze svých výtvorů věnoval, má asi ten smysl, že některá díla A-tova byla pracována pod dozorem a vedením Feidiovým. Jednohlasně přičítají se A-tovi kovové sochy Athény itónské a Zeva ve chrámě Athény itónské u Koróneie, kdežto sochu Matky bohů v Métróu athénském přičítá Plinius A-tovi, Pausanias a Arrian Feidiovi. Nejslavnějším dílem jeho byla však kolossální socha Afrodity, kterou prý vytvořil v zápase s Alkamenem. Když pak soše Alkamenově dána přednost, přetvořil prý A. sochu Afrodity, změniv asi její attributy, na sochu bohyně Nemesis, která chována byla v Rhamnuntě v Attice. Také tuto sochu přičítají Pausanias, Hesychios a j. Feidiovi, avšak již Antigonos z Karystu poznal dle nápisu uměleckého, že jest to dílo A-tovo (Wilamowitz: Antigonos v. Karystos, str. 10.). Představena byla bohyně držíc v jedné ruce ratolest jabloňovou, ve druhé číši, na níž zobrazeni byli Aethiopové, na hlavě měla vysoký vínek, na němž zobrazeni byli jeleni a bohyně vítězství. Na bathru sochy té představeny byly v reliefu osoby mythologické, mezi nimi Helena, jež přivádí Léda k bohyni Nemesis. Replika slavné této sochy A-tovy snad se nám dosud zachovala na jedné minci (Numism. chron. 1882, tab. 5., strana 89.). O uměleckém směru A-tově nevíme nic bližšího; že byl znamenitým umělcem, vysvítá z důvěrných styků jeho s Feidiem, jehož směru uměleckého se asi přidržoval. – Srovn. Brunn: Geschichte d. griech. Künstler, I. str. 239.–242., Overbeck: Griechische Plastik, 3. vydání, I. str. 277.–279. Vý.