Ottův slovník naučný/Agona

Ottův slovník naučný
Agón (řecké právo)	Agona	Agonales

Údaje o textu
Titulek:	Agona
Autor:	Gustav Gruss
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 455–456. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Agona (řec.) jest křivka míst na zeměkouli bez magnetické odchylky; tato křivka prochází sev. pólem geografickým a magnetickým v sev. Americe na ostrově Boothia Felix a protínajíc Kanadu a jezero Huronské vstupuje blíže Washingtonu do Atlantského okeánu a odtud směrem jihových. postupujíc dotýká se ostrova Portorika: při ústí Orinoka vniká do jižní Ameriky a blíže Ria de Janeiro opět do Atlantského okeánu. Prošedši oběma jižními póly vstupuje na vých. polokouli procházejíc Australií ve směru sev.-záp. přes Javu, Sumatru a poloostrov Malaku, kdež nejprve na sever, pak na sev.-vých. se obracejíc a popisujíc velikou kličku přes Anam, na východ přes Filippiny, na to na sev. okolo Japonska a přes Ochocký záliv do Sibiře, kdež se obrací na sev.-záp., na západ a pak dostoupivši největší sev. šířky (69°) na jihozáp. a jih; procházejíc Mongolskem kolem jez. Bajkalského blíží se v Zadní Indii své dřívější poloze; kolem Přední Indie veliký oblouk opsavši obrací se opět na sev.-záp. a postupujíc vých. Arabií přes Irán, Kaspické moře, Rusko a Laponsko směřuje k sev. polu. Rovník protíná v 72°, 84°, 100° a 304° vých. délky. Křivka na základě Gaussovy theorie sestrojená podobá se na polokouli záp. křivce výše vylíčené; na vých. polokouli dělí se theoretická křivka (Gaussova) na dvě části: první probíhá záp. Australií a postupuje kolem Javy, Sumatry a Přední Indie přes vých. Arabii a Kaspické jezero na sever; druhá probíhá Filippiny, sev. Japonsko, Sibiř, Mongolsko a Čínu majíc uzavřený vejčitý tvar k rovníku nesahající; první čásť protíná rovník v 69° a 308° vých. délky. Srovnej důkladný rozbor: A. Seydler, O zemském magnetismu. Časopis math. a fysiky. Ročn. II.; dále Gauss, Allg. Theorie des Erdmagnetismus (Lips. 1839); Gauss und Weber, Atlas des Erdmagnetismus (Lipsko 1840); Ermann und Petersen, Neuer Atlas des Erdmagnetismus (Berl. 1874). Křivka ta jest podrobena pohybu mezi určitými mezemi kolísajícímu. Columbus prošel 13. září r. 1492 a-nu u Azor a shledal, že zde procházejí variace ze sev.-vých. na sev.-záp.; křivka ta tvořila později demarkační čáru pro země nově objevené mezi Portugalskem a Kastilií. Roku 1600 procházela a. severním Švédskem a Norskem, Finskem a západním Ruskem do moře Aegejského a odtud středem Afriky. Roku 1700 procházela a. již středem Atlantského okeánu, roku 1787 pak dotýkala se již východního cípu jižní Ameriky a odtud směrem severozáp. ubírala se k jezerům Kanadským. Srov. J. Hann, Allgemeine Erdkunde, Magnetismus der Erde. Gs.