Aerarium (lat. od aes kov, peníze), rozumí se publicum neb jen publicum, t. ae., též ae. publicum populi Romani, ae. Saturni bylo místo v Římě, kde uschovány byly státní peníze římské, státní pokladna; metonymicky znamená ae. poklad státní sám. Chrám Saturnův a Opin (templum Saturni et Opis Cic. Fil. 1, 17; 2, 35) na svahu Kapitolia byl od Valeria Publikoly na počátku republiky určen k tomu účelu. Mimo poklad státní chovány byly v ae-iu státní archiv (tabularium) a odznaky vojenské (signa militaria Liv. III., 69, 8 a j.), které quaestorové odevzdávali vojevůdci do pole táhnoucímu a ten zase po dokončení války jim je odváděl. – Ae. skládalo se ze dvou částí: a) obecné, prostě ae. zvané, do které plynuly pravidelné poplatky a z níž zapravovány byly řádné výdaje; b) z tajného pokladu státního (ae. sanctum, sanctius, interius), kterýž uschován byl pro nejnutnější případy (ad ultimos casus servabatur Liv. 27, 10, 11). Do tohoto reservního fondu ukládána byla ve zlatých prutech 5procentová daň odváděná z ceny otroků na svobodu propuštěných (vicesima t. pars manumissionum neb libertatis) dle zákona Manliova z r. 357 př. Kr., odkudž také poklad ten zván byl aurum vicesimarium. R. 209 př. Kr. bylo v této pokladně kolem 4000 liber zlata. Co z válek občanských ještě tam zbylo, vzal Caesar r. 49 př. Kr. (Caes. bell. civ. I, 14.) – Dohled nad státními penězi. Právo výdaje činiti, jakož i veškerá správa státního pokladu připadala za doby královské králům, za republiky senátu, za doby císařské císařové osobuji si čím dále, tím větší právo nakládati dle své vůle s penězi státními. Pokladna státní sama byla pod dohledem dvou quaestorů (quaestores aerarii), oni mají klíče od pokladny, přijímají a vydávají peníze, vedou účty o příjmech, vydáních, pohledávkách a dluzích (cura tabularum publicarum). Ovšem měli ku své pomoci četný počet písařův účetních (scribae), v jichž čele byli tak řeč. sex primi (šest prvních), asi naši ředitelé jednotlivých kanceláří. Poněvadž pak písaři byli úřednici stálí a tudíž s prací náležité obeznámení, úřad quaestorský však rok co rok novým osobám z pravidla mladým a nezkušeným byl udílen, lze si vysvětliti, že quaestorové fakticky na písařích byli závislí, jakkoli tito právně byli jich podřízenými. Čestnou výjimku činil starý Cato. – Augustus roku 28 př. Kr. svěřil správu ae-ia dvěma bývalým praetorům jmenovaným od senátu, kteří měli titul: představení státní pokladny (praefecti aerarii Saturni), od r. 23 dvěma úřadujícím praetorům (praetores aerarii), císař Claudius však navrátil správu opět quaestorům od císaře na tři léta jmenovaným (quaestores aerarii Saturni). Konečně Nero r. 56 po Kr. ustanovil za správce ae-ia dva bývalé praetory na tři léta, zvané praefecti aerarii. – Důchody ae-ia. Hlavní zdroje příjmů státní pokladny za doby republikánské a za prvních císařů byly asi tyto: 1. Poplatky za užívání obecné italské půdy, ku kteréž počítali také všechny veřejné budovy, stavební místa, hranice, přístavy. Nejznačnější důchod byl ovšem z nájmu polstva obecného (ager publicus). K polstvu obecnému byly poutány také pastviny (silva pascua, saltus), za jichž užívání platilo se pastevné (scriptura), hvozdy (silvae caeduae), dále pronajímáno bylo právo loviti v řekách a jezerech, snad také doly rudné a solné. Všecky tyto příjmy sluly vectigalia. – 2. Berně válečná (tributum), jejíž výši ustanovoval senát a kteráž vybírána byla dle záznamů censovních. Od podrobení Makedonie (r. 168 př. Kr.) ukládána nebyla, až zase triumviri rei publicae constituendae (Octavianus, Antonius, Lepidus) vypomohli si jí z nesnází peněžních. – 3. Poplatky provincií; za doby cís. plynuly do ae-ia jen poplatky z provincií senátorských, ostatní do císařské pokladny fiscus. Poplatky ty mohly odváděny býti v penězích neb také in natura, t. j. desátek (decuma), což bylo zvl. v provinciích úrodných, jako na Sicílii a v Asii. – Sbírání poplatků nebylo svěřeno placeným státním úředníkům, nýbrž aby správa finanční byla jednodušší, bylo od censorů pronajímáno ve dražbě těm, kteří nejvíce podávali. Nájemci ti byli hlavně, poněvadž senátorům tato živnost byla zakázána, stavu rytířského a nazývali se, ježto z nájmu státních důchodů (publica vectigalia) se živili, publicani (druh peněžníků). Obyčejně sestupovalo se jich několik, aby mohli najati důchody celých provincií, v akciová společenstva (societates publicanorum). – 4. Daně nepřímé. K nim náležejí a) cla přístavní (portoria), b) čtyřprocentová daň z otroků prodaných (quinta et vicesima venalium mancipiorum), c) čásť kořisti válečné a pokuta válečná, d) jmění zabavené osob odsouzených (bona damnatorum), e) statky bez pána (bona vacantia et caduca). – Vydání: Ze státní pokladny uhrazuje se náklad 1. na veřejný kultus, pod což spadají mimo oběti, plat kněžím a sluhům, hlavně zvláštní slavnosti a hry; 2. na stavbu a opravu veřejných budov, chrámů, silnic; 3. náklad na vojsko, kterýž za Augusta páčil se na 200 millionů sesterciů; 4. náklad na správu státní, kterýž sice za republiky nebyl značný, ale za císařů valně se zvýšil; 5. vydávány byly ze státní pokladny peníze na zakoupení obilí, kteréž prodáváno bylo chudým občanům v Římě za nižší ceny neb zdarma jim darováno. Válkami občanskými ae. bylo na počátku doby císařské úplně vyčerpáno a rozdělením provincií v senátorské a císařské příjmy jeho valně se ztenčily, a tu ovšem není divu, že často objevovaly se finanční nesnáze. Cís. Augustus čtyřikrát dal podporu ae-iu v sumě celkem 150 millionů sesterciů, jak sám o sobě dí v Monumentu Ancyrském v části latinské na desce třetí, řádce 34. a 35., v řecké na desce deváté, ř. 12–14. Podobně i Claudius poskytl ae-iu podpory. Avšak nehledíc k těmto případům císařové snažili se, aby značnější příjmy připadly pokladně císařské čili fisku, čímž význam ae-ia stále klesal. Později od doby císaře Septimia Severa, jak se zdá, přestal rozdíl mezi provinciemi senátorskými a císařskými, příjmy jejich připadaly jen fisku a ae. stalo se jakousi městskou pokladnou. – Ae. militare byla zvláštní pokladna, kterouž založil Augustus r. 6 po Kr. pro vojenské potřeby, hlavně pro odměny vysloužilým vojínům (veterani) a nadal ji 170 milliony sesterciů (Monumentům Ancyranum lat. deska III., ř. 35–39., řecká čásť deska IX., ř. 14–20., Dio Cassius 55, 25). Stálým zdrojem příjmů této pokladny byl a) pětiprocentový poplatek z odkazů závětních (vicesima hereditatum). Od daně té osvobozeni byli jen nejbližší pokrevní příbuzní a odkazy obnášející méně 100.000 sest.; b) jednoprocentový poplatek z věcí v dražbě prodaných a z kupu (centesima rerum venalium). Také zabavené statky Agrippy Postuma, syna slavného Agrippy, byly odevzdány této pokladně. Správa této pokladny byla svěřena dvěma praefektům čili praetorům aerarii militaris, kteří losem bráni byli z bývalých praetorův a úřadovali tři léta majíce úřední odznaky i liktory. Později jmenováni byli od císaře na libovolný čas. Zmínka o těch praetorech děje se až do III. stol. po Kr. O ae-ii vůbec srov.: S. Herrlich: De aerario et fisco Rom., Berlín 1872; Hottenrott: Die wesentlichsten Ausgaben u. Einnahmen für den Staatsschatz bis 167 v. Chr., Emmerich 1855; O. Hirschfeld: Das aer. militare etc. ve Fleckeisenových Neue Jahrbücher f. klass. Phil., roč. 14. (1868); Marquardt: Handbuch der röm. Alterthümer, V, 2, str.292–306; Mommsen: Römisches Staatsrecht, 2, str. 531 nn. (2. vyd.); H. Schiller: Röm. Alterthümer, str. 586–589 a 671–682; E. Herzog: Gesch. u. System der röm. Staatsverfassung, 11. díl, str. 212–219. Pk.
PD old 70