Ottův slovník naučný/Aequipollentní

Ottův slovník naučný
Aequipollence	Aequipollentní	Aequita

Údaje o textu
Titulek:	Aequipollentní
Autor:	Josef Durdík
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 271. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Aequipollentní (z lat.), rovnomocný, rovnoplatný; tak zoveme věci, které mají stejnou hodnotu tak že na vzájem za sebe položeny neb vyměněny býti mohou (»dvě neděle« a čtrnácte dní«), a vůbec pojmy, které mají týž rozsah byť vyjádřeny byly rozličnými znaky, tak zvané pojmy záměnné (»trojúhelník rovnostranný« a »trojúhelník rovnoúhlý«). Rovněž i celé věty, které proneseny jsouce rozličným způsobem, přece mají týž smysl a tedy sobě na vzájem důsledky jsou, slovou se ae. (»dílec jest menší než celek« a »celek jest větší než dílec«). V mathematické rovnině výraz na jedné straně jest rovnomocný s výrazem na druhé straně (2+3 = 5). Jakmile poznám tento poměr mezi dvěma pojmy, mohu je spojiti v soud (tedy z pojmů výše uvedených: trojúhelník rovnostranný jest rovnoúhlý«) jenž dle toho slove soud z aequipollence čili soud aequipollentní; někdy jest možnost tohoto spojení na jevě ihned, jindy musí prostředkem jiných vět býti dokázána (»křivka druhého stupně jest kuželosek). I mezi větami ae-mi vzájemná důslednost čili záměnnost někdy bezprostředně vysvítá, jindy důkazů vymáhá; příklady viz v mathematice. Dd.