Ottův slovník naučný/Aeolova harfa

Ottův slovník naučný
Aeolosoma	Aeolova harfa	Aeolus

Údaje o textu
Titulek:	Aeolova harfa
Autor:	František Hromádko
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 266. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Aeolova harfa, nástroj strunový, loutně podobný, dutím větru ve znění uváděný. Skládá se z duté dřevěné skříně s tenkou ozvučnou půdou, přes kterou napjato (mírně) 6–10 střevových, stejně naladěných strun. Skříně ta bývá 126 cm dlouhá, nahoře 15–18 cm a dole 10–14 cm šir. a 12 cm. vysoká. Na obou koncích vyčnívají prahy (kobylky) asi 2 cm vysoké, přes které se vedou struny ve stejných od sebe vzdálenostech. Ae. h. mívá také jinou podobu. (Viz vyobr. č. 71.) Nástroj staví se na průvan (do otevřeného okna), aby struny stály svismo dolů a vítr do nich dul poněkud se strany, t. j. šikmo. Narážejícím průvanem rozeznívají se za nedlouho struny v tóny rozličných výšek a rozmanité souladné akkordy (dle síly větru). Tóny různých výšek povstávají tu dělením struny na stejné části, jichž počet a tím i výška tónu se mění. Ob čas chvěje se a zvučí délka struny jako jediný celek, čímž vzniká tón nejhlubší. Na volném vzduchu nebo na stromě zvučí nástroj ten slaběji než v průvaně. Vynálezcem Ae-vy h-fy jest prý P. Kircher (1673), blíže známa je teprv od r. 1781 v Anglii Popem a v Německu Lichtenbergem (1792). Hr.