Ottův slovník naučný/Adašev

Ottův slovník naučný
Adarme	Adašev	Ádat

Údaje o textu
Titulek:	Adašev
Autor:	Vavřinec Josef Dušek
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 182. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Adašev: 1) Fedor Grigorjevič † 1556. Byl z rodu nízkého, avšak schopnostmi svými obrátil na sebe pozornost dumy bojarské, vládnoucí za nedospělosti Ivana IV. (Hrozného). R. 1548 stal se okolničím a účastnil se tažení na Kazaň. Té doby zapsán byl v »Tysjačnuju knigu« a povýšen tím do stavu šlechtického. Po r. 1553 ochladl car k A-ým, nicméně jmenoval Fedora bojarem. Následujícího roku táhl na Kazaň, kde i po dvou létech zemřel nedočkav se pádu rodu svého.

2) A. Alexěj Fedorovič † 1561; byl ložníkem nedospělého Ivana a získav si přízně jeho stal se vedlé Silvestra prvým rádcem carovým, který bez něho ničeho nepodnikal. Car učinil jej okolničím a nařídil mu, aby přijímal prosebné listy a spravoval vnitřní a vojenské záležitosti. Za něho provedeny důležité reformy v soudnictví (nový »Sudebnik«, »Ustavnyja gramoty«) i ve správě říše, směřující hlavně k tomu, aby učiněna byla přítrž nespravedlivému vyděračství a utiskování obyvatelstva i povznesena bezpečnost a živnost v zemi. On zařídil prvé stálé vojsko – strěljcy – rozdělené v pluky, opatřené puškami a halapartnami, bydlící v předměstích. Po těchto vnitřních opravách obrátil mysl svou k hranicím říše a 1552 přiměl cara k dobytí Kazaně. Roku 1553 onemocněl povážlivě car Ivan IV., bojaři pak (a mezi nimi též otec Alexějův) protivili se přísahati synu jeho Dimitriji. Když se car pozdravil, pojal nechuť k A-u, ale nedal jí přímo na jevo. R. 1556 zničeno panství astrachaňské a celá Volha ocitla se v moci carově. Zbýval tudíž z panství tatarského jediný Krym. A. snažil se přiměti cara k výboji i tam, avšak jeho protivníci hleděli získati cara k dobytí Livonska. Car podnikl obojí najednou. Když pak se věc nezdařila, rostla nechuť jeho proti A-u vždy více. Z té příčiny odebral se A. r. 1559 do Livonska k vojsku. R. 1560 zemřela carevna Anastasie, jejíž smrť snad ne bez příčiny přičítal car otrávení a zanevřel odtud na A-a úplně, ač on zajisté nebyl vinen smrtí touto. Za své nepřítomnosti byl odsouzen a internován ve Fellině, pak uvězněn v Derptě, kde po dvou měsících zemřel. Za něho učiněna obchodní smlouva s Anglií (1555), která měla velikou důležitost pro obchod a průmysl ruský. A. byl muž velikého rozumu, přísné mravnosti a velmi počestného charakteru; ač měl příležitost státi se velikým boháčem, přece nezanechal žádného jmění. Sepsal paměti své doby, které vyšly r. 1769 dle rkpu. bibl. patriarchální jako čásť Carstvennoj knigi ili lětopisec carstvovanija carja Ivana Vasiljeviča ot 7047–7061 g. (1534–53).

3) A. Danijl Fedorovič, mladší bratr Alexějův, byl z nejlepších ruských vojevůdců XVI. stol. Z mládí sloužil u dvora, byl stolníkem a zároveň s bratrem svým ustýlal svatební lože cara Ivana. R. 1558 zjednal si slávu v jižním Livonsku, kde s kníž. Barbašinem a Rěpninem strašně zpustošil krajinu a vypálil města Neuhaus, Kyrempe, Marienburg, Kurslav a Ulcen a při dobytí Narvy vzal útokem Ruskou bránu. Stav se velitelem v Ivangorodě vzal s kníž. Trojekurovým Neuschloss a s kníž. Šujským, Serebrjaným a Kurbským oblehl Derpt. Car odměnil chrabrého A-a úřadem okolničího a podřídil mu děti bojarské, střelce i kozáky, s nimiž vyslán byl v únoru 1559 na pomoc Michalu Wiśniowieckému proti Krymu; maje nedostatek vojska (5000 m.) zpustošil toliko záp. pobřeží a vrátil se zpět. Pádem bratra svého byl stržen a bez ohledu na výtečné služby caru prokázané ztrestán způsobem ukrutným. Popraven s 12letým synem Tarchou, tchánem Turovem, třemi svaty Satinými, s ženou i dětmi jejich v Moskvě r. 1561. (Kostomarov, Ruskaja istorija v žizneopisanijach atd., I. díl, čl. 18. Solovjev, Istorija Rossiji VI². zvl. hl. 2. a 4.) Dšk.