Ottův slovník naučný/Ádat

Ottův slovník naučný
Adašev	Ádat	Adatis

Údaje o textu
Titulek:	Ádat
Autor:	Jaromír Čelakovský
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 182. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Ádat neb ádet, slovo arabské, znamenává národní obyčej, jenž má závaznou moc zákona a liší se od šaríe čili duchovního zákona, spočívajícího na koráně a podání a obsahujícího obecná pravidla náboženství a mravnosti. Národní obyčeje mnohých, zvláště mladistvých národů, kteří přijali učení Muhammedovo, nesouhlasily s předpisy koránu i bylo třeba uvésti je v souhlas s dogmaty víry, při čemž poměr obou základů muhammedánského zákonodárství byl různý. V takovémto významu užívá se výrazu á. zvláště pro starobylé právní obyčeje horalův kavkázských (Osetinců, Čerkesů, Čečencův atd.), jež jsou pro srovnavací historii právní neobyčejné vážnosti, poskytujíce jasný obraz starodávného rodového zřízení společného kdysi všem národům arijským na prvotním stupni společenského a právního jich vývoje. U kmenův těchto šaríe časem zatlačovala á-y do pozadí, časem však tyto obdržovaly zákonnou moc na úkor šaríe. V novější době á-y ovšem pozbyly dřívějšího významu hlavně působením ruské vlády. Soudí se dle á-ův jenom ještě na soudech smírčích, jichž nálezy provádějí se pouze tenkráte, když s tím obě strany souhlasí. Jinak od r. 1858, kdy Kavkáz po vojensku byl organisován, změnily se též předpisy pro soudy a á-ům jako šaríi ponechána platnost jenom ve věcech náboženství a svědomí. K á-ům obrátil poZornost už r. 1859 Maciejowski v Historya prawod. słow. III., str. 366 násl. a v novější době psali o nich Leontovič, Adaty kavkazskich gorcev (Oděsa 1883), Komarov, Pfaf, Ljulje atd. JČ.