| Údaje o textu |
|---|
| Titulek: |
Actus rerum |
| Autor: |
Josef Čermák |
| Zdroj: |
Ottův slovník naučný. První díl. Praha : J. Otto, 1888. S. 154. Dostupné online. |
| Licence: |
 PD old 70 |
Actus rerum (lat.) znamená v processuální mluvě římské soujem dní ustanovených ke konání spravedlnosti, dies rerum agendarum, jak dí Seneca. Vlastní a. r. ustanoven judiciálními zákony Augustovými asi r. 26 po Kr. V době královské vykonávána spravedlnost, jak se zdá, prvý den v témdni (staroitalském, 8denním – nonae, nundinae). Později svěřeno ustanovování dnů soudních (dies fasti) sboru pontifiků, až jednou z posledních desk decemvirálních (XII tabulae) prohlášeny určité dni za soudní. Když však při požáru gallském dvanácte desk vzalo za své, připadla opět správa kalendária pontifikům, což trvalo až asi do r. 304 př. Kr., kdy aedil Gnaeus Fiavius seznam dnů soudních na trhu opět vystavil. Brzo potom r. 287 prohlášeno zákonem Hortensiovým, že nundinae nemají býti více dny sondu odňatými. Celkový obraz doby před augustovské jest asi následující: soudní magistrát, praetor, má konati spravedlnost spornou i nespornou o dies fasti (počtem asi 45–48, za Caesara o 10 více). Avšak též o dnech komitiálných (dies comitiales asi 194) lze mu instruovati pře, pokud dní těch neužije k hromadám lidu. Mimo to jest ještě několik dní (asi 12), které částečně jsou fasti, částečně nefasti (dies intercisi, quando rex comitiavit fas. quando stercus delatum fas). O dnech zvaných dies nefasti nesmí magistrát instruovati pře, ale impérium (interdikty a p.) konati smí. Pro soudce však, jenž při praetorem instruovanou projednává a rozhoduje, omezení a rozdělení právě vypsaná neplatí. Soudce jedná celý rok, vyjma dni sváteční, bohům zasvěcené (dies festi, feriae), o kterých žádné spory vésti se nesmí (feriis iurgia amovento). Totéž platilo též o dnech některých her (ludi), ale nikoli všech. Když Augustus zorganisoval trvalé sbory porotců (album iudicum), hleděl též přiměřeným upravením doby soudní zmenšiti břímě, úřadem porotců na občany vznesené. To se stalo tím, že upravil pokud možná souvislá období soudní a sice období letní (menses aestivi) a i zimní (menses hiberni), jejichž hranice tvořily slavnosti jarní (asi v dubnu až do května) a podzimní (od října do listopadu). V těchto obdobích podržel jen něco dní slavnostních, zejména v létě. Císař Claudius odstranil prý i prázdniny jarní a podzimní, ustanoviv delší prázdniny soudní na konci a počátku roku. Avšak za cís. Galby zrušeny i tyto prázdniny a ostaveny jako prázdniny soudní jen dni určitých her a slavností. Když pak v následujících desítiletích počet slavností z nejrozmanitějších důvodů ustanovených neobyčejně byl vzrostl, uspořádal konečné císař Marcus Aurelius soudní dobu tím způsobem, že ustanovil 230 dní ke konání soudnictví (dies iudiciarii), a to pro soudní magistráty i pro porotce. Podrobnosti konání soudů se týkající ustanovovány byly edikty příslušných úřadů. Dobrovolnou shodou stran neb o zvláštních při pádech (causae exceptae) mohlo býti jednání též o prázdninách (dies feriales), jakými byly zejména dni vinobraní a žní. Tak celkem setrval soudní kalendář až do císaře Konstantina, jehož dobou počíná kalendář křesťanský zatlačovati zvolna kalendář na kultu pohanském založený. Tato přeména, počatá za Konstantina prohlášením nedělních dní za prázdniny soudní, dokonána r. 389 po Kr. ustanovením spoluvládců Theodosia I., Flavia Arcadia a Mavia Valentiniana, jímž starý a. r. zrušen a ustanoveny za dni soudní všechny dni roční mimo nedělní dni žní a vinobraní, Nový rok, den založení Říma a Byzantia, týden před velikonocemi a po nich a den narození a nastolení císařova, k nim pak za pozdějších císařů připojeny dni vánoční, letnic a zjevení Pánů a pro židy sobota. Tím vývoj soudních dní práva římského byl ukončen. Čk.
PD old 70