Ottův slovník naučný/Actor

Ottův slovník naučný
Actopan	Actor	Actor publicus

Údaje o textu
Titulek:	Actor
Autor:	Josef Čermák, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha : J. Otto, 1888. S. 153. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Actor [ak-] (lat.) slově v řím. mluvě právní, kdo jedná (qui agit) buď za sebe neb za jiného (suo vel alieno nomine). Úže rozumí se v mluvě mimosoudní a-em ten, kdo jedná za jiného (zástupce) a to opět především zástupce v jednáních neprávních (a. summarum, účetní; a. rillicus, dozorce venkovského statku) na rozdíl od zástupce právního (procurator). V mluvě processuální znamená a. toho, kdo vystupuje na soudě civilním jako strana, původně žalobce i žalovaného, právě jako reus, později však jen žalobce. Vystoupiti jako žalobce na soudě římském mohl jen ten, kdo byl způsobilý státi k soudu (legitima persona standi in iudicio). Nezpůsobilými státi k soudu byli vždy otroci, původně též svobodní peregrini, pak občané římští alieni iuris a ženy. Později stali se peregrini a některé osoby alieni iuris (alii familias), jakož i ženy aspoň částečně způsobilými. Nezpůsobilými jsou též pupilli (nedospělí), pak osoby tělesně neb duševně nedostatečné (němí, šílení a p.). Podobně ten, jehož svoboda se popírá, magistrát po úřední dobu a osoba právnická (na př. město, municipium). Tyto osoby, kromě otroků, jednaly zástupcem (patronus, pater familias, tutor, assertor, syndicus a p.), při čemž však jest vytknouti, že právo římské nepokládá za žalobce osobu zastoupenou, nýbrž zástupce. V jeho prospěch neb neprospěch zní rozsudek. Osoba způsobilá musila v době legisakcí jednati sama a jen v prařídkých případech připuštěno zastoupení nutné. Čk.

Slovo a. vyskytuje se v některých lat. úslovích právních: A. non condemnatur, žalobce se neodsuzuje, viz Žalobce. – A-e non probante absolvitur reus, nedokáže-li žalobce, osvobozuje se žalovaný. – A-i incumbit probatio, žalobci náleží důkaz; a-is est probare, věcí žalobcovou je dokázati, viz Důkaz soudní. – A. sequitur forum rei, žalobce řídí se soudem žalovaného, t. j. žalobu sluší pravidelně podati u soudu, v jehož obvodu má žalovaný řádné bydliště, viz Příslušnost soudní.