Ottův slovník naučný/Žralokovití

Ottův slovník naučný
Žralok	Žralokovití	Žralouni

Údaje o textu
Titulek:	Žralokovití
Autor:	František Bayer
Zdroj:	Ottův slovník naučný: Dvacátýsedmý díl. Praha: J. Otto, 1908. S. 894–895. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Příčnoústí

Žralokovití, žralokovité ryby (Elasmobranchii), jsou prvou a nejnižší podtřídou ryb, k níž počítáme teď kromě některých fossilních skupin jen žraloky a rejnoky, ale nikoli chiméry (v. t.), tedy především ryby t. zv. příčnoústé (Plagiostomi). Trup má podobu vřetenitou, jen u rejnoků (v. t.) tělo přirostlými k němu ploutvemi prsními nabývá tvaru terčovitého; velikost jeho bývá značná, ano k rybám ž-tým náležejí největší ryby vůbec. Tělo jest zřídka lysé; v kůži vězí buď zrna dentinová nebo kostěná, po většině však jest plna drobných, nazad namířených zoubkův z dentinu s povrchem emailovým, vězících na ploténce kostěné (t. zv. plakoidní »šupiny«, vlastně zuby). Široká, obloukovitá tlama jest u recentních forem již pod předním, různou měrou prodlouženým koncem hlavy; před ústy jsou vezpod otvory nosní, často odpolu zakryté souvislou blanou (ostěrou). Nahoře na hlavě jsou oči, opatřené po většině oběma víčky 1 mžurkou; za nimi jsou otvory stříkací (spiraculum), spojené s dutinou zažívací, zbytky první embryonální komory žaberní. Za hlavou jest na každé straně po 5, zřídka po 6 (Hexanchus, Chlamydoselache) nebo 7 (Heptanchus) otvorech žaberních; elementy pevného víčka žaberního scházejí. Každý ze žaberních otvorů jest ústím zvláštní komory žaberní, spojené skulinou také s dutinou zažívací (viz Ryby, obr. 3631.), a lístečky žaberní nejsou přirostlé jen na 5—7 obloucích žaberních, ale vnitřní svou stranou i na přehrádkách (septa) jednotlivých těch komor, tak že každá ta stěna má na obou svých stranách po řadě lístečků téhož oblouku. Ze vzdušního měchýře zbyl některým ž-tým rybám nepatrný rudiment. Z ploutví jen řitní některým žralokům a rejnokům scházejí; prsní ploutve jsou veliké, břišní umístěny vzadu na břiše a samci mají na jejich vnitřní straně podlouhlé drsné výrostky (mixipterygia), jimiž při páření přidržují se samic. Prsní ploutve jsou po většině, břišní bez výjimky uniseriální. Hřbetní ploutve bývají 2 a druhá jest menší prvé; četní ž. mají před nimi mohutné ostny s povlakem z emailu. Ocasní ploutev, neschází-li, jest vždy heterocerkní. Před krátkými paprsky chrupavčitými jsou v ploutvích namnoze ještě distální tenká vlákna rohovitá. Kostra jest chrupavčitá a jen jednotlivé části její bývají zvápnatělé; nikde tu není kostí krycích. Páteř složena jest ze krátkých obratlů dvojdutých; žebra jsou kromě nepatrných chrupavek zakrnělá. Lebka jest souvislá, chrupavčitá schránka mozku a vězících v ní ústrojů smyslových; dolní čelist, po případě její suspensorium jest s lebkou spojeno kloubem, horní čelist (jinak palato-quadratum) buď s lebkou srůstá (Notidanus) nebo jest také s ní pohyblivě (ligamentem) spojena (Scyllium a mn. j.). O kostře končetin viz Ryby (obr. 3624., 3626.) a Rejnoci. Ve sliznici dutiny ústní jsou četné zuby různého tvaru a spořádání, obyčejné v několika řadách za sebou; otrou-li se přední, nastupují na jejich místo zuby řady následující a tak mohou se nahraditi tolikrát, kolik za každým zubem jest ve žlábku čelisti ukryto zubů reservních. V tenkém střevě ž. mají řasu spirálnou. Jakkoli ž. jsou všech recentních ryb nejprimitivnější, mají mozek vysoko vyvinutý; nervy zrakové činí chiasma a nejsou jen tak zkříženy, jako na př. u Teleosteí. V násadci tepny (bulbus arteriosus) jsou 3 řady chlopní. Vývody plemenidel ústí se ve kloaku, jejíž otvor vnější jest na rozhraní vlastního trupu a ocasu. Ostatní podrobnosti anatomické viz ve čl. Ryby. Vejce ž-tých jsou nečetná, ale veliká, veskrz meroblastická; samice r. Laemargus vypouští je bez pouzder přímo do vody, kde je samci oplodí, ale u ostatních žraloků vejce při páření oplozují se v těle samic, a i tu je pak vývoj dvojí. Většina žraloků i rejnoků snáší vejce vězící v rohovitých pouzdrech čtyřhranných, opatřených 4 spirálně vinutými vlákny pro upevnění na mořských rostlinách a pod.; r. Cestracion (Heterodontus) má vejce v obalu skoro kuželovitém, s dvojitou vyniklou, spirálnou lištnou na povrchu, také ve dvě stočená vlákna prodlouženou. Když bylo často až po několika měsících pouzdro prasklo, mládě žraločí vyplove ze svého úkrytu ven. Jsou však žraloci a rejnoci, kteří rodí živá mláďata, u nichž tedy zárodek vyvíjí se v rozšířeném vejcovodu, v uteru; sem náležejí na př. rody Galeus, Zygaena, Lamna, Centrina, Acanthias, Spinax, Scymnus, Trygon, Miliobatis a j.; ano u některých druhů r. Mustelus (viz Žralok) a u r. Carcharias zárodky jsou upevněny ke stěně uteru placentou ze stěny vaku žloutku krmného. Zárodky mají u skulin žaberních chvosty vláknitých žaber vnějších, které však velmi záhy ztrácejí.

Ž. žijí v různých hloubkách moří a jsou veskrz dravci; někteří jsou i větším živočichům mořským, ba i člověku nebezpečni. Známe druhy širého moře i formy pobřežní, z nichž některé plovou i do sladkých vod. Nejvíce druhů žije v mořích pásma tropického a subtropického; nejsou však vzácni ani v mírném pásmě a známe i druhy arktické (Selache, Laemargus). Fossilní ž. náležejí k nejstarším rybám vůbec; jsou velmi četní a mnozí z nich byli také ještě větší, než druhy recentní. Z nejednoho druhu arci vlastně jen zuby neb ostny ploutví se zachovaly; u nás v Čechách jsou zbytky těchto ryb (zuby, obratle, ostny ploutví) nejhojnější v útvaru křídovém. Ze skupin zcela vymřelých (řád Ichthyotomi) nalezeny na př. druhy rodu Cladodus Ag. v devonu a karbonu, r. Cladoselache Dean v karbonu, čeledi Pleuracanthid v karbonu a permu; druhy řádu Acanthodii známe z útvaru devonského, kamenouhelného a permského, čeledi Cochliodontidae z karbonu (na př. Cochliodus Ag.) a z permu (Menaspis Ew.), čeledi Petalodontidae rovněž z karbonu. Také některé čeledi recentní mají své zástupce již v nejstarších útvarech prvohor. Tak nalezeny z čeledi Cestraciontid druhy fossilního r. Onchus Ag. v devonu, r. Orodus Ag. v útvaru kamenouhelném. Z ostatních fossilních rodů té čeledi sluší ještě jmenovati zejména Hybodus Ag. a Acrodus Ag. (od triasu do křídového útvaru), pak Synechedus Woodw. (od triasu do terciéru); i druhy recentního r. Cestracion Cw. známe již z jurského útvaru. Od téhož útvaru až do doby recentní vyskýtá se r. Notidanus Cuv. (čel. Notidanidae). Obecnější fossilní rody ž-tých náležejí ještě čeledi Lamnidae] jsou to Odontaspis Ag. (Otodus Ag. p. p.) z útvaru křídového a třetihorního, Corax Ag. rovněž z křídy, kdežto na př. fossilní druhy dnešního r. Lamna Cuv. nalezeny v různých útvarech od křídového počínajíc. V útvaru jurském objevuje se z recentních rodů po prvé Squatina Cuv. (čel. Rhinidae), v útvaru křídovém r. Acanthias Risso a Scyllium Cuv., v třetihorních vrstvách r. Scymnus Cuv., Carcharias Cuv. a Galeus Ag. Ostatně viz Rejnoci.

Roztřídění ž-tých není posud dosti ustáleno. Jindy dělívali podtřídu Elasmobranchii (Chondropterygii, také Selachii) na dva řády, Holocephali (chiméry) a Plagiostomi (r. příčnoústé) a tento druhý řád ve 2 podřadí: na žraloky (Selachoidei) a rejnoky (Batoidei). Tou dobou někteří (Gadow a j.) kromě Elasmobranchií pokládají za samostatné podtřídy (nebo divise) také Holocephali i Acanthodii a podtřídu prvou dělí v řády Proselachii (na př. Pleuracanthus) a Plagiostomi s podřadím žraloků (Selachii) a rejnoků (Raiae); jiní zase (Bashford Dean; Bridge v Cambridge Nat. Hist. VII.) mají opět jedinou podtřídu Elasmobranchii s řády Pleuropterygii (na př. Cladoselache, Ichthyotomi (Pleuracanthidae), Acanthodii (ty Bashford Dean počítá mezi Pleuropterygii), Plagiostomi (také Selachii) podřadí žraloků a rejnoků) a Holocephali (chiméry). Zdá se, že jest zejména vzhledem k formám fossilním ještě nejpřirozenějším toto Smith-Woodwardovo rozdělení podtřídy Elasmobranchií: I. řád Ichthyotomi; fossilní čel. Pleuracanthidae, Cladodontidae. II. řád Selachii; 1. podřadí Tectospondyli (na průřezu obratlů viděti kolem původního jádra zvápnatělé lamelly jen koncentrické), do něhož náležejí čeledi žraloků Spinacidae, Squatinidae (Rhinidae), Pristiophoridae, pak pilouni, všichni rejnoci a foss. čeledi Cochliodontidae, Petalodontidae, 2. podřadí Asterospondyli (na průřezu obratlů viděti kolem původního jádra zvápnatělé lamelly paprskovité) s čel. Notidanidae, Cestrationtidae, Scylliidae, Lamnidae, Carchariidae a pod. III. řád Acanthodii; na př. čeledi Acanthodidae, Pleuracanthidae. Chiméry jsou podtřídou zvláštní. — Literaturu viz ve článku Ryby. Kromě toho: T. W. Bridge, Fishes (Cambridge Natural History, Vol. VII.; Londýn, 1904), kdež uvedeno mnoho literatury novější; F. Počta, Rukověť palaeozoologie, II. (Praha, 1905); F. Bayer, Katalog českých fossilních obratlovců (t., 1906). Br.