Ottův slovník naučný/Chiméry

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Chiméry
Autor: František Bayer
Zdroj: Ottův slovník naučný: Dvanáctý díl. Praha: J. Otto, 1897. S. 195. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Chiméry

Chiméry (Holocephali), jindy řád ryb žralokovitých, nyní samostatná podtřída ryb o jediné čeledi téhož jména (Chimaeridae), podtřída teď již nepatrná, skrovný to zbytek skupiny ryb, jež měla za dřívějších period geologických mnohem větší počet rozmanitých rodů. Recentní ch. mají tělo celkem podobného tvaru jako žraloci, totiž protáhlé, v předu silnější, nazad zúžené; trup ukončen jest vzadu štíhlým ocasem s ploutevnatou obrubou vezpod aneb i nahoře (diphycerkie). Kůže jest u recentních lysá, u fossilních kostěnými šupinkami poseta; jsou v ní i silně vyvinuté slizné chodby, obklíčené kroužky chrupavčitými, a vyniklá postranní čára. Ploutve hřbetní jsou dvě, často spolu spojené; prvá krátká a vysoká, druhá dlouhá a nízká; před prvou hřbetní ploutví jest mocný osten, spojený kloubem s chrupavčitým nosičem až od chordy vycházejícím. Ploutve prsní jsou převeliké, břišní o něco menší, řitní malá. Samec má v předu na čele výrostek na předu zakulacený, ostrými trny pokrytý a před břišními ploutvemi menší ostny rovněž trnité. Samci mají také vnější kopulační orgány, tenkými ostny z dentinu ozbrojené. Hlava jest zavalitá, na předu šikmo dolů a nazad uťatá, tak že se ústa pod předním koncem jejím nalézají; oči nemají víček. Žaberní otvor mají ch. na rozdíl od žraloků na každé straně jen jediný, zakrytý blánitým víčkem, v němž jest chrupavčitý rudiment opercula. Uvnitř jest čtvero skulin žaberních. Stříkací otvory scházejí. Nozdry jsou na zpodní straně ženichu a vedou do velikých, kroucených otvorů čichových. I v kostře liší se ch. četnými důležitými znaky od žraloků. Páteř jest nezřetelně segmentována; nedělená chorda jest totiž obklíčena četnými kroužky chrupavčitými, poněkud zvápnatělými, jichž jest větší počet než chrupavčitých obloukův a trnův obratlových. Na statné, chrupavčité lebce jest palatoquadratum a hyomandibulare pevně splynulé s postranními partiemi lebky (autostylie dolejší čelisti); obě orbity jsou odděleny přehrádkou jen blánitou. V dolejší čelisti jest na každé straně jen jediný veliký, ostrý zub deskovitý, kryjící vnitřní plochu i okraj sanice, proti němuž jsou nahoře takové desky dvě. Se žraloky srovnávají se ch. tím, že mají ve svalnatém násadci srdečnice četné chlopně a v konci tenkého střeva řasu spirálnou.

Recentní rody ch-ér známe jen dva se 4 druhy; 3 druhy r. Chimaera L. žijí u břehův evropských, kolem Japanu a u Mysu Dobré Naděje, jediný druh r. Callorhynchus Gron. v mořích jižních. Vlastní ch. (rod Chimaera L.) mají přední konec hlavy prodloužený v čenich měkký, v hořejší čelisti přední zub krátký a na okraji zoubkovaný, maxillarní (druhý) zub veliký a trojhranný, s četnými hrboly žvykacími na okraji. Dolejší zuby mají podobu kosodélníkových desk s krátkou symfysou. Silný osten před hřbetní ploutví jest se stran sploštělý, má na předu ostrou hranu a vzadu dva trny. Štíhlý ocas má ploutev nahoře i vezpod; řitní ploutev jest nizounká. Ch. monstrosa L., chiméra hlavatá, má ocas ukončený dlouhým bičíkem již bez ploutevnaté obruby. Tělo mívá délku až i 1.m a barvu různou, najčastěji nahoře hnědou se světlejšími skvrnami, na stříbrolesklých bocích často skvrny nahnědlé, břicho bělavé; na hřbetních ploutvích jest široká černá obruba. Žije u břehův evropských, v moři Středozemním. v Severním Německém i v Ledovém moři. Živí se měkkýši, raky i drobnými rybkami. Vajíčka mají rohovitá pouzdra. Při západním pobřeží sev. Ameriky žije Ch. Colliei Benn., bez tenkého bičíku na ocase jen krátce zašpičatělém. Masa těchto ryb používati nelze. Rod Callorliynhus Gron. má dolejší zuby silné, kosodélníkové a v ústech ještě velikou plochu žvykací. Hlava ukončena jest v předu chrupavčitým výčnělkem s kožnatým lalokem; ocas jest vzhůru zakřiven a nemá nahoře ploutve. Jediný druh C. antarcticus Cuv. dorůstá délky až 90 cm a má barvu nahoře nahnědlou s podélným pruhem tmavším po stranách. Žije v mořích jižního mírného pásma, zejména v jižních končinách Atlantského okeánu a moře Tichého.

Fossilní ch. zachovaly se celé (kostry) jen v lithografické břidlici jurské; isolované zuby a ostny ploutve hřbetní bývají nalezeny již v devonu, pak zvláště v útvaru jurském a křídovém, ano i v usazeninách třetihorních. Rod Ischyodus Egert. se 30 asi druhy náleží útvaru jurskému i křídovému; pěkně zachovalé kostry druhu I. avita H. v. Meyer na lezeny v lithografické břidlici u Eichstaedtu. Tomuto rodu náleží zajisté i osten 35 cm dlouhý, z Vinar, ve sbírkách Českého musea. Kromě něho známe z našeho útvaru křídového ještě patrovou desku druhu Chimaera furcata Fr. (z bělohorské opuky) a desku s tupými vruby (z Vinar), podobnou hořejšímu přednímu zubu fossilního rodu Edaphodon Newt. Kromě toho buďtež tu uvedeny ještě důležité cizí rody Ptyctodus Pander (isolované zuby z rus. devonu), Eumylodus Leidy z křídového útvaru (Amerika, Mississippi), Ganodus Eg. z jurského útvaru (Anglie), Rhynchodus Newb. z devonu amer. a j.

literatury dosti skrovné nejdůležitější jsou práce Leydigova o anatomii a histologii v Müllerově »Archiv f. Anat. u. Phys.« XVIII., Hubrechtova o lebce v »Niederl. Arch. Zool.« III., též v »Morphol. Jahrbuch« III., a Solgerova o viscerální kostře tamtéž, I. O fossilních ch-rách našich viz Bayerův Kritický seznam plazův a ryb českého útvaru křídového (»Věstník Č. Akademie 1896), o cizích Zittelovu knihu »Handbuch der Palaeontologie« (I. 3). Br.