Ottův slovník naučný/Ženský výrobní spolek český v Praze

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Ženský výrobní spolek český v Praze
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvacátýsedmý díl. Praha : J. Otto, 1908. S. 811–812. Dostupné online.
Licence: PD anon 70

Ženský výrobní spolek český v Praze uvedla v život Karolina Světlá r. 1871, byvši upozorněna Augustou Opitzovou, že materiální tíseň, zavládnuvší po válce pruskorakouské r. 1866, zvláště tíží tisíce dívek osiřelých, vdov a jiných žen nemajících živitele. Zlepšiti osud těchto žen, hlavně pak vychovávati dívky a namnoze ještě i ženy ku počestné práci výdělkové, bylo i jest humánním účelem tohoto spolku. Proto Světlá svolala kruh vlasteneckých dam, mezí nimiž byly též spisovatelky Podlipská a Lužická, a kruh ten scházeje se u rodiny Ign. J. Hanuše, z jejíchž členů zvláště dcera Dora činně se věnovala novému podniku, zřídil Ž. v. s. č., jenž r. 1871 v místnosti obcí pražskou propůjčené otevřel dívčí školu o dvou odděleních: obchodním a průmyslovém. Členský příspěvek určen pouze na 1 zl. ročně, ostatní výdaj kryl se mimořádnými dary, výtěžky koncertů, loterií, bazarův atd., posléze i subvencemi, jež dává stát, země a obec pražská, měrou vsak skrovnější, než bylo žádoucno. Světlá snažila se všemožně, aby co nejvíce žaček školy spolkové dostávalo své vzdělání zdarma. Byla sama starostkou spolku až do r. 1880, po ní Em. Bártová do r. 1890, L. Čelakovská do r. 1891 a od té doby do nynějška El. Krásnohorská. Tato také rediguje měsíčník »Ženské Listy«, jež spolek r. 1874 ve svůj náklad převzal. Spolek přesídliv r. 1880 do větších najatých místností, vyžadoval při vzrůstajícím počtu žactva přístřeší ještě prostrannějšího, i zakoupiv r. 1894 od obce pražské pozemek, podnikl stavbu a přesídlil se r. 1896 do vlastního domu svého v Resslově ulici č. 1940-II. Dům ten uplácí se ročními splátkami úvěru. Veliká a mnoholetá tato povinnost platební a náklady školní činí přes 64.000 K každoročního výdaje. Při levném školném a hojném osvobozování chudých žaček jest finanční stav spolku obtížný i vybízí k vydatnějšímu podporování ústavu tak blahodárného. Spolková škola posud vzdělávala několik tisíc žaček, jichž bývá nyní ročně mezi 600 a 700. Obchod. škola, s vyučováním celodenním, má 3 ročníky, a absolventky její v praktickém zaměstnání velmi se osvědčují. Škola průmyslová (pokračovací) obsahuje vyučování ručním pracím: šití a přistřihování šatstva i prádla, vyšívání, úpravě klobouků, pletení atd.; dále kresbě a malbě, zpěvu a hře na piano, literním předmětům ve smysle opakovacím a doplňovacím, cizím jazykům: francouzskému, ruskému, anglickému a německému. — Škola spolková získala r. 1882 právo veřejnosti. Ředitelkou její byla od počátku až do r. 1885 Em. Priknerová, od r. 1885 řídí ji Joh. Kuffnerová, jež ji přivedla k nynějšímu rozvoji. Praktického cviku nabývají absolventky obchodní školy ve vlastním obchodě s prádlem a pod., který spolek vydržuje ve Spálené ulici.