Ottův slovník naučný/Čejkovice

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Čejkovice
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Šestý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 575. Dostupné online.
Licence: PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Čejkovice (okres Kutná Hora)
Související články ve Wikipedii:
Čejkovice (okres České Budějovice), Čejkovice (Mladoňovice), Čejkovice (Podhradí), Čejkovice (Libědice), Čejkovice (okres Hodonín)

Čejkovice: 1) Č. ves v Čechách, hejtm., okr. a pošta Čáslav (13 km jihozáp.), býv. panství Sedlec, fara Zbýšov; 31 d., 195 obyv. čes. (1890), kamenné lomy. — 2) Č., ves t., hejtm. Budějovice, okr. a býv. panství Hluboká (6.5 km jihozáp.), fara a pošta Pištín; 44 d., 370 obyv. čes. (1890), 1tř. šk., fideik. dvůr Adolfa kníž. Schwarzenberka. V okolí hojně rybníků. Asi ¼ hod. odtud stávala tvrz Machovice, již r. 1380 rodné sídlo ryt. z Machovic. Později jmenovali se také Kuvašové z Machovic a žili zde ještě v XVI. stol. Zbytky tvrze dosud lze spatřiti. — 3) Č., ves t., hejt. a okr. Chrudim (7 km jihozáp.), býv. panství a pošta Městec Heřmanův, fara Morašice; 18 d., 91 obyv. čes. (1890). — 4) Č., ves t. na Cidlině, hejtm., okr. a pošta Jičín (2 km jižně), býv. panství Velíš a Vokšice, fara Ostružno; 37 d., 262 obyv. čes. (1890). – 5) Č., v okr. vlašimském viz Šternberk. – 6) Č., (něm. Tschekowitz), ves tam.. hejtm. a okr. Žatec (9 km jihozáp.), býv. panství Krásný Dvůr a Milíčeves, fara Libědice, pošta Žabokliky; 33 d., 229 obyv. něm. (1890), kaple sv. Floriána a 1tř. šk.

7) Č., městečko na Moravě na potoce Prušance, v hejtm. okr. a býv. panství hodonínském, se 444 d., 1992 obyv. čes., 6 něm. (1890), má kostel sv. Kunigundy, 3tř. šk., starý zámek cís. rodiny, poštu, nádraží, dvůr, panskou cihelnu, týdenní a 4 výroční trhy. Obyvatelé živí se výhradně rolnictvím. Opodál u Včelina 2 větrné mlýny. Č. náležely do r. 1311 řádu templářskému, po jehož zrušení staly se na čas statkem zemským, r. 1353 majetkem pánů ze Šternberka, r. 1528 z Víčkova, kterým byly r. 1620 pro účast v odporu českém odňaty a dány r. 1624 jesuitům, v jichž majetku byly až do zrušení řádu toho; r. 1783 koupil je císař Josef II. od studijního fondu a přivtělil je k císařskému rodinnému fondu.