| Údaje o textu |
|---|
| Titulek: |
Čejkovští z Čejkov a Ojířové z Čejkov |
| Autor: |
Martin Kolář |
| Zdroj: |
Ottův slovník naučný. Šestý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 575–576. Dostupné online. |
| Licence: |
 PD old 70 |
Čejkovští z Čejkov a Ojířové z Čejkov, dvě vladycké rodiny staročeské, vystřídaly se po sobě na Čejkovech, vesnici v okresu sušickém, ač erbu a původu zcela rozdílného byly; Ojířové rozrodili se v krajině této již ve XIV. věku a Čejkovští po nich následovali v XV. století. Vintíř z Čejkovic, jak také Čejkovům se říkalo, byl r. 1354 rozsudím ve sporu mezi Vilémem z Landšteina a Jindřichem z Hradce a žil ještě r. 1377. Byl předkem čtyř rodin stejného erbu, které z Čejkov, z Vlčkovic (u Kolince), z Číčovic (u Spáleného Poříčí) a z Rakovic (u Čimelic) se psaly, na štítě majíce čtyři modré pruhy příčné ve stříbrném poli a nad helmem pět pštrosích per polovičním kolem přepažených. Po Vintířovi následoval na Čejkovech Ojíř z Č., jenž r. 1415 byl purkrabím na Hrádku u Šušice a r. 1419 na Čejkovech seděl; r. 1426 podepsal se jako rukojmě na příměří mezi Tábory a Oldřichem z Rosenberka. Na začátku věku XVI. připomíná se Dobeš Ojířík z Č., jenž zemi České odpověděl r. 1508 a ještě r. 1520 rejtarské řemeslo provozoval. Syn jeho byl snad Vilém Ojíř z Č., jenž r. 1545 byl ve službách Ratmíra ze Švamberka; s ním zprávy přestávají o této rodině. — Č. z Č. byli větev Drslaviců, majíce stejný erb s Černíny z Chuděnic: levou polovici na zdél rozděleného štítu třemi pruhy přepaženou. Vilém z Č. obdržel od Bohuslava Šlechty z Velhartic list krále Jiřího na 5 kop gr. ročního platu od kláštera chotěšovského r. 1463 a dal list ten proboštu téhož kláštera r. 1465. Na zač. XVI. věku dva bratří Vilém z Č. a Vilém z Risenberka v l. 1500–1504 se připomínají, ale Čejkovy byly již v držení Půty Švihovského z Ryzmberka, nejv. sudího království Českého. Č. z Č. odstěhovali se do okolí píseckého již před r. 1541, kde drželi Božovice bratří Bartoloměj a Jan Č. z Č.; manželka Bartolomějova Ludmila Benedová ze Šťáhlavi držela Lhotku u Klenové. Po obou těchto manželích zůstala dcera Kristina, provdaná za Prokopa Čabelického ze Soutic, a čtyři synové, Bedřich, Jindřich, Ctibor a Vilém. Bedřich prodal dvůr v Modlíškovicích s příslušenstvím r. 1589 městu Písku, načež v Záluží se usadiv dceru Chvala Kunaše z Machovic r. 1590 v Kratochvíli v novém zámku pána svého Viléma z Rosenberka za manželku pojal, ale r. 1598 od rosenberského služebníka Fridricha Frokšteina z Načeslavic zavražděn jest. Jindřich a Ctibor Č. z Č. prodali své dva díly tvrze Božovic Štěpánovi Vamberskému z Rohatec, od něhož Písečtí je odkoupili r. 1589, a rok na to koupili Písečtí také třetí díl tvrze této od Viléma Č-ského z Č. Ctibor žil v Záluží s bratrem Bedřichem a oženil se s Johankou Čejkovskou z Rohatec, která r. 1602 zemřela, načež Ctibor ve Štipoklasech se usadil, kde před r. 1614 zemřel. Vilém Č-ský z Č. měl za manželku Alžbětu z Podolí a držel ještě r. 1589 dvůr Polanovský v Budišovicích, který r. 1609 Hynek Bartoloměj Čejkovský, bezpochyby syn Vilémův, k Protivínu prodal. Roku 1577 potkala Viléma zvláštní nehoda. Mezi Dřítní a Nákřím osopil se na něho opilý pan Krčín z Jelčan, regent panství rosenberských, když ho Vilém prosil, aby mu z panství páně ženců k potřebě dohodil, a pěstí ho mezi oči uhodiv okrvavil, Vilém pak neleně vlastního tulichu Krčínova dobyv, třikráte ho pobodl. Jednoho ze jmenovaných čtyř bratří syn Mikuláš Č-ský z Č. koupil sobě roku 1615 statek Starou Dlouhouves blíže Kaplice, nynější Dlouhou. Císařské vojsko, které s hrab. Buquoiem v čele do Čech vtrhlo. statek ten obsadilo, a jakkoliv Mikuláš Čejkovský při kommissí konfiskační odsouzen nebyl, darována jest Stará Dlouháves r. 1620 primasovi krumlovskému Matiáši Heldrlovi ze Schattenbergu, kterýž ji ve 4000 kop kšaftem odkázal kolleji jesuitské v Krumlově na dům chudých, jíž také r. 1624 postoupena byla. Marně žádal Čejkovský, aby aspoň jeho dceři Alžbětě díl matky její na tomto statku pojištěný byl zaplacen, a také dcera r. 1644 marně vyhledávala práva svého; jesuité dokazovali na základě jakéhosi poznamenání Čejkovského, které se po smrti Heldrlově mezi věcmi jeho našlo, účastenství jeho ve vzpouře. Nemaje žádného statku jiného byl Mikuláš Čejkovský na služby odkázán, které také u Přibíka Jeníška z Újezda, Martina Huerty a Baltazara Marradasa konal a pověst hrubého poberty po sobě zůstavil. Kromě dcery Alžběty nezdá se, že potomků nějakých měl a byl r. 1644 již mrtev. Jiného erbu a rodu byli Tomkové z Čejkova (o nichž viz Tomek z Čejkova) a Ctibor Pták z Čejkova, úředník na Bechyni r. 1546. Klř.
PD old 70