Ottův slovník naučný/Čechy/Poloha zeměpisná

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Čechy
Autor: Jaroslav Zdeněk, Josef Erben
Zdroj: Ottův slovník naučný. Šestý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 2–9. Dostupné online
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Geografie Česka

Království České, nejsevernější všech zemí mocnářství Rakousko-Uherského, rozkládá se nepatrně přes 2 ½ stupně ve směru poledníkovém a 4° 45 ¼' ve směru rovnoběžných kruhů. Nejseverněji vybíhají Č. ve výběžku šluknovském, kde vrchol hory Bukové (Buchberg), 504 m zvýší, 6 km severozápadně od kostela hanšpachského na hranicích saských, má 51° 3' 25 severní šířky – kostel v Hanšpachu (Hainsbach) 51° 1'; nejjižnější jest hranice 4 km jižně osady Kaltenbrunn (1 km jižně osady Reifmas v okrese vyšebrodském) 48° 33' 11'. (Chrám kláštera ve Vyšším Brodě 48° 37' 20, kostel v Pucheři 48° 36' 20.) Přesně jest tedy rozdíl nejkrajnějších míst na jihu a severu 2° 30' 14, což činí 278 km. Nejzápadněji zabíhají Č. na hranicích bavorských, 1 ½ km západně osady Mähringu (v okrese ašském) 12° 5' 33' východní délky od Greenwiche (29° 45' 20 od Ferra); v nejvýchodnější končině strmí Králický Sněžník 1424 m, na jehožto vrcholu u kamenného sloupu (triangulačního signálu) se sbíhají hranice Čech, Moravy a Pruského Slezska (16° 51' 2' Gr.); rozdíl obou míst nejkrajnějších jest 4° 45' 29 = 341 km, tedy o 63 km více nežli ve směru poledníkovém.

Praha (hvězdárna) 50° 5' 19' sev. šířky a (14° 25' 19' Gr., 32° 5' 6' F.) vých. délky, vzdálena jest od nejsevernějšího konce 108 km, od nejjižnějšího 171 km, od nejzápadnějšího 167 km a od nejvýchodnějšího 174 km. Praha jest tedy téměř pravý zeměpisný střed země České.

Dle zeměpisné šířky řídí se délka dne nejdelšího; trváť v Hanšpachu 16 hodin 19 minut, v Praze 16 hodin 10 minut, v Pucheři toliko 15 hodin 54 minut, jest tedy na severu o 25 minut delší než na jihu. Dle rozlohy od západu k východu jeví se celkový rozdíl 19 minut; je-li v Praze právě poledne, má Aš (12° 11' 20) teprve 11 hodin 51 min. dopoledne, Cheb (poloha kostela 12° 22' 21') 11 hodin 52 minuty dopoledne; naproti tomu mají na východě v Králíkách (kostel 16° 45' 47' Gr.) již 9 1/3 min. přes poledne.

Země česká jeví se na mapě v podobě nerovnostranného pětiúhelníka, jehožto nejkratší strana leží na jihu. Z obrysu toho vybíhá na západě úzký výběžek ašský mezi Bavory a Sasko, na severu výběžek šluknovský do Saska a fridlandský mezi Sasko a Pruské Slezsko; oba tyto výběžky odděleny jsou klínem žitavským. Na sev.-vých. zabíhá výběžek broumovský do Pruského Slezska, malý pak výběžek králický mezi Pruské Slezsko a Moravu. Na jihovýchodě zabíhá do sousední Moravy výběžek poličský a mezi Moravu a Dolní Rakousy výběžek novo-bystřický za Jindřichův Hradec; na jihu konečně pozorujeme malý výběžek pucheřský, od kterého vybíhá hranice Dolních a Horních Rakous.

Tři země rakouské stýkají se s královstvím Českým, Morava v délce 344 km, Dolní Rakousy 104 km, Horní Rakousy pak 98 km, což celkem činí 546 km hranic zemských; tři království říše německé hraničí s námi, Bavorsko v délce 276 km, Sasko 406 a Prusko 290 km, tak že máme 972 km hranic říšských, celkem pak 1518 km hranic vůbec. Od sousedních království cizích oddělují nás místy i málo schůdná horstva; na bavorské straně Šumava a Český les, na saské Hory Krušné a Lužické, na pruské Jizerské pohoří, Krkonoše a Orlické pohoří. Do sesterské Moravy volný poskytuje přístup vypnulina Českomoravská, kdežto hory Novohradské se vypínají na hranici Dolních Rakous, Šumavské hory na hranici Rakous Horních. Na hranicích saských vypínají se poblíž města Božího Daru, které samo leží 1028 m nad hladinou moře, nejvyšší temena Rudohoří, Fichtelberg 1213 m na půdě saské a Keilberg 1244 m na straně české sev.vých. Jáchymova; za Labem shledáváme poblíž hranic našich v Sasku Velký Winterberg 556 m, v Lužických horách jde hranice právě přes vrchol hory Vysoká Varta (Lausche) 791 m a Hochwald (Hvozd) 748 m. Na desíti místech jde železnice přes hranice zemské, obracejíc se do sousedního Saska. Hranice pruská drží se vysokých hřbetů Jizerských hor, zvláště pak Krkonoš, konečně Orlických hor; nejvyšší vrcholy horstev těch vypínají se právě na hranicích: Jizerská hora »U obrázku« (Tafelfichte) 1122 m, Krkonošské vrcholy Jínínoš (Reifträger) 1359 m, Vysoký hřbet (Hohes Rad) 1506 m, Velký Šišák (Grosse Sturmhaube) 1424 m, Malý Šišák (Kleine Sturmhaube) 1442 m i Sněžka 1603 m a Černá kupa, pak Vrchmezí (Hohe Mense) 1083 m v horách Orlických, konečně v nejvýchodnější končině země Sněžník Králický 1424 m. Na čtyřech místech tvoří řeky rozhraní země: řeka Smědava teče 3 km po nejsevernějších hranicích fridlandského výběžku; řeka Jizera vzniká jihových. od hory »U obrázku« v Čechách a po toku dva kilometry dlouhém přistupuje k hranici, oddělujíc po 15 km Čechy od Pruska; Metuje činí na 1 km hranice Kladska, Orlice Divoká konečně teče v délce 24 km po hranici. Na pěti místech protínají železnice hranice země, přestupujíce do Slezska Pruského.

Hranice Moravy vyznačeny jsou na pěti místech horním tokem řek. 2 km j.-v. Velkého Králického Sněžníka vzniká řeka Morava, tekoucí 12 km po hranicích česko-moravských. Moravská Sázava drží se hranic jen po 2 km; Svitava však objímá výběžek poličský na sev. a vých. straně, zůstávajíc takto 17 km na hranicích. Svratka č. Švarcava vzniká na jižním svahu Žákovy hory (809 m), teče 3 km v Moravě, přistupuje pak k hranicím českým a drží se jich 29 km, objímajíc výběžek poličský na straně jižní. Sázava Česká jest rozhraním pouze na 1 km; za to teče Jihlavka již před Batelovem 3 km, za ním pak až k Jihlavě 20 km, celkem tedy 23 km po hranicích. Železnice protínají hranice také na pěti místech, nehledíc ku trati z Veselí n.L. do Jihlavy, která v části od Horní Cerekvice po 24 km se drží hranic, několikráte z Čech do Moravy přestupujíc. – Hranice Dolních Rakous počínají 3 km vjvých. od Starého Města u »trojmezníka«, při kterém se stýkají tři země Rakouské (Čechy, Morava a Rakousy Dolní), objímají výběžek novo-bystřický, jsou však pořídku vyznačeny větší řekou nebo vrcholem horským. Jen Lužnice činí po 3 km rozhraní a z Novohradských hor jsou na hranicích jen Mandlštejn a na nejjižnějším místě pucheřského výběžku hora na Hradbách (Schanzberg); poslední pak vypíná se v Dolních Rakousích blíže rozhraní tří zemí (Čech a obou Rakous). Ze železnic jedině dráha Císaře Frant. Josefa protíná na dvou místech hranici tuto. Hranice Hor. Rakous vybíhají od hory na Hradbách na záp. Řeka Malše, z Horn. Rakous vytékající, je odděluje v délce 16 km od Čech. Na třech místech protíná hranici stoka Schwarzenberská, spojující Vltavu s dunajskou řekou Mlhou. V záp. části hranic vypíná se vysoký hřbet Šumavský, na kterém jde hranice přes vrcholy Vysoká Smrčina (Hochfichtelber) 1337 m, o 5 km dále Plöckenstein 1378 m a přes 1 km západněji mezní kámen »Trojmezí« (Dreiecksmark) 1320 m, kde stýkají se hranice tří zemí: Čech, Horních Rakous a Bavor. Hranici hornorakouskou křižuje jediná trať železniční, rakouská státní dráha z Budějovic do Lince. Hranice Bavorska vyznačena je na četných místech vysokými vrcholy Šumavy. Přes 2 km západně od Trojmezí strmí na hranicích hora Třístoličná (Dreisesselber) 1311 m; od ní na sev.-záp shledáváme Studenou Vltavu, jejíž tok je rozhraním na 1 1/2 km. Pramen Vltavy, také Černý potok zvaný, jest 3 km západně osady Bučiny (Buchwald), na úpatí Hory Černé (Schwarzberg. jenom čtvrt hodiny od hranic na sever. Na samých hranicích vystupuje Luzný (Lusen) 1372 m, poblíž něho vyvěrá jeden z pramenů Otavy. Dále vypíná se na hranicích hora Laka 1339 m, Malý Kout (Zwergeck) 1330 m, Ostrý (Osser) 1283 m, mladá ještě Úhlavka doprovází na 2 km hranici, pak daleko na sev.-záp. pne se hora Dyleň (Dillenberg) 965 m na rozhraní obou zemí, konečně západně Cheba drží se hranice přes 4 km pořád blíže řeky Ohře. Ačkoliv patero železnic přetíná hranice českobavorské, přece není spojení hojného; neboť na dlouhé hranici mezi Vyšším Brodem a Chebem jsou jenom dva přechody železničné, ježto ostatní tři dráhy vybíhají na severu z Cheba a z Aše. Celkem vyznačili jsme 28 železničních přechodů hranic země České. Zd.

Poměr hraničné čáry k povrchu země jeví se tím způsobem, že na 35,6 km2 povrchu jeden km hranic připadá; má tedy země Česká v poměru k povrchu svému málo hranic, což jest okolnost v nejednom ohledu výhodná, v níž se nižádná země rakouská Čechám rovnati nemůže.

Povaha hranic činí zemi Českou zvláštním celkem, nevylučujíc jí však zároveň od snadnějšího spojení s okolními krajinami. Hranice české jsou sice namnoze vysoké, ano (jako Krkonoše, Hory Orlické, Šumava a částečně i Český Les) pravé horské hřbety, kteréž zvláště za starších dob úmyslnou lesnatostí a pustot u svou vstup do země ztěžovaly, ale i nejvyšší z nich dají se četnými sedly nebo průsmyky snadno překročiti, ano mnohé z nich otvírají širokými průlinami volný přístup do země (jako proslulé prohbí domažlické, údolí nejhořejší Moravy, Svratky a poněkud i dolního Labe, dále dolina Lužnice a j. v.). Rovněž poukazuje sourodnost útvarů vysočin pohraničných, sníženost jejich do zemí sousedních, směry řek, ano veškerá soustava říčná k mnohotvárné pospolitosti se sousedními zeměmi; tím se dá vysvětliti někdejší rozšířenost české národnosti po Mohanu dolů až k Norimberku ano níže, jakož i prohbím domažlickým do Bavor a údolím Nisy a Smědavy do Sas; těmito poměry zeměpisnými dá se vyložiti někdejší český ráz Kladska, kteréž je údolím Stěnavy a prohbím náchodským s Čechami spojeno, jakož i posavadní zbytky českého obyvatelstva tam a v hořejší dolině rakouské Lužnice (v někdejší župě Vitorazské). Nejsnadnější však přechod z Čech otvírá se do Moravy, jejížto západní čásť má tentýž útvar půdy, ano i vodstvo po většině ještě na půdě české vznikající. K této šťastné povaze hranic, chránících a zároveň spojujících, přidružuje se vzácná sestředěnost samé země a zeměpisná poloha její jako prostředku střední Evropy, jak již v úvodě bylo poznamenáno, ve stejné téměř vzdálenosti od kulturních moří evropských, od Paříže a Říma, jakož i od Frankfurtu, Krakova i Pešti; na těchto důležitých zeměpisných poměrech, spojených s jinými, neméně závažnými a prospěšnými činiteli, zakládá se veškeren státní a společenský rozvoj národa Českého.

Povrch země České činí 51.948,18 km2 (dle planimetrického výpočtu prof. dra. Albr. Pencka, vykonaného na základě speciální mapy mocnářství Rakousko-Uherského, 51.967 km2); dle toho jsou Č. po Haliči největší zemí záp. polovice říše Rakousko-Uherské a s Uhrami třetí co do velikosti v celé říši, a činí vůbec 17,32 procent veškeré rozlohy západní polovice a 8,34 procent celé říše Rakousko-uherské (bez Bosny a Hercegoviny). Co do velikosti rovnají se Č. nejvíce rozloze Bosny a Hercegoviny a ze samostatných států evropských Belgii a Nizozemsku dohromady. p En.

Kartografie česká a tudíž i první pokusy o zobrazování země České a bezpečné určení povrchu, polohy a podoby její a jiných momentů astronomických a fysikálních sahají již do počátku XVI. stol., když i humanitní studia u nás nesla první ovoce vědecké.

a) Doba první (1517-1714). První mapu země České vydal v jazyku českém r. 1518 Mikuláš Klaudian, bratr český, knihtiskař mladoboleslavský, dav ji r. 1517 v Norimberce ve dřevě vyryti. Je sice praktická a příruční a na ony časy dosti spořádaná, nemá však vědeckých základů. Vyšla po druhé r. 1545, 1550 i 1556 při lat. vydáních Kosmografie Šebestiána Münstra (s přidáním některých něm. názvů, jakož i stupňového rozdělení či zeměpisné polohy, mezi 48° 30 a 50° 55 s. š.). V též podobě, opatřenou nad to znaky a jinými krajními ozdobami, připojili ji bratří z Puchova k českému překladu Münstrovy Kosmografie z r. 1554. Druhá původní mapa Čech, a to německá a nyní již velmi vzácná, vyšla r. 1558 v Praze prací Jana Krügingra, zahrnujíc spolu i Durynsko a Míšeň, kterouž Abraham Ortelius (Örtel?) ve větších rozměrech vyvedl a r. 1570 i 1592 při svém Theatrum orbis terrarum uveřejnil. Táž mapa, ačkoli méně správná než Klaudianova, objevuje se až do r. 1618 nejméně osmkrát v rozličných zeměpisných dílech téhož času, zvláště v Němcích a Nizozemí. Důkladnější mapu bylo tehdáž očekávati od trigonometrických prací slavného astronoma i lékaře Tadeáše Hájka z Hájku, kterýž v l. 1556-63 započal řádné vyměřování země České okolím pražským, ale pro veliký náklad a nedostatek podpory v tomto za oněch časů téměř neslýchaném podniknutí musil ustati. O provedeném nástinu jeho mapy zmiňuje se Matouš Kolínský k r. 1563; nepřišla však pohříchu nikdy na veřejnost. Za to vydal r. 1619 pražský měšťan a proslulý svého času zeměměřič Pavel Aretin z Ehrenfeldu třetí původní mapu země České v jazyku českém, založenou na cestách i měřických ač neúplných základech, kteráž r. 1632 v novém, jím samým opraveném vydání vyšla a r. 1665 od známého knihtiskaře a ryjce Daniele Vusína potřetí bez proměny vydána byla. Aretin udává obvod Čech (i s Kladskem) toliko na 120, povrch na 659 □ mil českých, v čemž ho souvěký politik a první statistik český Pavel Stránský, Balbín, ano mnohem později Bernardin Erber bez velikých rozdílů následují, čítajíce obvod Čech na 123, 110 a 107, povrch (Erber) na 682 □ mil. Mapa tato je základem všech pozdějších až do r. 1720 a objevuje se v nesčíslných obnovených otiscích. obměnách i opravách v rozličných zeměpisných i kartografických pracích oněch dob a ve všech jazycích. Nejsprávnější a nejpěknější napodobení její zhotovil r. 1630 slovutný Jiljí Sadeler, pak Sandrat a Blanco. Poněkud samostatná je topografická mapa cisterciáka Vogtena z r. 1712.

b) Doba druhá (1714-1781). Nová politická a soudní organisace země České r. 1714 obnovila opět potřebu náležitého vyměření povrchu jejího a zhotovení spolehlivé mapy. Vedlé nálezu sněmu českého z r. 1714 uvázal se v záslužnou tuto práci Jan Krišt. Müller, tehdáž c. k. setník a měřič, a provedl ji v šesti letech. R. 1720 zhotovena v Augšpurku (v mědi od ryjce Käuffera) proslulá mapa země České a hrab. Kladského v jazyku německém, v rozměru 1:230.000 o 25 listech, mapa tehdáž největší na světě. Náklad stavů českých na ni převyšoval 24.000 zl. V mapě Müllerově objevuje se poprvé země Česká v pravé podobě své. O solidnosti a správnosti základů jejích svědčí velikost skutečného povrchu země České 954.87 □ mil, jakž jej setník Brandenstein z ní vypočítal. Mapa Müllerova jest první důkladná práce toho druhu v Čechách a pramen všech pozdějších skoro na 100 let. Roku 1726 vydal poručík Wolfgang Wieland větší mapu Müllerovu ve zmenšené míře s drobnějším písmem a rovněž v 25 listech podruhé. Jesuita a kartograf Bernardin Erber uveřejnil r. 1760 menší mapu Müllerovu znova a zhotovil z mapy Wielandovy 12 map tehda krajů českých v jazyku německém. Na Müllerově a Wielandově mapě zakládají se i německé mapy známých dědiců Homanových v Norimberce (1748, pak mezi r. 1769-76 14 map, a sice: Prahy, okresu ašského a loketského, pak i ostatních 12 krajův českých), francouzské Mortierovy (v Brusselu) a La Rougeovy (v Paříži, mapa onoho v 25, tohoto v 9 listech a z r. 1757) a j. v. v rozličných zemích.

c) Doba třetí (1781-1817). Nová doba kartografii české nastala zavedením nového způsobu berničného za Marie Terezie (1748 a p.) a prvním uvedením katastru za císaře Josefa II. V krátkém čase 4 let ukončeny byly práce katastrální i v Čechách; zároveň s nimi a dílem již něco dříve (hlavně mezi roky 1781-83) dělo se všestranné měření a mapování Čech od vojenských inženýrův a k tomu přidružily se souvěké a pozdější práce učených soukromníkův (jako Schallera, Rieggera, Strnada, Reussa starš., Bienenberga, dvor. rady Majera a Peithnera, Davida, Halašky, Vydry a j.) a společností, zvláště české společnosti nauk. Na těchto a jiných základech vědeckých osnovány jsou generální mapy tuzemcův, jako: Bocka a Poláka (r. 1790 a druhá r. 1808 ve 4 listech), Kindermanna (ve 3 l., 1803), Kipferlinga (1806), Hardta (1807), Schwaba i Stegmayera (1809), Schornera (1808), Schmolla (1809, ve 4 l.), Lichtensterna (1812, ve 4 l., nejlepší ze všech) a j., téměř všecky (kromě Schwabovy) ve Vídni vydané, kdežto cizozemští podnikatelé (kromě Güssefelda r. 1804 ve Výmaru), zvláště pak Homanovci v Norimberku, vždy ještě opravené redakce Müllerových a Wielandových map do světa vysílali. Avšak i josefovský materiál, zvláště katastrální, ukázal se pro ukvapenost a dílem i neumělost základních prací nedosti býti spolehlivým, a proto katastr sám a veškerá berničná úprava na něm založená již r. 1790 opět byly zrušeny.

d) Doba čtvrtá (1817-1848). Teprve nové opětné zavedení stálého katastru cís. patentem ze dne 23 prosince 1817 a počínající s ním zároveň jak nové katastrování, tak důkladnější i jednotnější vyměřování vojenské i trigonometrické, popisování a mapování všech kromuherských zemí Rakouského mocnářství a s tím spojené založení zvláštních úřadův, ale obzvláště vojenského geografického ústavu ve Vídni, způsobilo i v Čechách novou aeru astronomických, fysikálních i kartografických prací a důkladnějších moderních publikací. Dlouhý, více než 30letý mír od r. 1815-48 byl rovněž také vědeckým pracím toho druhu velice přízniv. Z těch dob (zvláště mezi r. 1824 a 1832) pocházejí privátní sice, ale důkladné a pěkné práce kanovníka Kriebicha, zvláště jeho mapy generální, mapa sev. Čech a mapy speciální 16 krajů českých v rozměru 1:246.500, jakož i jeho nové vydání Klaudianovy mapy r. 1819. Téhož roku vydal také astronom A. David mapu Čech. Do této periody připadají též jiné menší (dobré i jarmareční) práce domácích a vídeňských, jakož i cizích znalců, nakladatelův a umělců. Z cizozemských firem stačí toliko jmenovati ústav výmarský, ústav Justa Perthesa v Gothě (atlas Stielerův), Berghausa st. a j. V týchž časích počíná též upotřebení hojného materiálu topografického k účelům zvláštním, jako školství, průmyslu, správy politické a finanční a j., jakož i publikování zvláštních map zeměslovných, národopisných atd. Bastierova finanční, Artariova poštovní, Lichtensternova orohydrografická, Schwarzerova i Schmidtova, obě průmyslové, rozličné plány Prahy a j. měst a míst českých, větší a menší hydrografické mapy v archivech úřadů stavitelských a společností plavebních, Lothova závěsná (1847), Hosrova a Berghausova mapa hor Krkonošských a j. spadají vesměs do této doby. V této periodě vzmohla se konečně i kartografie domácí v jazyku českém, ačkoli nejvíce jen ve skrovnějších rozměrech a ve směrech praktických se pohybovala. Z těchto dob (mezi 1820-48) pocházejí jmenovitě dobré práce Merklasovy (mapa země České z r. 1846 nákladem Matice České), Lothovy (1847, topografická mapa závěsná) a jiné menší topografické mapy. Avšak většina těchto prací, jakkoli dílem velmi záslužných, neměla ještě dokonale správného podkladu; neboť soustavné a stálé práce katastrální v Čechách počaly teprve r. 1836 a prodloužily se dílem až do r. 1844, kteréhož roku přehledná mapa všech obcí katastrálních v Čechách jest uveřejněna. Měřítko její obnáší sice 1'=4000°, avšak původní snímky (mapy jednotlivých obcí katastrálních), které jsou základem oné mapy přehledné, mají měřítko 1'= 40°. Rozsáhlou prací touto utvořen jest konečně pevný a dokonale spolehlivý základ pro kartografii země České ve všelikých směrech, a na ní spoléhá též druhý vědecký základ pro všecky práce pozdější, totiž topografické a speciální mapy generálního štábu rakouského.

e) Doba pátá (1848-1870). Ku pravidelnému mapování Čech inženýry generálního štábu přistoupilo se teprve r. 1840 na základě redukovaných (1' = 400°) map katastrálních a r. 1843 zhotovena první sekce tohoto velikolepého díla, které 950 sekcí počítá. Prvním ovocem tohoto díla, kteréž má název topografické mapy gen. štábu rakouského, pokud totiž veřejnosti přístupným se stalo, byla mistrně vyvedená speciální mapa země České v měřítku 1:144.000, s dokonalým obrazem terrainu a vyznačením kultur od vojenského ústavu zeměpisného z mapy topografické redukovaná a v mědi rytá, která v 39 sekcích (od r. 1849-60), ovšem v německém jazyku, na veřejnost vyšla. Brzo po ukončení tohoto velkého díla vydána jest v měřítku dvojnásob menším (1: 288.000) generální a současně též tak zvaná silniční mapa Čech (1865), kteráž stala se v podobném způsobě základem všech pozdějších menších prací kartografických, od soukromých osob vydaných, jako speciální, po případě i topografická mapa sloužila napořád za základ prací důkladnějších, obzvláště též takových, které zobrazováním terrainu se zanášely. První soukromá práce na tomto základě spoléhající byla Kummersbergova mapa Čech v měřítku 1:288.000 v l. 1844-51 v Praze od Schönfeldra v mědi rytá, která svou úplností, praktičností a dokonalostí provedení všecky starší publikace toho druhu předstihuje, jakkoli vzhledem k nedokončeným topografickým pracím generálního štábu ještě bez terrainu musila se obejíti. Co v ní obmeškáno, nahrazeno jest generální mapou Kořistkovou v měřítku 1:432.000 u Hölzla v Olomouci r. 1862 vyšlou (ryjec Sommer), ve kteréž poprvé objevil se i pro širší obecenstvo správný obraz půdy české a kteráž i pro jiné praktické vlastnosti své množství vydání se dočkala, avšak teprve r. 1875 s českým textem byla vydána. Ještě většího rozšíření zjednala sobě politická a místopisná mapa království Českého od Josefa Erbena r. 1869 nákladem firmy K. Janského v Praze vydaná (měřítko 1:418.000, ryjec Sandtner, bez terrainu), kteráž poskytujíc úplný obraz země ve všelikých směrech správy politické, soudní i církevní, a vyhovujíc též všem potřebám národohospodářským, rozšířila se v 10 vydáních do všech končin země a jsouc té doby největší mapou v jazyku českém, nalézala se takořka ve všech rukou. Dobrou prací v menším měříku jeví se též býti mapa království Českého od Jos. Jirečka, r. 1864 nákladem Matice České vydaná (ryjec Schönfelder), která má však toliko ráz mapy příruční, v kresbě terrainu za Kořistkovou mapou daleko zůstávajíc. Hlavní zásluhou její jsou však hranice národopisné (s objasňujícím textem), které tuto poprvé se objevují. Novou, neméně zdařilou práci, jakou jest mapa Kořistkova, podnikl A. Steinhauser ve Vídni svou tak zvanou Nejnovější mapou Čech v jazyku německém, r. 1867, která také stejného měřítka se přidržuje, a později též co methodická mapa (beze jmen míst ale s vyznačením jich) ve Vídni vícekráte vydána byla. Mezi domácími pracemi z této doby zasluhují též povšimnutí mapy Čech od J. E. Wagnera (v Praze r. 1870, čes. i něm.), jakkoli činnost tohoto umělce hlavně teprve do následujícího období spadá. Z cizozemských firem vydaly v této době lepší topografické mapy Čech výmarský ústav lithografický (Mapa Čech od Streita a Wielanda), pak Perthesův geografický ústav v Gothě (Mapa Čech od Berghausa ml.) ve svých velkých atlantech. Většího rozšíření v Čechách došla též Příruční mapa Gräfova, roku 1862 ve Výmaru vyšlá (měřítko 1:600.000), která již r. 1863 v českém rouše se objevila, a byvši národopisnou hranicí od Jos. Erbena opatřena, jako příloha ke zvláštnímu otisku článku »Čechy« z Kobrova Naučného Slovníka též do četných rukou se dostala. - Vlivem nové politické a soudní organisace, která po r. 1849 v zemích rakouských provedena byla, jakož i při značném zvelebování národního hospodářství v zemi a vzmáhání se středního i národního školství v této době naskytoval se hojný podnět k rozličným kartografickým pracím speciálním. Těmto vlivům děkují zvláště z původu svého rozličné větší i menší plány Prahy a jiných měst českých, zvláště pak též míst lázeňských v Čechách, kterými ovšem vojenský ústav zeměpisný ve Vídni všecku ostatní soukromou produkci předcházel a jimž hlavně katastrální mapy a plány za základ sloužily. Samostatnou a velmi záslužnou prací v tomto ohledu jest hypsometrický plán Prahy na základě vlastních i cizích měření od Kořistky v měřítku 1:14.400 zdělaný a barvotiskem provedený, kterýž při jeho velice cenném díle »Studien über Methoden hypsometrischer Arbeiten« r. 1858 vyšel a celé řadě pozdějších plánů Prahy v podobném měřítku za základ sloužil. Dobrou mapu okolí pražského a první v jazyku českém vydal r. 1864 J. Jireček prací ryjce Schönfeldra v měřítku 1' = 1200°. K té řadí se v jazyku německém mapy okolí rozličných lázeňských míst, mapa okolí budějovického od Poppra (1868) a j. - Nové politické rozdělení Čech zobrazeno bylo poprvé německou mapou Hennigovou (1860), načež následovaly hlavně z podnětu bývalého hejtmana kraje pražského Obentrauta mapy krajů českých, vydané od Krečmara v Praze a Medaua v Litoměřicích, jakož i zdařilejší co do provedení mapy politických i soudních okresů v Čechách, největším dílem ovšem v jazyku německém a prací J. E. Wagnera, které však nikdy k úplné sbírce nedospěly. Mapu silniční hejtmanství českolipského vydal r. 1868 K. Scheiner (něm.), mapu poštovní Čech, Moravy a Slezska Jaromír Rašín (1866, čes.), mapu volebních okresů pro sněm zemský uveřejnil r. 1861 L. Brdička. Za vědeckými a zároveň praktickými účely nesou se z té doby geognostická mapa okolí karlovarského od A. L. Hickmanna (1862), mapa uhelných pánví v sev.-záp. Čechách od A. Reussa a j. Záslužnou a velmi užitečnou prací jest průmyslový atlas známého statistika A. L. Hickmanna, barvotiskem v l. 1862 a 1863 v Praze vydaný, který r. 1869 nového vydání se dočkal. Ku průmyslovým účelům hledí též mapy obvodů průmyslových komor v Čechách, jakož i jiné menší mapy a diagramy k tištěným zprávám jejich připojované. Pro methodické vyučování zeměpisu Čech na středních a obecních školách určeny jsou z této doby závěsné mapy Čech od Kozenna a J. Erbena (v Olomouci, měřítko 1:300.000, v českém i německém vydání r. 1865 a 1866), jakož i starší Wagnerova (1862), kteréž obě provázeny jsou mapami příručními pro žáky. K témuž účelu hledí geognostická a vrstevní mapa Čech od Amerlinga (1868 a 1869, čes. i něm.), kterou však starší vrstevní mapa Čech r. 1865 od Steinhausra a Streffleura ve Vídni vydaná, jakož i geognostická mapa Čech od F. Foetterle r. 1860 u Perthesa v Gothě velikostí měřítka, jakož i přesností a vkusností provedení daleko předstihují. Země koruny České pro potřebu školní vydali r. 1867 učitel Jan Poklop, mnohem dokonalejší však co do koncepce i provedení (za pomoci J. Erbena) r. 1869 Alois Studnička. V malém měřítku vyšla podobná mapa r. 1869 od Em. Hercíka.

f) Doba šestá (1870-1891). Kartografii české otevřelo se v tomto posledním dvacetiletí vůbec široké pole, jednak rozvojem věd, umění a školství, jednak zvelebováním národního hospodářství v říši všelikými směry, kterémuž kartografie často zjednávati musila potřebné podklady. K těmto příznivým okolnostem, jež nové konstituční éře v Rakousku za vznik svůj děkují, přistoupily brzo též rozličné nové nálezy technické a polygrafické, jako fototypie a fotolithografie, barvotisk, zinkografie, chemitypie a j., kteréž ve svém postupu a zvelebování také kartografii země České vzhledem k dokonalosti obsahu i formy, jakož i vzhledem k rychlejší produkci a většímu rozšíření velice byly na prospěch. V takových okolnostech není divu, že kartografie země České, zvláště v tomto období, do té míry se vzmohla, že jednak všem odvětvím veřejné správy, jednak i všelikým zájmům soukromým, společenským a vědeckým mohla sloužiti a ve všech těchto odborech velkou částí důstojnými plody se vykazovati. K tomu všemu přistoupily ještě dvě veliké události, kteréž směřovaly k tomu, aby kartografii země České postavily na nové, ještě dokonalejší základy než byly katastrální práce z let 30tých a 40tých a mapování gen. štábu, v předešlém období provedené. Bylyť to zejména jednak nové evropské měření stupně zeměpisného, jež z velké části do Čech připadlo, jednak nová organisace prací gen. štábu a zeměpisného ústavu vojenského ve Vídni. Co se zejména této věci dotýče, počalo r. 1870 provádění soustavné a jednotné triangulace a mapování pro celou říši Rakousko-Uherskou, kteréž za pomoci všech moderních prostředků kartografických dalo vznik nové topografické mapě celé říše v měřítku 1:25.000 (1 mm = 25 m), jež v l. 1870-90 byla úplně ukončena a jež v první řadě sice účelům vojenským slouží, avšak zároveň základní, neobyčejně bohatý a dokonalý materiál pro všecky ostatní kartografické publikace tvoří. Na základě této ohromné práce povstala v týchž letech především nová speciální mapa Rakousko-Uherské říše v měřítku 1:75.000, za pomoci světlotisku v mědi rytá, která ze 751 listův, a společně s Bosnou a Hercegovinou, ve kterýchž zemích později též mapování prováděno, ze 770 listů se skládá. Č. mají v tomto velkolepém obraze celkem 66 listův a v podobě úplné čtvercové mapy dokonce 107 listů, při čemž zvláště vytknouti třeba, že pojmenování všech míst a poloh, pokud mají též česká jména, děje se v obou jazycích zemských. Mapa tato poskytuje vůbec nejdokonalejší obraz půdy české se všelikým příslušenstvím jejím. Mapa speciální společně s mapami speciálními sousedních států, jakož i samostatné prace inženýrů generálního štábu v Turecku a Řecku daly podnět ku provedení generální mapy střední Evropy v měřítku 1:300.000, kteráž vyšla v druhé polovici sedmdesátých let v prvním a později též ve druhém vydání, držíc 207 listů, z čehož na Rakousko-Uherskou říši připadá 56, na Č. 9, po případě 15 listů zvlášť o sobě prodejných. Nová gener. mapa Rakousko-Uherské říše v měřítku 1:200.000 jest teprve ve svých počátcích. Z prvějšího díla zrodila se opětně světlotiskem přehledná map a stř. Evropy v měřítku 1:750.000, ve 45 listech, z čehož na mapu Rakousko-Uherské říše připadá 25, na Č. 4 listy. Táž mapa vydána byla také, pokud Rakousko-Uherské mocnářství obsahuje, co hypsometrická mapa téhož s barevnými vrstvami, a tato opět zmenšená v měřítku 1:900.000 hlavně pro potřebu školní. Na tak skvostných základech mohla ovšem všeliká produkce soukromá bohatě se rozvíjeti. Vlivem té okolnosti, že topografický obraz země každý snadno a lacino mohl sobě opatřiti koupením dotyčných sekcí map štábních v jakýchkoli rozměrech, stalo se arci, že v celém tomto období bylo jen málo topografických map celé země v příručním formátě od soukromníků vydáno. Tak zejména uveřejnil r. 1886 geografický ústav sám větší topografickou mapu Čech v měřítku 1:250.000 na jméno E. Pechtolda, který ji českým názvoslovím opatřil, načež následujícího roku F. Fried ve Vídni menší mapu topografickou v měřítku 1:650.000 (něm.) vydal. Znamenitou prací domácí z této doby jest však hypsometrická mapa Čech od K. Kořistky, jednak na speciálních mapách generálního štábu, jednak na vlastních měřeních spoléhající, která s obrazem terrainu a barevnými vrstvami Čech jako příloha k Archivu pro přírodovědecký výzkum Čech s čes. i něm. místopisem od r. 1873 vychází a z jichž 10 listů posud 3 listy v měřítku 1: 200.000 do veřejnosti se dostaly. Čilejší byla produkce přehledných map politických, tak zejména vedlé nových vždy doplňovaných vydání mapy Erbenovy dostalo se obecenstvu v l. 1882-84 větší ještě generální mapy Čech od J. E. Wagnera u F. Kytky v Praze vydané, v měřítku 1:220 000, která též ve 4 sekcích svých pod zvláštními nadpisy jest prodejná. Též mapy použito bylo fototypickou cestou k vydání mapek okresních hejtmanství v Čechách s objasňujícím textem. Důkladnější práci v poslednějším směru podnikla r. 1882 firma K. Janský v Táboře, jejímž nákladem počal t. r. J. Erben vydávati dvojjazyčný atlas okresních hejtmanství v Čechách v měřítku 1:100.000, s vyznačením měřených výšek. kultur i hranic obecních a národopisných, kteréžto dílo, jakkoli od vládních orgánů vřele uvítáno a doporučeno, pro nepříznivé okolnosti dospělo však jen k 12 hejtmanstvím. Velice záslužnou prací jest církevní mapa Čech v měřítku 1:200.000 od kněze řádu benediktinského Chr. Plodka v l. 1885-89 vydaná, kteráž vedlé úplného počtu osad též církevní, politické a soudní rozdělení Čech, jakož i nejpřesnější posud hranici národopisnou obsahuje. - Vlivem nového zákona školního a vzmáhajícího se školství národního povstaly též v tomto dvacítiletí ku potřebě správní i vyučovací přečetné mapy okresů školních v nejrozličnějších rozměrech, z nichž nejedna v zeměpisném ústavu vojenském byla provedena, jež však do širšího obecenstva se nedostaly. Mapu zdravotnictví vydal r. 1881 nákladem zemského výboru zemský úředník K. Antony v Praze, mapu obvodů žandarmie v Čechách J. E. Wagner r. 1890 (něm.). K účelům správním vydány byly též rozličné vodní mapy Čech, jako zejména r. 1872 od českého spolku lesnického (něm.), od výboru zemského r. 1879, kterouž v měřítku 1:500.000 spracoval professor A. R. Harlacher. Ke kommunikačním účelům hledí též mapa vodní a silniční, již r. 1872 od zemského výboru vydaná (čes. i něm.), jakož i mapa obchodní a cestovní Čech, Moravy a Slezska od J. Erbena, která společně se seznamem stanic poštovních, železničních a telegrafních v měřítku 1:600.000 nákladem firmy K. Janského v Táboře r. 1873 byla vydána (něm.) a v 6. vydání (1889) též na sousední země rakouské se vztahuje. Ze starších let, zejména z r. 1870 a 1871, pocházejí podobná mapa Procházkova v Těšíně, jakož i generální mapa silniční a poštovní od F. Frieda ve Vídni (1:650.000). Menší ceny jsou železniční mapa Čech od K. Kareisa z r. 1872 (čes.) a Wagnera z r. 1875 (čes. i něm.). Z osmdesátých let pocházejí železniční mapa zemí Českých ve Vídni r. 1883 od Hölzla vydaná (něm.), jakož i podobná mapa Čech od W. Daniela (1890, něm.). - Turistickou pouze pomůckou jest cestovní mapa zemí Českých a Rakouska od J. E. Wagnera (1889, u Hynka v Praze, čes.) a téhož mapka okolí pražského. Záslužněji jeví se činnost jednotlivých spolků turistických u vydávání speciálních map jednotlivých krajin horských, jako na př. mapa sudetského horstva r. 1881 a českého Švýcarska r. 1882 (něm, měř. 1:75 000), mapa Prachovských skal u Jičína od Malocha z r. 1880 a pozdější od Z. Lepaře a j.

Účelům geognostickým a montanistickým slouží geognostická a montanistická mapa Čech od A. Hickmanna z r. 1877 (něm.) a česká od Wagnera z t. r., konečně větší znalecká mapa téhož jména od Schmidta z Bergenholdtu v Praze r. 1879. Na vlastních studiích, v l. 1868-77 konaných, spoléhá geologická mapa okolí pražského (čes. i něm.), s použitím desky mapy Jirečkovy od J. Krejčího a R. Helmhackra r. 1879 s textem a listem profilů v Praze vydaná, podobně Wolfova mapa dolů hnědouhelné pánve v severozápadních Čechách ve Vídni r. 1880 a stejnojmenná práce Reissingrova v Lipsku t. r. v měřítku 1:130.000 vyšlá. Za tou příležitostí třeba připomenouti, že již od let šedesátých jednotlivé sekce speciální mapy Čech s geologickým koloritem, v c. k. geologickém ústavě ve Vídni upraveným, na požádání se dodávají. Starší práce Pecharova o téže pánvi hnědouhelné (1870), která zároveň cirkulaci výroby těchto dolů znázorňuje, je spíše kartogramem než geognostickou mapou a dočkala se častých, na poslední stav doplněných vydání. - Ve statistických mapách, kartogramech a diagramech zaujímají vzhledem k zemi České i v této periodě přední místo opět práce A. Hickmanna v Liberci, zejména jeho tak zv. Grafická statistika (něm.), kteráž ve sbírce 9 map království Českého nejdůležitější poměry přírodní, národohospodářské, národopisné, poměry státní i autonomní správy atd. přehledně znázorňuje a mezi l. 1879-87 v Praze na veřejnost vyšla. Též některé obchodní komory v Čechách, zvláště plzeňská a chebská, vydaly jednak při úředních zprávách svých, jednak také o sobě větší neb menší statistické mapy nebo kartogramy svého obvodu (Štěpánek v Plzni a Daniel v Chebu), neméně též statistická kancelář zemědělské rady pro král. České o výsledcích žní, rozšíření lesů, pivovarství a j. odvětvích zemědělských (prací Kořistky a Bernata). O rozšíření cukrovarství v zemích Českých vydal r. 1870 přehlednou mapu O. Čech. O rozšíření rybářství v Čechách vyšla v Praze r. 1888 něm. mapa od prof. A Friče, o toto odvětví národního hospodářství u nás vysoce zasloužilého. - K historii české za rozličných dob hledí 3 historické mapy Jos. Kalouska r. 1885 v Praze vydané, k nimž ostatně již v letech padesátých od Frant. Palackého byl podnět dán a deska ryta, avšak neuveřejněna. Velmi četné a částečně též velmi záslužné jsou práce kartografické k účelům škol středních i obecních, z nichž však, jak výše vzpomenuto, jen skrovná čásť do širší veřejnosti vnikla. Sem náležejí především kromě map jednotlivých okresů školních rozličné nové visuté mapy království Českého, jako zejména Erbenova, r. 1875 ve Výmaru v měřítku 1:300.000 česky vydaná (s terrainem z vlastního reliefu od tamního fotografa Karla Bamberga cestou fotografickou sňatým), dále Melicharova v Praze r. 1876 vyšlá (čes. a něm.), dle návrhů Zdenkova a Kořistkova methodicky upravená mapa od K. Baura ve Vídni r. 1876 (horopisná, vrstevní, vodopisná atd., čes. i něm.), pak mapa Schobrova, ve vojenském zeměpisném ústavě v měřítku 1:200.000 rytá, jakožto osobitá čásť velkého atlantu závěsných map školních, konečně pro jednotlivé země od téhož ústavu vydávaných, ku kterýmž patří pro potřebu žákův obdobné příruční mapy v měřítku 1:1,000.000. Na všecky země České vztahuje se visutá mapa Křížkova v Táboře (1876) vydaná. Malých příručních mapek pro potřebu žáků na obecných školách buď o sobě, buď v rozličných původních nebo na český text upravených německých atlantech školních jest veliké množství od rozličných skladatelův, ale také rozličné ceny. Vypouklou mapu Čech jakož i okolí pražského a libereckého vydal společně s J.Erbenem (čes. a něm.) neunavný A. Hickmann, kterýž rozličné sádrové reliefy horstva českého a jiných krajin českých posud nevydané chová. Zvláště pak objevila jubilejní zemská výstava r. 1891 netušené množství zdařilých větším dílem plodův úsilné práce našeho národního učitelstva v tomto odboru, jakož i ve všech skoro odvětvích kartografie české jak vzhledem k celé zemi, tak vzhledem k jednotlivým školním okresům, k okolí jednotlivých školních míst a jednotlivým krajinám českým. Stačí zde v příčině plastických map vytknouti jména takových znalcův a umělců, jako: A. Marka v Pardubicích, P. A. Gardašovského v Praze, J. Kalisty ve Vrutici, M. Karlíkové na Král. Vinohradech. J. Kulhánka v Hořicích, F. Mořatky ve Staré Vsi, J. Mlynárského v N. Hradech, F. Racka v Kučeři, S. Šotka v Hlinsku; v příčině horo-a vodopisných map: V. Trejbala v Petrovicích; v příčině geognostických map: A. Horáčka v Hoře Kutné, J. Hroníka a J. Libického v Žižkově, J. Nešpora v Klatovech; v příčině historických a statistických map: J. Krejčího v Ml. Boleslavi, F. Palečka v Liberci, E. Schiffnera v Žamberce a j. Neméně ukázalo se při této výstavě, že naše velkostatky zásobeny jsou velkým dílem mapami všeho druhu, jež hledí k polnímu i lesnímu hospodářství, ano vynikají i geognostickými a orografickými reliefy, plány atd. Vůbec pak nebylo tu ústavu, úřadu nebo společnosti, kteréž by v tomto oboru staršími i novějšími (nikoliv vždy schválně sdělanými) kartografickými pracemi nebyly se prokázaly. Připomeneme-li konečně, že není většího města ano i větší obce v Čechách, která by neměla svých polohopisných a j. menších plánův a map okolí, větším dílem též tiskem vyšlých (v čele všech obcí českých stojí v tomto ohledu ovšem Praha se stavebním úřadem svým), naznačili jsme aspoň příbližně neobsáhlé vskutku bohatství děl kartografických v Českém království za doby nynější. p En.