Ottův slovník naučný/Čechy/Geologie

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Čechy (Geologie)
Autor: Filip Počta
Zdroj: Ottův slovník naučný. Šestý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 28–35. Dostupné online
Licence: PD old 70
Ottův slovník naučný - 2 Geologická mapa.jpg

Č. v ohledu geologickém jsou částí velikého ostrova, jenž zaujímá celé Č., čásť západní Moravy a široké pruhy zemí okolo Čech ležících. Ostrov ten, ohraničený nejstarším kamením prahorním, tvoří pro sebe celek; vnitřek jeho vydán byl téměř všem změnám a převratům kůry zemské od prahor počínajíc, vnějšek dávným svým ustálením měl veliký vliv na uložení vrstev zemí okolních. Věnec hor Č. omezující složen je z nejstarších vrstev kůry zemské, z kamení prahorního (archaického). Jednotlivé soustavy hor tvoří však celky samostatné a mají vlastní své vrstevní směry. Šumava a Český les mají směr severozápadní, Krušné hory severovýchodní, Železné hory jihovýchodní; Českomoravská vysočina, plochá to pánev, jest vrstevního směru severovýchodního. Krkonoše výjimkou tvoří střechovité sedlo. Mocná pohoří tato násilně byla dílem vyzdvižena, dílem snížena, roviny jejich přervány a sešinuty, a to následkem převratů, které nastaly vystoupením hmot sopečných, hlavně některých žul (na př. středočeské a karlovarské). Hlavně Českomoravská vysočina utrpěla mnoho na pravidelném svém uložení. Následkem převratů těch vyskytly se mimo jiné také rozsedliny, které jednak dosud poskytují snazší přístup vodám do teplého vnitřku země a jsou původem pramenů teplých (Karlovy Vary mají průměrem teplotu vody 74°C., Teplice 49°, Janské Lázně 27°), jednak vyplněny byvše později rozličnými nerosty, hlavně sloučeninami kovů, vznik daly rudním žilám. Útvar prahorní rozděluje se v cizině na několik oddílů, jichž hranice nelze u nás dobře zjistiti. Možno rozeznati jen starší stupeň, který v Anglii pojmenován byv laurentinským obsahuje z vrstevnatých hornin rulu, granulit, amfibolitovou břidlici, křemenec, z balvanitých žulu, syenit, diorit, serpentin, a pak vyšší stupeň huronský, skládající se ze svoru, fyllitu, chloritické, talkové a afanitické břidlice.

Rula, kamení v Čechách obecné, skládá z většího dílu Šumavu a největší vrchy její. Dle barvy byla rula šumavská rozdělena na rulu bojskou, červenou, bez vápence, která jest nejstarší, a na rulu šedou, hercynskou, mladší.

Z odrůd rula dichroitová na bavorských hranicích skládá hory Javor a Roklan, živcová vysočinu Kvildy u pramenů Vltavy a Otavy i horu Boubín. Mezi rulou tou a granulitem táhne se pruh s tuhou, která u Černé (Schwarzbach) a Krumlova se těží; jinde (u Volyně, Katovic, Sušice) jest příliš nečistá. Rula křemenná je na severozápadní straně Šumavy a mívá křemen vyloučený, a ten pak je hlavním ložiskem zlata, které druhdy v říčném písku (Kašperské Hory) bylo rýžováno. Šumavu od Bavorského lesa dělí úzká a dlouhá zeď křemenná (der Pfahl) v rule této. U Krumlova zjevuje se v rule smíšenina hadce a vápence řečená ofikalcit, v němž nalezeny byly jakési buněčné shluky, Eozoon nazvané a pokládané tehdáž za první stopy tvorstva na zemi. I v Českém lese rula převládá. Vrstvy její bývají rovné, zapadají příkře do Čech a vystupujíce na temenech horských jako kolmé stěny, dodávají krajině rázu skalnatého. Někde, jako u Čerchova, rula chová v sobě veliké krystaly křemenné. Ve Smrčinách tvoří rula úzké pruhy v žule a u města Münchbergu malý ostrov. V Karlovarských horách jde v pruhu od Českého lesa až k patě Císařského lesa a provází žulu až k Falknovu. Mimo to jsou rulové ostrovy u Schönfeldu, Slavkova, u Mnichova, Teplé až k Bochovu. V Rudohoří tvoří rula trojúhelník u Klášterce pod Sněžníkem a několik ostrovů v křídovém útvaru a tufu čedičovém u Bíliny, Milešovky a j. U Krupky (Graupen) chová v sobě žílu s rudou cínovou. Na severu Čech tvoří rula lem vysočin hraničných a vyplňuje sev. výběžek za Fridlandem. Hrubozrnná, plástovitá rula skládá horu »U Obrázku« (Tafelfichte). V Krkonoších vychází rula málo na den, skládá u Janských Lázní Černou horu a tvoří několik ostrovů. V Orlickém pohoří panuje rula objatá svorem a fyllitem, rovněž v Železných a Žďarských horách, které k jihu a k jihozápadu ukazují příkrý sklon. V Českomoravské vysočině probíhá rula v pásmu, které až do Čáslavska, Táborska a Budějovicka se rozkládá. Jest obyčejně zvětralá a chová někde granáty, jako u Kutné Hory a Zbislavi. Vápenná lože jsou hojná, jako u Chýnova, někdy je v sousedství nečistá tuha: u Vlašimi, Bernardic, Votic. V rule té probíhají obyčejně kolmo na severovýchodní směr rudné žíly, jako u Kutné Hory. kde dolování zanecháno ne pro chudobu žil, nýbrž pro spousty válečné. Jsou zde leštěnce, kyzy i stříbro, jehož od XIII.—XVII. stol. dobyto za 170 millionů zl. Opuštěné doly jsou u Něm. Brodu, Ratibořic, Staré a Ml. Vožice, Tábora, Malých Hor.

Amfibolit zhusta se v rule vyskytuje, ano zdá se, že rula nahoře v něj přechází. Amfibolitová břidlice skládá pak značné díly horstva pomezního. V Šumavě omezuje se na útržky blíže Krumlova, pak jižně od Prachatic a u Zbitin. Kolem Nové Kdyně tvoři vysočinu a táhne se k Merklínu. V Českém lese jde mezi rulou a žulou od Domažlic k Tachovu provázená slojí křemennou. Břidlice tato vytváří dále Teplské hory a chová v sobě u Bečova mocný ostrov serpentinu. Dále není vyvinuta až na patě Kladských hor a pak v Českomoravské vysočině u Žleb, Zruče, Čestína a j. Někde (u Vlastějovic, Malešova) bývá provázena magnetovou rudou. — Granulit (bělokamen) v typické své podobě tvoří v Šumavě ostrovy u Krumlova, Prachatic a Christiansbergu a vytváří Blánský les a horu Klet. Chová v sobě mocná ložiska serpentinu. — Svor tvoří v Šumavě na hranicích čásť Královského lesa, jest zde v pánvi rulou se stran stlačené a chová vtroušené granáty. V Českém lese jde od Plané v úzkém pruhu na severovýchod, rozšiřuje se u Úterý a Toužimě a jde až k čediči doupovskému. Na sev. cípu Českého lesa tvoří ostrov s horou Dylení. Ve Smrčinách lemuje žulu; v sev.-záp. cípu Čech tvoří pruh přes Aš jdoucí, vyniká u říčky Plesné a rozšiřuje se až k Jindřichovicům (Heinrichsgrün). Chová v sobě hojné rudní žíly, jako u Jáchymova, Výprt, Přísečnice a j. V Krkonoších táhne se v pruhu na jihu, skládá Sněžku i Studničnou horu a přechází v křemenitou břidlici s rudonosnými shluky vápence. Od Libverdy jde pruh svorový až k Raspenavě, kde chová v sobě ofikalcit se zbytky Eozoonu. V Českomoravské vysočině tvoří pánev u Rožmberka. Fyllit čili prahorní břidlice pokrývá v Českém lese svor a vystupuje u paty Smrčin; od Českého lesa rozšiřuje se pruh přes Stříbro až do středu země. V Krušných horách střídá se s rulou a svorem tvoře ostrovy. Na jižní části Jizerských hor tvoří pruh až do Krkonoš. U Pankráce chová sloj vápence se stopami stonků lilijic a lastur, u Jeseného a Poniklého pak železné rudy. V Orlických horách lemuje svorové vysočiny, v Českomoravské vysočině je v podobě ostrovů vyvinut; u Skutče je příkře vyzdvižen a žulou proražen. Ve středočeském pásmu jest fyllit rovněž mohutně vyvinut; u Blatné (s hnědou železnou rudou u Mirovic), u Sedlčan, Neveklova a Skalice tvoří ostrovy.

Z balvanitých hornin má žula největší podíl na skladbě prahorních vrchů. V Šumavě vyskytuje se v rule ve velikých spoustách, skládá Zelnavské a Plöckensteinské hory a vyplňuje jižní cíp Čech; v Českém lese jest podřízenější. Ve Smrčinách tvoří jádro horstva a skládá všecky vyšší hory. V Karlovarských horách rovněž panuje měníc se zvětráním v kaolin, na který se doluje. Z jemnozrnné odrůdy zdejší vyvěrají proslulé vody karlovarské. U Slavkova, Schönfeldu, Kynžvartu a j. chová žíly rudy cínové. I na druhé straně třetihorní pánve bohatá je na rudy tyto zvláště u Blatna, Abertan, Cinvaldu a Krupky. Rudy ty bývají vtroušeny do odrůdy žulové zvané Greissen (hyalomict). Na severu Čech vyplňuje žula cíp země u Šluknova a Rumburku. Jizerské hory vytváří téměř zúplna, a sice v odrůdě zvané granitit, a táhne se odsud až k Sněžce. Severní úpatí Železných hor rovněž ze žuly jest složeno. V Českomoravské vysočině tvoří několik velikých ostrovů u Skutče, Proseče, Humpolce, a j., vyplňuje výběžek, v němž Kumžak a Nová Bystřice leží, a vysílá výběžky do rulové planiny až za Jindř. Hradec. Velkého rozšíření dosahuje ve středu země: počínajíc od paty Šumavy vyplňuje široký pás až k Čes. Brodu a vysílá na jih postranní pruhy až za Protivín a až k Táboru. Chová v sobě místy pegmatit a diorit.

Od středu země na jihozápad prostírá se široká pánev, která výzkumy slovutného J. Barrandea stala se klassickou půdou v geologii. Barrande pokládal celou pánev tuto za útvar silurský a rozdělil ji v pásma. jež označil písmeny A až H. Avšak časem seznalo se, že celou tuto pánev nelze míti za pravý silur, nýbrž že třeba přičísti dolení čásť prahorám a útvaru kambrickému, horní pak útv. devonskému.

Nejzpodnější vrstva A (v. t.), břidlice jílovské (dle označení Krejčího), náleží vlastně k archaickému kamení obsahujíc fyllity, jaké v prahorách nalézáme. Jsou to hlinité, temně zelené nebo šedé břidlice, často velké shluky buližníku v sobě chovající, přibíráním rozličných nerostů různě změněné. Bývají proráženy porfyrem i žulou a nabývají pak slohu felsitického. Ony tvoří zevní lem pánve, která rozprostírá se v délce od Ouval až k Domažlicům a v šířce od Kralovic k Milínu.

Druhé pásmo B (v. t.) jest podobně vyvinuto, a nedá se od předešlého rozlišiti. Krejčí nazval je břidlicemi příbramskými čili plzeňskými. V pásmech těch vyskytují se žíly drahých rud. V okolí Jílového a Knína nalézají se zlatonosné křemence, v okolí Stříbra a Příbrami leštěnce a rudy stříbrné. Rudy vyplňují rozsedliny povstalé vyzdvižením vrchů huronských. V Březové Hoře u Příbrami založeno jest 17 šachet, z nichž Marianská dosáhla v listopadu r. 1890 největší (přímé) hloubky na světě (1110 m). I železné rudy objevují se hojně, jako u Stříbra, Přeštic, Nepomuk, Rožmitálu a Příbrami.

Následující pásmo C (v. t.), které na předešlých nesouhlasně jest uloženo, klade se do útvaru kambrického a rozděluje se dle nejnovějších nálezů na tato oddělení: C1α vrstvy žitecké ze tmavých slepenců bez zkamenělin; C1β pískovce bohutínské, tmavé s prvními stopami zkamenělin a to ramenonožcem Orthis Romingeri a trilobity Conocephalites striatus, Ellipsocephalus Germari, Sao hirsuta; C1γ březovohorské světlé pískovce s Orthis Romingeri; C2 vlastní břidlice skrejské a jinecké, které jsou tvrdé hlinité, barvy temnozelené, na puklinách okysličením železa rezavé, a chovají v sobě zvířenu, kterou Barrande primordiální nazval. Hlavní zástupci jsou Ellipsocephalus Hoffi, Paradoxides bohemicus a spinosus, Agnostus integer a Orthis Romingeri. Slepence a pískovce vrstev C2 jsou hlavně mezi Rokycany a Příbramí vyvinuty, břidlice C2 u ústí zbirovského potoka do Berounky poblíže Skrej a pak u Jincův a Hostomic.

Následujícím stupněm brdským D u Barrandea počíná vlastní silur. Stupeň z břidlic se skládající zaujímá největší čásť siluru, leží v podobě protáhlé ellipsy na sever otevřené na huronských a částečně též na jineckých břidlicích a tvoří podklad vyšším vápenným pásmům silurským. Zkameněliny jsou hojné a tvoří Barrandeovu druhou zvířenu.

Stupeň brdský rozděluje se v několik pásem: d1 Pásmo rokycanské břidličnaté tvoří vnější lem ellipsy. Od Brandýsa n. L. táhne se přes Bubeneč ku Praze. vystupuje zde v rozsedlině, která jdouc Prahou vytvořila příkrý svah Žižkova. Od Prahy jdou břidlice rokycanské k Loděnicím a až k Radnici, po cestě často mladšími útvary pokryté a diabasy potrhané a překocené. Někdy obsahují rudy železné, na které se doluje u Svaté, Zdic, Mýta, Holoubkova, Březiny a j. Pruh jejich objevuje se též u Hostivař a Ouval. Trilobitů známo přes 50; nejhlavnější Illaenus Katzeri, Calymene Arago, Placoparia Zippei, Trinucleus Reussi, Dalmania atava. Dále jsou zastoupeni korýši skořepatí, svíjonozí, hlavonožci, ploutvonožci, plži, mlži, ramenonožci, cystidea, hvězdice a graptoliti. V pásmu tomto možno rozeznati troje polohy: d1α nejzpodněji bývají zrnité droby neb i pískovce Krušnohorské pojmenované dle vrchu u Berouna; — d1β komárovské břidlice různobarevné, diabasy a jejich tufy pak i shluky železných rud; vyskytují se nejvíce v krajině hořovické; — d1γ osecké břidlice hlinité a slídnaté barvy černé neb tmavošedé, místy (Osek, Šárka, Ouvaly) s tvrdými peckami křemenitými, plnými zkamenělin.

d2 Pásmo drabovské skládá se z křemenců obyčejně světlých nebo pískovců křemenitým tmelem spojených, do kterých se vkládají pruhy tmavších břidlic. Dobývají se na štěrk a na dlažbu pražskou. V silurské pánvi tvoří věnec vynikajících hřbetů. Od Brandýsa jdou k Nové Libni, tvoří příkrou skálu u Bulovky a pak jdou Stromovkou k Hostivicům. U Hloupětína jsou antiklinálně položeny, pokrývají Žižkov a vycházejí na Skalce pod Emausy, na konci Smíchova a pak u Motol a Hořetic. U Loděnic jdou dvojitým pruhem k Berounu a dále až ke Lhotě a Březině. Od Mníšku tvoří úzký hřbet až ke Zbraslavi. Pak jsou ještě u Kundratic, Ouval a Mnichovic. Zkameněliny jsou dosti vzácné. Z trilobitů jsou nejobyčejnější Dalmania socialis a Trinucleus Goldfussi, ostatní řády dosti slabě zastoupeny. Často vyskytují se dichotomicky dělené chodbičky kolmo na vrstvy postavené, Scolithus, které za rourky červů se pokládají.

d3 Pásmo trubínské skládá se ze tmavých, měkkých břidlic, tence štípatelných a hojně slídnatých. Přikládají se na pásmo předcházející a zřetelně vystupují u Trubína až k Berounu a pak u Vraže až k Loděnicím. Podobné břidlice objevují se též u Zdic, Ruzyně, Všenor a j. Zkameněliny málo četné a dosti vzácné, z trilobitů význačné jsou Trinucleus Goldfussi, ornatus, Dalmania socialis var. proeva, z ráčků skořepatých Beyrichia a Primitia, z ploutvonožců několik druhů rodu Conularia a j.

d4 Pásmo zahořanské skládá se z břidlic hlinitých, drobových, barvy tmavošedé nebo hnědé a bývá často proloženo křemenitými nebo pískovcovitými vrstvami. Provází křemence drabovské a lze je stopovati od Ouval přes Prahu a Beroun až ke Komárovu. Břidlice ty skládají většinou půdu města Prahy a vycházejí na den na Letné, v Brusce, na Vyšehradě, ve Vysočanech a j. V nich vyskytá se lože železných rud chamoisitu příbuzných, které se táhne od Vraže přes Chrustenice, Nučice, Třebonice až za Řeporyje. Pamětihodné je v pásmě tomto první vyskytnutí se vrstev, které chovají v sobě zkameněliny z vyšších pásem (E) z t. zv. zvířeny třetí. V zářeze v Brusce nalezen v břidli shluk vápence, který v sobě choval zástupce druhé i třetí zvířeny pospolu. Barrande nazval zjev ten jménem kolonie a vysvětlil jej tím, že obě zvířeny v témž čase žily, ale od sebe odděleně a že zástupci třetí zvířeny za neznámou příčinou do druhé se přistěhovali a zde založili jakousi kolonii. Zjev ten ve Brusce nazván »kolonie Zippe«. Zvířena pásma d4 jest dosti četná. Trilobitů jest as 25; Asaphus nobilis, Acidaspis Buchi, Kayserlingi, Illaenus Panderi, Salteri a Trinucleus ornatus jsou nejobyčejnější; korýšů skořepatých asi 8 druhů, zejména Beyrichia bohemica a hastata, Leperditia fragilis; z plžů vyskytuje se nejspíše Bellerophon, přepodivný rod Ribeiria, Capulus, Euomphalus a j. hlavonožců je asi 6 druhů a j. v.

d5 Pásmo toto obsahuje 2 polohy: hlinité měkké a zelenavě nebo žlutavě šedé břidlice kralodvorské (d5α) a pak křemence nebo křemenité pískovce kosovské (d5β). Na Kosově u Králova Dvora dobývají se křemence ty na brusy. Od Kosova jdou přes Ratinku k Berounu odtud ke Vraži přes Nučice k Řeporyjům. Dále jsou pruhy v Nuslích, u Michle, za Bráníkem, u M. Chuchle, od Berounky přes Karlík, Zadní Třebáň, k Neumětelům a Popovicím. Odtud rozšiřuje se ku Zdicím a Lochovicím. Pásmo to chová v sobě vyvřelé horniny a tufy. U Michle, Strašnic a Neumětel vyskytá se v něm slídnatý porfyr (Minette), u Levína, Lochovic a j. diabasy a jejich tufy. Znamenité je pásmo to i četnými koloniemi, z nichž nejhlavnější jsou: kolonie d'Archiac u Řeporyj složená z břidlice graptolitové s vápennými koulemi a pak z diabasu. Chová mnoho zkamenělin; kol. Krejčí na stráni za Velkou Chuchlí; kol. Haidinger jižně od předešlé; velké kol. pásmo mezi Zadní Třebání a Klučicemi; kol. Motoly, Tachlovice, Kosov, Lahovsko blíže Radotína; kol. Hodkovičky v údolí u potoka bránického, kol. Bráník za domkem čís. 113 v Bráníku, kol. Vinice na kopci na Hajkách u Modřan a j. Jsou to obyčejně graptolitové břidlice někdy s vápennými koulemi, které téměř vždy vyskytují se poblíže diabasu. Ze zkamenělin v nich obsažených nejčetnější bývají graptoliti Monograptus colonus, bohemicus, Diplograptus palmeus, folium. Ze zkamenělin pásma d5 nejvýznačnější jsou trilobiti Remopleurides radians, Ampyx Portlocki, Calymene incerta, Dionide formosa a j. Dále jest zde asi 10 hlavonožců, Bactrites Sandbergeri a Gomphoceras primum jsou nejpamátnější, ploutvonožci, plži, ramenonožci aj.

V souvrství následujícím E počíná zvířena, kterou Barrande zvířenou třetí pojmenoval. Souvrství toto rozděluje se ve 2 pásma.

e1 Pásmo chuchelské skládá se z černých nebo hnědých tenkých břidlic, které místy pokryty jsou otisky graptolitův a proto břidlicemi graptolitovými se zovou. Nahoře chovají v sobě kulovité pecky vápenné, plné zkamenělin, a přecházejí znenáhla do pásma následujícího. V blízkosti jejich bývá diabas, někdy střídají se s ložisky diabasovými nebo chovají tufy jejich. U Podola zastoupeny jsou většinou diabasem, u Vyskočilky vynikají na stráni, jdou ke kostelu sv. Jana a odtud až k Slivenci. Jiný pruh jde od Kosoře ke Karlšteinu přes Měňany až ke Koněprusům. Od Dlouhé Hory táhnou se k Berounu, odsud přes dvůr Lištice ke Sv. Ivanu, kdež proraženy jsou čedičem. Dále jdou přes Tachlovice k Bobříči, Řeporyjům, Butovicím až ke Zlichovu. Zkameněliny jsou četné, zvláště graptoliti, jichž čítá se na 30 druhů. Z trilobitů nejhojnější jsou Illaenus Bouchardi, Arethusina Konincki, Sphaeroxochus mirus a j.; dále obsahují as 150 druhů hlavonožců, hojné mlže a j.

e2 Pásmo budňanské skládá se z vápence drobnozrnného, černošedého, který při tlučení po smolné hmotě zapáchá. Vrstvy bývají skrouceny a provázejí graptolitové břidlice, které nahoře znenáhla v ně přecházejí. Hlavní naleziště jsou: Lochkov, Kosoř, Zadní Kopanina, Kozel, Butovice a j. Z celého našeho siluru jsou vrstvy tyto na zkameněliny nejbohatší. Známo z nich 80 trilobitů, 665 hlavonožců, množství mlžův aj. Z význačných trilobitů jsou nejobecnější Arethusina Konincki, Cheirurus insignis, Phacops fecundus var. communis, Bronteus Haidingeri a j. Dle nových názorů končí pásmem tímto vlastní silurský útvar a následujícím pásmem počíná útvar devonský, ač hranice obou přesně naznačiti nelze.

Pásmo lochkovské (f1) obsahuje černý bituminosní vápenec, který se objevuje nad vápenci budňanskými u Dvorce, Vyskočilky, Slivence, Lochkova, Kosoře a Karlšteina. Často bývají vrstvy silně skrouceny až zklikatěny, jako na př. před Vyskočilkou na místě, kde zasazena jest Barrandeova deska. Zkamenělin známo z pásma toho poměrně málo, asi 11 trilobitů (Bronteus umbellifer, Proetus lepidus jsou význačné), asi 32 hlavonožců, 2 ploutvonožci a jiné.

Pásmo měňanské a koněpruské (f2) objevuje se buď co bílý, čistý vápenec u Měňan a Koněprus, buď co rudošedý, zrnitý mramor ke stavbám a dlážděním zhusta užívaný u Slivence, Tetína, Suchomast. Od Koněprus až ku Praze objevuje se všude na stráních nad pásmem budňanským. U Tetína proraženo jest pásmo toto diabasem. Zkamenělin chová v sobě veliké množství a řadí se, pokud bohatosti se týče, ku pásmu budňanskému. V něm vyskytují se první obratlovci ryby Machaeracanthus bohemicus, Coccosteus primus a j. Z trilobitů, jichž se uvádí as 85, nejvýznačnější jsou: Phacops fecundus var. major, Harpes venulosus, Lichas Haueri, Proetus bohemicus; hlavonožců známo asi 60 a j.

Pásmo bránické (g1) skládá se ze šedého vápence, složeného z pecek nepravidelně do sebe vhnětených, který poskytuje výtečné vápno hydraulické. U Prahy vystupuje ve Dvorcích, v Bráníku, u Hlubočep, u sv. Prokopa, Slivence, Lochkova, Karlšteina (zde tvoří skálu, na níž stojí hrad i vrch Plešivec), u Tetína a j. Vápenec ten chová v sobě často shluky rohovcovitého křemene. Ze zkamenělin dlužno uvésti především 5 ryb, dále z trilobitů, kterých známo odtud asi 60, Phacops cephalotes, Cheirurus Sternbergi, Dalmania rugosa, Hausmanni. Hlavonožců známo asi 55, ploutvonožců 10 a množství jiných.

Pásmo dalejské (g2) složeno z hlinitých, tenkolupenných břidlic šedých nebo tmavých, které přeplněny bývají místy otisky tentakulitů. Pásmo to tvoří malou pánev nad vápenci bránickými a vychází na den u Hlubočep, Chýnic, Lužce, Bubovic, Chotče, Kosoř, Mořiny a Srbska. Zkameněliny nejsou již tak četné, nejvíce je hlavonožců (86). Trilobiti: Proetus superstes, Phacops fecundus var. su erstes, ploutvonožci: Tentaculites elegans a Styliolina clavulus jsou obecnější.

Pásmo hlubočepské (g3) chová v sobě vápenec peckovitý, šedý, často i rudě zbarvený. Tvoří malou pánev u Hlubočep, která se ke slivenecké silnici táhne a na šíř od Žvahova až nad Klukovice rozkládá. Dále vychází u Chotče. Pak jde od Třebotova ke Karlšteinu a Srbsku, kde tvoří mocný hřeben mezi Velkou Mořinou a Újezdem. Na druhé straně Berounky ukládá se pod Kornem v malou synklinální pánev, která v údolí Kodském jest antiklinálně přetržena a rozkládá se až k Tobolce. Ze zkamenělin známo asi 86 hlavonožců, z nichž význačni jsou goniatité, a sice: Gon. verna, plebeius a j., dále i Hercoceras mirum a Nothoceras bohemicum zde se nalézá.

Pásmo srbské (h1) obsahuje hlinité, tmavošedé, černé nebo zelenavé břidlice a vyskytuje se v odchylném uložení u Srbska, Hlubočep, Holína a Hostína, odkud se táhne až do Bubovic. Ze zkamenělin chová pásmo to nejvíce chaluhy mořské Hostinella hostinensis, Chauvinia a j., 2 trilobity, as 15 hlavonožců, několik ploutvonožcův a mlžů.

Pásmo holínské (h2) obsahuje hlinité břidlice s polohami křemenců, které však od předešlých nedobře se rozlišují. Nalézáme je u Roblína, Vel. Mořiny a Hostína. Kromě několika nezřetelných fukoidů nemají žádných zkamenělin.

Pásmo hostínské (h3), hlinité břidlice šedé nebo zelenavé bez křemencův a vápna, měkké a obyčejně rozrušené bez zkamenělin. U Hostína položeny jsou na pásmu g3 v uložení odchylném.

Útvar kamenouhelný jest vyvinut v Čechách pouze ve svém svrchním, sladkovodním oddělení a skládá se z arkos, pískovcův a lupků, mezi něž vkládají se flece břidličného uhlí, na které se velmi vydatně doluje. Útvar ten není v Čechách nikde soustředěn, nýbrž roztržen v několik samostatných pánví, které kdysi patrně souvisely spolu a teprve pozdějšími účinky veletoků říčních byly rozbrázděny a odplaveny.

Hlavní pánve uhelné v Čechách jsou tyto:

Pánev radnická prostírá se mezi Radnicemi na západ přes Břasy ke Lhotce a na východ k Vejvanovu. Na východě řadí se k ní menší pánve u Mostiště, Hlohovic, Skoup a Svinné. Na zpodu obsahuje slepence a pískovce se slabými stopami uhlí, na ty klade se zpodní uhelná flec asi 3 m mocná a hojně lupky proložená. Hořeji jsou opět lupky, pískovce a břidlice písčitá. zvaná »brousky«, a pak svrchní hlavní flec v mocnosti až 9 m. Tu kryjí lupky také »opuky« zvané, které se na výchozích mění v jíl a pískovec »moltýř« zvaný a na kaolín bohatý. Hlavní dolování je u Břas, kde svrchní flec vychází na den tak, že největší hloubka šachet jest 82 m. Lupky obsahují hojné zbytky rostlinné, tak z přeslicovitých rody Calamites, Asterophyllites, z kapradin Sphenopteris, Neuropteris, Psaronius, z plavuňovitých Lepidodendron, pak pně Sigillaria a kořeny Stigmaria. V pánvi u Chomle nalezen r. 1836 hr. Šternberkem otisk štíra Cyclophthalmus senior a v pánvi u Svinné na lupenu pavouk Palaranea borassifoliae.

Pánev plzeňská rozšiřuje se od Vlkýše až ku Plasům a od Plzně až k Touškovu, a jest ještě kolem obklopena množstvím menších útržků. Na zpodu leží slepence a arkosy, a flece uhelné jsou vyvinuty jen jednostranně na kraji. Doluje se na ně nebo vycházejí na den u Mantova, kdež jsou příkře zdviženy, u Litic, Plzně, Sence, Kazňova. U Třemošné provázejí flec lupky plynové, které chovají znamenitou zvířenu sladkovodní, stářím však náleží již snad k útvaru permskému. U Vlkýše a Nýřan tvoří flece v chobotech malé pánve, tak že se do hloubky úplně ztrácejí a zastoupeny jsou lupky.

Pánev rakovnicko-kladenská prostírá se z Plzeňska přes Rakovník, Kladno až ke Kralupům a je z většího dílu pokryta mladšími útvary. Pánev tato, která kdysi s plzeňskou souvisela, má flece vyvinuté pouze u jižního kraje svého u Rakovníka, Lán, Kladna, Buštěhradu, Votvovic. Flece bývají často 2 až 3, často nečisté a s lupkem se střídající. U Kralup vyvinuty jsou mocné arkosy a slepence.

Pánev mirošovská na jihovýchodě od Rokycan složena hlavně z arkos, chovajících v sobě dvě flece, z nichž hlavně na svrchní se doluje.

Pánev manetínská u Manetína až ke Žluticům a od Ladměřic až k Čistotínu se rozkládající chová malé flece uhelné a sfaerosideritové koule.

Pánev žacléřsko-valdenburská v Krkonoších prostírá se od Hronova až ke hranicím, kdež jest značně rozšířena. Pokryta jest vrstvami permského útvaru a provázena spoustami porfyru a melafyru. Severněji ve Slezsku byly v ní nalezeny stopy po zpodním oddělení (kulm) kamenouhelného útvaru. Pánev tato chová až 18 flecí uhelných, k severu příkře zapadajících. (Na mapě přiložené jest pánev tato jinou barvou naznačena než pánve ostatní.)

Pánev berounská rozkládá se od Berouna ke Stradonicům a kolem Staré Huti na Hyskov a chová mnoho krásných otisků rostlinných i živočišných, jako křídlo kobylky Acridites, ráčka Gampsonychus a j. Pánev ta má obdobně jako pánev radnická dvě flece uhlí. Ve svrchní fleci doluje se u Malých Přílep. Přechod mezi kamenouhelným a permským útvarem tvoří několik flecí uhelných nebo hořlavých lupků, které zahrnují se v pásmo kounovské. Leží pod červeným pískovcem, pravým to počátkem permského útvaru, a chovají v sobě rostliny z obou útvarův a pak zbytky neobyčejně bohaté zvířeny. Z rostlin jsou tu hojné Asterophyllites, Odontopteris, Sigillaria, Calamites a j., ze zvířeny jsou to ještěři Dawsonia, Macromerion, Hylonomus, Ophiderpeton, význačná ryba Palaeoniscus, malí ráčkové Gampsonychus i otisky červů. Pásmo to je vyvinuto hlavně v okolí Slaného až k Velvarům, pak u Kounova, Třemošné, Rakovníka a j. Jest proraženo vyvřelým čedičem, který tvoří hory Vinařickou, Slanskou a jiné.

Uhelný útvar, který děkuje vznik svůj bohatým rašelinám, nezachoval se nám v původním pravidelném uložení, nýbrž byl vydán mnohým převratům. Po jeho uložení povstaly mocné pukliny a rozsedliny, největší směru severního, z nichž jedna vytvořila údolí vltavské. Flece uhelné samy jsou uvnitř země roztrhány, sešinuty, pak zase »skokem« nadzdviženy a vůbec nepravidelně uloženy.

Permský útvar, který u nás zastoupen jest jen zpodním sladkovodním stupněm, vyplňuje mezeru mezi Krkonošemi a Orlickými horami, ztrácí se pak pod křídovým útvarem a vychází až u Českého Brodu a Černého Kostelce. Zdá se, že útvar ten souvisí také i v královéhradeckém a chrudimském kraji, kdež pokryt mladšími vrstvami vychází teprve u Rychnova, Lanškrouna a České Třebové a táhne se na Moravu. V západních Čechách pokrývá pak mnohé pánve kamenouhelné.

Nejlépe roztřiďuje se krkonošský perm v tyto stupně:

Stupeň semilský tvořen slepenci, červenými arkosami plnými lupků, které chovají znamenitou zvířenu. Jsou to ještěři Branchiosaurus, Ophiderpeton, ryby Palaeoniscus, Xenacanthus a j. Vyvinut jest u Semil, Košťálova a Sejf.

Stupeň broumovský složen z červených pískovců, barevných lupkův a pevného vápence, které chovají bohatou květenu, jako Calamites Suckowi, zkřemenělé kmeny araucaritův u Pecky, Radvanic, kde tvoří tak zv. zkamenělý les, jakož i znamenité zkameněliny živočišné. Nejlépe vyvinut jest na Olivětíně u Broumova, u Ruprechtic a u Semil.

Stupeň kalenský z hlinitých lupkův a břidlic, které se střídají s pískovcem a lupky hořlavými, vyvinut nejlépe u Kalné, Vrchlabí, St. Paky. Má v sobě chalcedonové pecky, které obsahují kořeny a oddenky stromů, jinde šlepěje plazův a význačnou jehličnatou rostlinu Walchia.

U Českého Brodu jest mocná pánev obsahující stupně semilský a broumovský. Při vrtání na uhlí na 800 m hluboko nedosažen konec permu. Hlubší pískovce obsahují malachit a azurit Menší pánve jsou u Vlašimě, Budějovic, Milevska. (Na mapě přiložené mylně barvou kamenouhelného útvaru naznačeny.)

Rakovnicko-plzeňská pánev pokryta rovněž červeným pískovcem stáří semilského a broumovského. Mívá flec uhelnou v několik lavic rozdělenou a nad ní leží »švartna«, hořlavý lupek, plný znamenitých zkamenělin ještěrův a ryb, jež poskytly prof. Fričovi materiál k epochálnímu dílu »Die Fauna der Gaskohle und Kalksteine der böhm. Permformation«.

Květena lupků těch má ráz přechodní. V plzeňské pánvi jsou pískovce kaolinové, které se místy vypírají, jako u Kotíkova, Třemošné, a v sobě chovají zkřemenělé pně araucaritův a sfaerosiderity se zkamenělinami. V jedné takové kouli nalezena byla u Žilova obrovská ryba Amblypterus gigas.

Jurský útvar vychází v Čechách v pruhu mezi křídovým útvarem čes. Švýcarska a žulou rumburskou. a jest přístupný u Zeidleru, Kyjova a Nových Doubic. Vrstvy jeho jsou překoceny vlivem žuly, zpodní nahoře, svrchní dole. Z hnědého jury zastoupeno pásmo makrocephalové s belemnity a mlžem Pholadomya. Z bílého naznačeno pásmo transversariové bituminosním jílem, pásmo bimmamatové vápencem s hojnými houbami mořskými a ramenonožcem Rhynchonella lacunosa. Končí zrnitým vápencem, který na roveň se klade pásmu tenuilobatovému.

Křídový útvar je v Čechách velmi rozšířen, a to hlavně na stranách severní, severovýchodní a východní. Vrstvy jeho, většinou vodorovné, přečasto kladou se nesouhlasně na podklad svůj. Zapadají-li, nasvědčují tomu, že krajina po jejich uložení nadzdvižena byla, jako na př. krajina na jih od Krkonoš. Často vyskytají se v útržcích, které kryjí temena vyšších hor a kopců na důkaz, že měly někdy větší rozšíření a že proudy vodními (erosí), které vymlely šírá údolí a kotliny, byly odneseny všude, kde neměly pevnějšího podkladu. V Čechách vyvinut křídový útvar pouze ve svrchním oddělení svém počínaje stupněm cenomanským. Ke stupni tomu počítáme:

Vrstvy perucké, které jsou usazeninou sladkovodní, skládají se ze slepenců s tmelem železitým a pískovců, nad něž kladou se lupky s lesklým uhlím, otisky bylin i také kousky jantaru (u Skutíčka, Vamberka). Lupek vlivem povětrnosti mění se v ohnivzdorný jíl u Chuchle, Černého Kostelce, Mělníka a j. Slídnaté pískovce jsou při dobývání měkké, ale tvrdnou na vzduchu, tak že dobře se hodí ku pracím kamenickým. Otisky bylin jsou u Peruce, Kounic, Vyšehořovic, Bohdánkova, Mšena, Chuchle, Nehvizd a j. Jsou to pně kapradin Protopteris, pak listy a plody rodů Credneria, Eucalyptus, Ceratostrobus Cranera a j. Z otisků zvířecích nalezeni mlži Unio, brouk Silphites a chrostík Phryganea.

Vrstvy korycanské jsou, jako všecky následující, usazeninou mořskou. Skládají se z pískovců, často glaukonitických, vápenců, hrubozrnných slepencův a bělavých nebo zelenavých jílů. Vyplňují zpodek šíré pánve křídové, ale vynikají většinou jen na rozhraní k útvarům starším v podobě pruhů. Chovají přečetné zkameněliny, z nichž význačny jsou Trigonia sulcataria, Pecten asper, Ostraea diluviana a větší počet rudistů.

Stáří stupně turonskcho jsou tato pásma:

Vrstvy bělohorské, složené většinou z opuk rozličného zrna a různých odrůd. Dosahují velikého rozšíření a chovají v sobě množství zkamenělin, zejména hojné zuby ryb, pak celé kostry ryb Beryx, Macropoma, z ammonitů význačný druh Acanthoceras Woogari, mlže Inoceramus labiatus, raka Enophoclythia Leachii, foraminifery a j. Lze v nich rozeznati trojí ráz: semické slíny, měkké, hlinité a slínité vrstvy vodu nadržující (u Semic, Přerova, Dřínova, mezi Louny a Mělníkem a j.); dřínovské koule, písčitovápenité opuky s velkými shluky pevnějšího vápence (u Vehlovic, Dřínova, Přerova, Roudnice a j.) a vehlovická opuka, pravá stavební, hrubě deskovitá (na Bílé Hoře, u Hoštky, Vehlovic, Slavětína).

Vrstvy malnické skládají se z písčitoglaukonitických vápenců nebo i opuk a mají více jen místní ráz, který v okolí Loun se jeví. Ze zkamenělin význačny jsou Acanth. Woogari, Arca subglabra, Fusus Renauxianus, Turbo Cogniacensis a Rapa cancellata. Rozeznati možno: řasák, vápenec písčitoglaukonitický u Malnic; lounské koule, písčitou opuku s vápenitými peckami, a avellanové pásmo, písčité jíly u Malnic s Avellana d´Archiacina.

Vrstvy jizerské tvořeny jsou z mohutných pískovců, které pukají se ve velké, krychlové balvany čili kvadry, a často i vápenné lavice v sobě chovají. Tvoří malebné skály českého Švýcarska prostírajíce se mezi Labem a Jizerou, jakož i abršpašské a teplické skály, a chovají místy dosti zkamenělin, z nichž význačnými jsou: Halec Sternbergi, Oxyrrhina Mantelli, Callianassa antiqua, Acanthoceras conciliatum, Pachydiscus peramplus, Trigonia limbata, Pholadomya nodulifera, Exogyra conica, Micraster Michelini, Hemiaster plebeius a Caratomus Laubei. Lze je rozděliti ve 4 polohy: byšické přechodní pásmo, pískovcovité s peckami vápennými; kokořínské pískovce, jež opukovitou vrstvou v první a druhý se dělí; vrstvu trigoniovou u Chorouška a bryozoické pásmo u Kaniny.

Teplické vrstvy složeny z opuk šedých, na vápno bohatých, které v typické podobě vyvinuty jsou v sev.-záp. Čechách u Teplice a na březích Oharky, a na východní straně jen slabě naznačeny bývají. Někdy proloženy jsou vlhkými slíny tmavými. Z význačných zkamenělin uvésti sluší Terebratula subrotunda a Micraster breviporus; mimo ty nalézáme Pachydiscus peramplus, Nautilus laevigatus, Scaphites Geinitzi, Spondylus spinosus, Coeloptychium Friči a hojnost foraminifer. Rozeznati možno: horizont kysterský, opukový slín u Kystré; koštický, plošky s množstvím malých zkamenělin u Koštic; hundorfský, hlavní pásmo vápence, a nejvýše horizont rhynchonellový.

Březenské vrstvy jsou složeny z tenkých, šedých slínův a slinitých opuk, které ve vlhku v mastný jíl se mění a jsou prostoupeny nahoře koulemi sfaerosideritu a pyritu. Pokrývají na sever od Ohře vrstvy teplické a jsou vyvinuty také u České Kamenice, Mladé Boleslavi, Turnova, pak i v Jičínsku, Bydžovsku, Hradecku a Chrudimsku. Zkameněliny jsou hojné, často v kyz proměněné: Osmeroides Lewesiensis, Nautilus sublaevigatus, Cosmoceras Schlönbachi, Baculites Faujassi, Scaphites Geinitzi, Holaster planus, Terebratulina chrysalis a j. Počítají se s následujícími ke stupni senonskému.

Chlomecké vrstvy skládají se z pískovců obyčejně měkkých a chovajících v sobě často balvany křemenité. Jsou většinou odplavené a udržely se jen, kde jaksi připevněny byly čedičem nebo znělcem. Vyskytují se v okolí Turnova, u Libáně, Jičína (Prachovské skály) a Ml. Boleslavi. Zkameněliny jsou vzácné; význačny jsou Cardium Ottonis, Placenticeras d'Orbignyanum a Trigonia limbata.

Třetihorní útvar v Čechách zastoupen jest hlavně mohutným čedičem, který za doby středního a svrchního oligocénu vystoupil z rozsedliny u paty Krušných hor a vytvořil Doupovské hory i Středohoří, provázen jsa tu i tam fonolitem a trachytem. V době svrchního eocénu až do zpodního miocénu ukládaly se na severozápadě a na jihu Čech sladkovodní usazeniny v pánvích, které v sobě chovají flece hnědého uhlí.

Pánev chebská rozkládá se mezi Smrčinami, Krušnými a Karlovarskými horami a skládá se z měkkého pískovce, křemitého slepence, jílův a lupků, v nichž leží flece mourovitého, hnědého uhlí, až 12 m mocné. Lupky obsahují otisky bylin Persoonia, Sequoia, Cinnamomum, Amygdalus, Pinites a j. Nad nimi leží u Krottensee lupky cyprisové s Cypris angusta a četnými otisky hmyzů. Nejhořeji pak jsou štěrky a jíly se zuby zvířete Mastodon angustidens.

Pánev falknovská prostírá se podél Ohře od Cidic (Zieditz) k Ostrovu a lze ji rozvrhnouti ve 2 oddíly: Oddíl předčedičový počíná měkkými pískovci a shluky pevnějších křemenců, nad nimiž jíly a plynové lupky leží. V lupcích těch je zpodní flec uhelná až 30 m mocná. Otisky rostlin jsou v pískovcích velmi četné. Oddíl počedičový, uložený po vyvření čediče, má za základ slepence a tuhy čedičové, nad nimiž leží lupky cyprisové se svrchní až 25 m mocnou flecí uhlí mourovitého. Nahoře přikládají se vrstvy písku, štěrku a pískovce se skořápkami hlemýžďů Helix, Limnaeus a otisky bylin.

Pánev žatecko-litoměřická rozkládá se od permské pánve rakovnicko-blšanské podél výšin rudohorských až k Labi. Oddíl předčedičový má za základ měkké pískovce s otisky sladkovodních mlžův a rostlin. Někde jsou to plastické jíly s hojnými zbytky rostlin. Čedičové tufy z rozdrobené lávy chovají v sobě flece uhelné, jichž místy napočteno až 13 a jež často prostoupeny jsou žilami čedičovými. Otisků rostlinných jest veliké množství: Libocedrus, Glyptostrobus, Smilax, Banksia, Eugenia, Sterculia a j., ze zvířat nalezeny Triton basalticus, Palaeobatrachus, Rhinoceros aj. Stejného stáří s tufy čedičovými jsou vrstvy poloopálu u Skalice, leštivý lupek u Kučlína a pevný sladkovodní vápenec u Tuchořic. U Kučlína mimo rostliny nalezeno množství diatomaceí, pak i ryby Perca, Cyclurus, Aspius a j. Tucho. řický vápenec je plný ulit hlemýždích: Zonites, Helix, Succinea, Azeca, Clausilia, Planorbis. Počedičový oddíl obsahuje jíly a místy písečnaté lupky s flecemi uhlí až na 38 m mocnými. Mnohé flece samy se vzňavše vyhořely a poskytly zajímavé přeměny lupkův a jiného kamení. V teplické pánvi jsou většinou jíly a lupky často železité s uhelnými flecemi, na něž se na mnohých místech doluje, jako u Trmic, Tuchomyšle, Šejnova, Chabařovic.

Pánev třeboňská, prostírající se od Soběslavi přes Třeboň až do Rakous, skládá se z hrubého nebo drobného pískovce, někdy železitého, který s jílem se střídá. V jílu u Lhoty, Chlumce, Borkovic a j. jsou železné rudy. Nahoře jest štěrk a jíl s uhelnými flecemi, které se těží u Kamenného Újezda, Boršova, Vrabče, Černodolu a j. Otisky rostlin jsou dosti vzácné.

Pánev budějovická je menší, na uhlí chudší a prostírá se od Budějovic k Vodňanům a Bohonicínm.

K mořským usazeninám třetihorním (neogen) náleží malé ostrůvky u Opatova, České Třebové a Třebonic ve vých. Čechách, které skládají se ze šedých jílův a obsahují ulity mořských plžů.

Diluvium zastoupeno jest v Čechách štěrky a hlinou cihlářskou.

Štěrky krkonošské s úlomky svoru, žuly. s četnými oblázky křemennými a i zrny granátovými rozšířeny jsou na Boleslavsku, Bydžovsku a Kralovéhradecku. Severní čásť jejich v cípu friedlandském považuje se nyní za nanesenou ledovci. Štěrky krušnohorské z ruly, žuly a dioritu jsou na úpatí Krušných Hor. Šumavské štěrky z ruly a zlatonosného křemence vyplňují údolí řek ze Šumavy tekoucích. Silurské štěrky pokrývají výšiny pánve silurské a skládají se z valounů křemenných a oblázků. Někde jsou následkem působení řek vrstevnatě uloženy. Diluviální hlíny cihlářské jsou žluté, s pískem smíšené, obsahují shluky vápenné cicvary a jsou všude rozšířeny. Chovají v sobě ulity hlemýžďů Helix, Pupa, Clausilia, Succinea a j. V nich a i ve štěrcích nalézáme kosti ssavců mamuta, lva, nosorožce, fossilního koně, soba, jeskynního medvěda, hyeny, kozorožce, sviště a jiné.

Nejmladšími usazeninami jsou pak nánosy řek, rašeliny a ornice, které před našima očima stále ještě se tvoří a stopy činnosti lidské obsahují. Pa.