Ottův slovník naučný/Čechy/Geologie

Ottův slovník naučný/Čechy
Horopis	Geologie	Mineralogie

Údaje o textu
Titulek:	Čechy (Geologie)
Autor:	Filip Počta
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Šestý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 28–35. Dostupné online
Licence:	PD old 70

Č. v ohledu geologickém jsou částí velikého ostrova, jenž zaujímá celé Č., čásť západní Moravy a široké pruhy zemí okolo Čech ležících. Ostrov ten, ohraničený nejstarším kamením prahorním, tvoří pro sebe celek; vnitřek jeho vydán byl téměř všem změnám a převratům kůry zemské od prahor počínajíc, vnějšek dávným svým ustálením měl veliký vliv na uložení vrstev zemí okolních. Věnec hor Č. omezující složen je z nejstarších vrstev kůry zemské, z kamení prahorního (archaického). Jednotlivé soustavy hor tvoří však celky samostatné a mají vlastní své vrstevní směry. Šumava a Český les mají směr severozápadní, Krušné hory severovýchodní, Železné hory jihovýchodní; Českomoravská vysočina, plochá to pánev, jest vrstevního směru severovýchodního. Krkonoše výjimkou tvoří střechovité sedlo. Mocná pohoří tato násilně byla dílem vyzdvižena, dílem snížena, roviny jejich přervány a sešinuty, a to následkem převratů, které nastaly vystoupením hmot sopečných, hlavně některých žul (na př. středočeské a karlovarské). Hlavně Českomoravská vysočina utrpěla mnoho na pravidelném svém uložení. Následkem převratů těch vyskytly se mimo jiné také rozsedliny, které jednak dosud poskytují snazší přístup vodám do teplého vnitřku země a jsou původem pramenů teplých (Karlovy Vary mají průměrem teplotu vody 74°C., Teplice 49°, Janské Lázně 27°), jednak vyplněny byvše později rozličnými nerosty, hlavně sloučeninami kovů, vznik daly rudním žilám. Útvar prahorní rozděluje se v cizině na několik oddílů, jichž hranice nelze u nás dobře zjistiti. Možno rozeznati jen starší stupeň, který v Anglii pojmenován byv laurentinským obsahuje z vrstevnatých hornin rulu, granulit, amfibolitovou břidlici, křemenec, z balvanitých žulu, syenit, diorit, serpentin, a pak vyšší stupeň huronský, skládající se ze svoru, fyllitu, chloritické, talkové a afanitické břidlice.

Rula, kamení v Čechách obecné, skládá z většího dílu Šumavu a největší vrchy její. Dle barvy byla rula šumavská rozdělena na rulu bojskou, červenou, bez vápence, která jest nejstarší, a na rulu šedou, hercynskou, mladší.

Z odrůd rula dichroitová na bavorských hranicích skládá hory Javor a Roklan, živcová vysočinu Kvildy u pramenů Vltavy a Otavy i horu Boubín. Mezi rulou tou a granulitem táhne se pruh s tuhou, která u Černé (Schwarzbach) a Krumlova se těží; jinde (u Volyně, Katovic, Sušice) jest příliš nečistá. Rula křemenná je na severozápadní straně Šumavy a mívá křemen vyloučený, a ten pak je hlavním ložiskem zlata, které druhdy v říčném písku (Kašperské Hory) bylo rýžováno. Šumavu od Bavorského lesa dělí úzká a dlouhá zeď křemenná (der Pfahl) v rule této. U Krumlova zjevuje se v rule smíšenina hadce a vápence řečená ofikalcit, v němž nalezeny byly jakési buněčné shluky, Eozoon nazvané a pokládané tehdáž za první stopy tvorstva na zemi. I v Českém lese rula převládá. Vrstvy její bývají rovné, zapadají příkře do Čech a vystupujíce na temenech horských jako kolmé stěny, dodávají krajině rázu skalnatého. Někde, jako u Čerchova, rula chová v sobě veliké krystaly křemenné. Ve Smrčinách tvoří rula úzké pruhy v žule a u města Münchbergu malý ostrov. V Karlovarských horách jde v pruhu od Českého lesa až k patě Císařského lesa a provází žulu až k Falknovu. Mimo to jsou rulové ostrovy u Schönfeldu, Slavkova, u Mnichova, Teplé až k Bochovu. V Rudohoří tvoří rula trojúhelník u Klášterce pod Sněžníkem a několik ostrovů v křídovém útvaru a tufu čedičovém u Bíliny, Milešovky a j. U Krupky (Graupen) chová v sobě žílu s rudou cínovou. Na severu Čech tvoří rula lem vysočin hraničných a vyplňuje sev. výběžek za Fridlandem. Hrubozrnná, plástovitá rula skládá horu »U Obrázku« (Tafelfichte). V Krkonoších vychází rula málo na den, skládá u Janských Lázní Černou horu a tvoří několik ostrovů. V Orlickém pohoří panuje rula objatá svorem a fyllitem, rovněž v Železných a Žďarských horách, které k jihu a k jihozápadu ukazují příkrý sklon. V Českomoravské vysočině probíhá rula v pásmu, které až do Čáslavska, Táborska a Budějovicka se rozkládá. Jest obyčejně zvětralá a chová někde granáty, jako u Kutné Hory a Zbislavi. Vápenná lože jsou hojná, jako u Chýnova, někdy je v sousedství nečistá tuha: u Vlašimi, Bernardic, Votic. V rule té probíhají obyčejně kolmo na severovýchodní směr rudné žíly, jako u Kutné Hory. kde dolování zanecháno ne pro chudobu žil, nýbrž pro spousty válečné. Jsou zde leštěnce, kyzy i stříbro, jehož od XIII.—XVII. stol. dobyto za 170 millionů zl. Opuštěné doly jsou u Něm. Brodu, Ratibořic, Staré a Ml. Vožice, Tábora, Malých Hor.

Amfibolit zhusta se v rule vyskytuje, ano zdá se, že rula nahoře v něj přechází. Amfibolitová břidlice skládá pak značné díly horstva pomezního. V Šumavě omezuje se na útržky blíže Krumlova, pak jižně od Prachatic a u Zbitin. Kolem Nové Kdyně tvoři vysočinu a táhne se k Merklínu. V Českém lese jde mezi rulou a žulou od Domažlic k Tachovu provázená slojí křemennou. Břidlice tato vytváří dále Teplské hory a chová v sobě u Bečova mocný ostrov serpentinu. Dále není vyvinuta až na patě Kladských hor a pak v Českomoravské vysočině u Žleb, Zruče, Čestína a j. Někde (u Vlastějovic, Malešova) bývá provázena magnetovou rudou. — Granulit (bělokamen) v typické své podobě tvoří v Šumavě ostrovy u Krumlova, Prachatic a Christiansbergu a vytváří Blánský les a horu Klet. Chová v sobě mocná ložiska serpentinu. — Svor tvoří v Šumavě na hranicích čásť Královského lesa, jest zde v pánvi rulou se stran stlačené a chová vtroušené granáty. V Českém lese jde od Plané v úzkém pruhu na severovýchod, rozšiřuje se u Úterý a Toužimě a jde až k čediči doupovskému. Na sev. cípu Českého lesa tvoří ostrov s horou Dylení. Ve Smrčinách lemuje žulu; v sev.-záp. cípu Čech tvoří pruh přes Aš jdoucí, vyniká u říčky Plesné a rozšiřuje se až k Jindřichovicům (Heinrichsgrün). Chová v sobě hojné rudní žíly, jako u Jáchymova, Výprt, Přísečnice a j. V Krkonoších táhne se v pruhu na jihu, skládá Sněžku i Studničnou horu a přechází v křemenitou břidlici s rudonosnými shluky vápence. Od Libverdy jde pruh svorový až k Raspenavě, kde chová v sobě ofikalcit se zbytky Eozoonu. V Českomoravské vysočině tvoří pánev u Rožmberka. Fyllit čili prahorní břidlice pokrývá v Českém lese svor a vystupuje u paty Smrčin; od Českého lesa rozšiřuje se pruh přes Stříbro až do středu země. V Krušných horách střídá se s rulou a svorem tvoře ostrovy. Na jižní části Jizerských hor tvoří pruh až do Krkonoš. U Pankráce chová sloj vápence se stopami stonků lilijic a lastur, u Jeseného a Poniklého pak železné rudy. V Orlických horách lemuje svorové vysočiny, v Českomoravské vysočině je v podobě ostrovů vyvinut; u Skutče je příkře vyzdvižen a žulou proražen. Ve středočeském pásmu jest fyllit rovněž mohutně vyvinut; u Blatné (s hnědou železnou rudou u Mirovic), u Sedlčan, Neveklova a Skalice tvoří ostrovy.

Z balvanitých hornin má žula největší podíl na skladbě prahorních vrchů. V Šumavě vyskytuje se v rule ve velikých spoustách, skládá Zelnavské a Plöckensteinské hory a vyplňuje jižní cíp Čech; v Českém lese jest podřízenější. Ve Smrčinách tvoří jádro horstva a skládá všecky vyšší hory. V Karlovarských horách rovněž panuje měníc se zvětráním v kaolin, na který se doluje. Z jemnozrnné odrůdy zdejší vyvěrají proslulé vody karlovarské. U Slavkova, Schönfeldu, Kynžvartu a j. chová žíly rudy cínové. I na druhé straně třetihorní pánve bohatá je na rudy tyto zvláště u Blatna, Abertan, Cinvaldu a Krupky. Rudy ty bývají vtroušeny do odrůdy žulové zvané Greissen (hyalomict). Na severu Čech vyplňuje žula cíp země u Šluknova a Rumburku. Jizerské hory vytváří téměř zúplna, a sice v odrůdě zvané granitit, a táhne se odsud až k Sněžce. Severní úpatí Železných hor rovněž ze žuly jest složeno. V Českomoravské vysočině tvoří několik velikých ostrovů u Skutče, Proseče, Humpolce, a j., vyplňuje výběžek, v němž Kumžak a Nová Bystřice leží, a vysílá výběžky do rulové planiny až za Jindř. Hradec. Velkého rozšíření dosahuje ve středu země: počínajíc od paty Šumavy vyplňuje široký pás až k Čes. Brodu a vysílá na jih postranní pruhy až za Protivín a až k Táboru. Chová v sobě místy pegmatit a diorit.

Od středu země na jihozápad prostírá se široká pánev, která výzkumy slovutného J. Barrandea stala se klassickou půdou v geologii. Barrande pokládal celou pánev tuto za útvar silurský a rozdělil ji v pásma. jež označil písmeny A až H. Avšak časem seznalo se, že celou tuto pánev nelze míti za pravý silur, nýbrž že třeba přičísti dolení čásť prahorám a útvaru kambrickému, horní pak útv. devonskému.

Nejzpodnější vrstva A (v. t.), břidlice jílovské (dle označení Krejčího), náleží vlastně k archaickému kamení obsahujíc fyllity, jaké v prahorách nalézáme. Jsou to hlinité, temně zelené nebo šedé břidlice, často velké shluky buližníku v sobě chovající, přibíráním rozličných nerostů různě změněné. Bývají proráženy porfyrem i žulou a nabývají pak slohu felsitického. Ony tvoří zevní lem pánve, která rozprostírá se v délce od Ouval až k Domažlicům a v šířce od Kralovic k Milínu.

Druhé pásmo B (v. t.) jest podobně vyvinuto, a nedá se od předešlého rozlišiti. Krejčí nazval je břidlicemi příbramskými čili plzeňskými. V pásmech těch vyskytují se žíly drahých rud. V okolí Jílového a Knína nalézají se zlatonosné křemence, v okolí Stříbra a Příbrami leštěnce a rudy stříbrné. Rudy vyplňují rozsedliny povstalé vyzdvižením vrchů huronských. V Březové Hoře u Příbrami založeno jest 17 šachet, z nichž Marianská dosáhla v listopadu r. 1890 největší (přímé) hloubky na světě (1110 m). I železné rudy objevují se hojně, jako u Stříbra, Přeštic, Nepomuk, Rožmitálu a Příbrami.

Následující pásmo C (v. t.), které na předešlých nesouhlasně jest uloženo, klade se do útvaru kambrického a rozděluje se dle nejnovějších nálezů na tato oddělení: C₁α vrstvy žitecké ze tmavých slepenců bez zkamenělin; C₁β pískovce bohutínské, tmavé s prvními stopami zkamenělin a to ramenonožcem Orthis Romingeri a trilobity Conocephalites striatus, Ellipsocephalus Germari, Sao hirsuta; C₁γ březovohorské světlé pískovce s Orthis Romingeri; C₂ vlastní břidlice skrejské a jinecké, které jsou tvrdé hlinité, barvy temnozelené, na puklinách okysličením železa rezavé, a chovají v sobě zvířenu, kterou Barrande primordiální nazval. Hlavní zástupci jsou Ellipsocephalus Hoffi, Paradoxides bohemicus a spinosus, Agnostus integer a Orthis Romingeri. Slepence a pískovce vrstev C₂ jsou hlavně mezi Rokycany a Příbramí vyvinuty, břidlice C₂ u ústí zbirovského potoka do Berounky poblíže Skrej a pak u Jincův a Hostomic.

Následujícím stupněm brdským D u Barrandea počíná vlastní silur. Stupeň z břidlic se skládající zaujímá největší čásť siluru, leží v podobě protáhlé ellipsy na sever otevřené na huronských a částečně též na jineckých břidlicích a tvoří podklad vyšším vápenným pásmům silurským. Zkameněliny jsou hojné a tvoří Barrandeovu druhou zvířenu.

Stupeň brdský rozděluje se v několik pásem: d₁ Pásmo rokycanské břidličnaté tvoří vnější lem ellipsy. Od Brandýsa n. L. táhne se přes Bubeneč ku Praze. vystupuje zde v rozsedlině, která jdouc Prahou vytvořila příkrý svah Žižkova. Od Prahy jdou břidlice rokycanské k Loděnicím a až k Radnici, po cestě často mladšími útvary pokryté a diabasy potrhané a překocené. Někdy obsahují rudy železné, na které se doluje u Svaté, Zdic, Mýta, Holoubkova, Březiny a j. Pruh jejich objevuje se též u Hostivař a Ouval. Trilobitů známo přes 50; nejhlavnější Illaenus Katzeri, Calymene Arago, Placoparia Zippei, Trinucleus Reussi, Dalmania atava. Dále jsou zastoupeni korýši skořepatí, svíjonozí, hlavonožci, ploutvonožci, plži, mlži, ramenonožci, cystidea, hvězdice a graptoliti. V pásmu tomto možno rozeznati troje polohy: d₁α nejzpodněji bývají zrnité droby neb i pískovce Krušnohorské pojmenované dle vrchu u Berouna; — d₁β komárovské břidlice různobarevné, diabasy a jejich tufy pak i shluky železných rud; vyskytují se nejvíce v krajině hořovické; — d₁γ osecké břidlice hlinité a slídnaté barvy černé neb tmavošedé, místy (Osek, Šárka, Ouvaly) s tvrdými peckami křemenitými, plnými zkamenělin.

d₂ Pásmo drabovské skládá se z křemenců obyčejně světlých nebo pískovců křemenitým tmelem spojených, do kterých se vkládají pruhy tmavších břidlic. Dobývají se na štěrk a na dlažbu pražskou. V silurské pánvi tvoří věnec vynikajících hřbetů. Od Brandýsa jdou k Nové Libni, tvoří příkrou skálu u Bulovky a pak jdou Stromovkou k Hostivicům. U Hloupětína jsou antiklinálně položeny, pokrývají Žižkov a vycházejí na Skalce pod Emausy, na konci Smíchova a pak u Motol a Hořetic. U Loděnic jdou dvojitým pruhem k Berounu a dále až ke Lhotě a Březině. Od Mníšku tvoří úzký hřbet až ke Zbraslavi. Pak jsou ještě u Kundratic, Ouval a Mnichovic. Zkameněliny jsou dosti vzácné. Z trilobitů jsou nejobyčejnější Dalmania socialis a Trinucleus Goldfussi, ostatní řády dosti slabě zastoupeny. Často vyskytují se dichotomicky dělené chodbičky kolmo na vrstvy postavené, Scolithus, které za rourky červů se pokládají.

d₃ Pásmo trubínské skládá se ze tmavých, měkkých břidlic, tence štípatelných a hojně slídnatých. Přikládají se na pásmo předcházející a zřetelně vystupují u Trubína až k Berounu a pak u Vraže až k Loděnicím. Podobné břidlice objevují se též u Zdic, Ruzyně, Všenor a j. Zkameněliny málo četné a dosti vzácné, z trilobitů význačné jsou Trinucleus Goldfussi, ornatus, Dalmania socialis var. proeva, z ráčků skořepatých Beyrichia a Primitia, z ploutvonožců několik druhů rodu Conularia a j.

d₄ Pásmo zahořanské skládá se z břidlic hlinitých, drobových, barvy tmavošedé nebo hnědé a bývá často proloženo křemenitými nebo pískovcovitými vrstvami. Provází křemence drabovské a lze je stopovati od Ouval přes Prahu a Beroun až ke Komárovu. Břidlice ty skládají většinou půdu města Prahy a vycházejí na den na Letné, v Brusce, na Vyšehradě, ve Vysočanech a j. V nich vyskytá se lože železných rud chamoisitu příbuzných, které se táhne od Vraže přes Chrustenice, Nučice, Třebonice až za Řeporyje. Pamětihodné je v pásmě tomto první vyskytnutí se vrstev, které chovají v sobě zkameněliny z vyšších pásem (E) z t. zv. zvířeny třetí. V zářeze v Brusce nalezen v břidli shluk vápence, který v sobě choval zástupce druhé i třetí zvířeny pospolu. Barrande nazval zjev ten jménem kolonie a vysvětlil jej tím, že obě zvířeny v témž čase žily, ale od sebe odděleně a že zástupci třetí zvířeny za neznámou příčinou do druhé se přistěhovali a zde založili jakousi kolonii. Zjev ten ve Brusce nazván »kolonie Zippe«. Zvířena pásma d₄ jest dosti četná. Trilobitů jest as 25; Asaphus nobilis, Acidaspis Buchi, Kayserlingi, Illaenus Panderi, Salteri a Trinucleus ornatus jsou nejobyčejnější; korýšů skořepatých asi 8 druhů, zejména Beyrichia bohemica a hastata, Leperditia fragilis; z plžů vyskytuje se nejspíše Bellerophon, přepodivný rod Ribeiria, Capulus, Euomphalus a j. hlavonožců je asi 6 druhů a j. v.

d₅ Pásmo toto obsahuje 2 polohy: hlinité měkké a zelenavě nebo žlutavě šedé břidlice kralodvorské (d₅α) a pak křemence nebo křemenité pískovce kosovské (d₅β). Na Kosově u Králova Dvora dobývají se křemence ty na brusy. Od Kosova jdou přes Ratinku k Berounu odtud ke Vraži přes Nučice k Řeporyjům. Dále jsou pruhy v Nuslích, u Michle, za Bráníkem, u M. Chuchle, od Berounky přes Karlík, Zadní Třebáň, k Neumětelům a Popovicím. Odtud rozšiřuje se ku Zdicím a Lochovicím. Pásmo to chová v sobě vyvřelé horniny a tufy. U Michle, Strašnic a Neumětel vyskytá se v něm slídnatý porfyr (Minette), u Levína, Lochovic a j. diabasy a jejich tufy. Znamenité je pásmo to i četnými koloniemi, z nichž nejhlavnější jsou: kolonie d'Archiac u Řeporyj složená z břidlice graptolitové s vápennými koulemi a pak z diabasu. Chová mnoho zkamenělin; kol. Krejčí na stráni za Velkou Chuchlí; kol. Haidinger jižně od předešlé; velké kol. pásmo mezi Zadní Třebání a Klučicemi; kol. Motoly, Tachlovice, Kosov, Lahovsko blíže Radotína; kol. Hodkovičky v údolí u potoka bránického, kol. Bráník za domkem čís. 113 v Bráníku, kol. Vinice na kopci na Hajkách u Modřan a j. Jsou to obyčejně graptolitové břidlice někdy s vápennými koulemi, které téměř vždy vyskytují se poblíže diabasu. Ze zkamenělin v nich obsažených nejčetnější bývají graptoliti Monograptus colonus, bohemicus, Diplograptus palmeus, folium. Ze zkamenělin pásma d₅ nejvýznačnější jsou trilobiti Remopleurides radians, Ampyx Portlocki, Calymene incerta, Dionide formosa a j. Dále jest zde asi 10 hlavonožců, Bactrites Sandbergeri a Gomphoceras primum jsou nejpamátnější, ploutvonožci, plži, ramenonožci aj.

V souvrství následujícím E počíná zvířena, kterou Barrande zvířenou třetí pojmenoval. Souvrství toto rozděluje se ve 2 pásma.

e₁ Pásmo chuchelské skládá se z černých nebo hnědých tenkých břidlic, které místy pokryty jsou otisky graptolitův a proto břidlicemi graptolitovými se zovou. Nahoře chovají v sobě kulovité pecky vápenné, plné zkamenělin, a přecházejí znenáhla do pásma následujícího. V blízkosti jejich bývá diabas, někdy střídají se s ložisky diabasovými nebo chovají tufy jejich. U Podola zastoupeny jsou většinou diabasem, u Vyskočilky vynikají na stráni, jdou ke kostelu sv. Jana a odtud až k Slivenci. Jiný pruh jde od Kosoře ke Karlšteinu přes Měňany až ke Koněprusům. Od Dlouhé Hory táhnou se k Berounu, odsud přes dvůr Lištice ke Sv. Ivanu, kdež proraženy jsou čedičem. Dále jdou přes Tachlovice k Bobříči, Řeporyjům, Butovicím až ke Zlichovu. Zkameněliny jsou četné, zvláště graptoliti, jichž čítá se na 30 druhů. Z trilobitů nejhojnější jsou Illaenus Bouchardi, Arethusina Konincki, Sphaeroxochus mirus a j.; dále obsahují as 150 druhů hlavonožců, hojné mlže a j.

e₂ Pásmo budňanské skládá se z vápence drobnozrnného, černošedého, který při tlučení po smolné hmotě zapáchá. Vrstvy bývají skrouceny a provázejí graptolitové břidlice, které nahoře znenáhla v ně přecházejí. Hlavní naleziště jsou: Lochkov, Kosoř, Zadní Kopanina, Kozel, Butovice a j. Z celého našeho siluru jsou vrstvy tyto na zkameněliny nejbohatší. Známo z nich 80 trilobitů, 665 hlavonožců, množství mlžův aj. Z význačných trilobitů jsou nejobecnější Arethusina Konincki, Cheirurus insignis, Phacops fecundus var. communis, Bronteus Haidingeri a j. Dle nových názorů končí pásmem tímto vlastní silurský útvar a následujícím pásmem počíná útvar devonský, ač hranice obou přesně naznačiti nelze.

Pásmo lochkovské (f₁) obsahuje černý bituminosní vápenec, který se objevuje nad vápenci budňanskými u Dvorce, Vyskočilky, Slivence, Lochkova, Kosoře a Karlšteina. Často bývají vrstvy silně skrouceny až zklikatěny, jako na př. před Vyskočilkou na místě, kde zasazena jest Barrandeova deska. Zkamenělin známo z pásma toho poměrně málo, asi 11 trilobitů (Bronteus umbellifer, Proetus lepidus jsou význačné), asi 32 hlavonožců, 2 ploutvonožci a jiné.

Pásmo měňanské a koněpruské (f₂) objevuje se buď co bílý, čistý vápenec u Měňan a Koněprus, buď co rudošedý, zrnitý mramor ke stavbám a dlážděním zhusta užívaný u Slivence, Tetína, Suchomast. Od Koněprus až ku Praze objevuje se všude na stráních nad pásmem budňanským. U Tetína proraženo jest pásmo toto diabasem. Zkamenělin chová v sobě veliké množství a řadí se, pokud bohatosti se týče, ku pásmu budňanskému. V něm vyskytují se první obratlovci ryby Machaeracanthus bohemicus, Coccosteus primus a j. Z trilobitů, jichž se uvádí as 85, nejvýznačnější jsou: Phacops fecundus var. major, Harpes venulosus, Lichas Haueri, Proetus bohemicus; hlavonožců známo asi 60 a j.

Pásmo bránické (g₁) skládá se ze šedého vápence, složeného z pecek nepravidelně do sebe vhnětených, který poskytuje výtečné vápno hydraulické. U Prahy vystupuje ve Dvorcích, v Bráníku, u Hlubočep, u sv. Prokopa, Slivence, Lochkova, Karlšteina (zde tvoří skálu, na níž stojí hrad i vrch Plešivec), u Tetína a j. Vápenec ten chová v sobě často shluky rohovcovitého křemene. Ze zkamenělin dlužno uvésti především 5 ryb, dále z trilobitů, kterých známo odtud asi 60, Phacops cephalotes, Cheirurus Sternbergi, Dalmania rugosa, Hausmanni. Hlavonožců známo asi 55, ploutvonožců 10 a množství jiných.

Pásmo dalejské (g₂) složeno z hlinitých, tenkolupenných břidlic šedých nebo tmavých, které přeplněny bývají místy otisky tentakulitů. Pásmo to tvoří malou pánev nad vápenci bránickými a vychází na den u Hlubočep, Chýnic, Lužce, Bubovic, Chotče, Kosoř, Mořiny a Srbska. Zkameněliny nejsou již tak četné, nejvíce je hlavonožců (86). Trilobiti: Proetus superstes, Phacops fecundus var. su erstes, ploutvonožci: Tentaculites elegans a Styliolina clavulus jsou obecnější.

Pásmo hlubočepské (g₃) chová v sobě vápenec peckovitý, šedý, často i rudě zbarvený. Tvoří malou pánev u Hlubočep, která se ke slivenecké silnici táhne a na šíř od Žvahova až nad Klukovice rozkládá. Dále vychází u Chotče. Pak jde od Třebotova ke Karlšteinu a Srbsku, kde tvoří mocný hřeben mezi Velkou Mořinou a Újezdem. Na druhé straně Berounky ukládá se pod Kornem v malou synklinální pánev, která v údolí Kodském jest antiklinálně přetržena a rozkládá se až k Tobolce. Ze zkamenělin známo asi 86 hlavonožců, z nichž význačni jsou goniatité, a sice: Gon. verna, plebeius a j., dále i Hercoceras mirum a Nothoceras bohemicum zde se nalézá.

Pásmo srbské (h₁) obsahuje hlinité, tmavošedé, černé nebo zelenavé břidlice a vyskytuje se v odchylném uložení u Srbska, Hlubočep, Holína a Hostína, odkud se táhne až do Bubovic. Ze zkamenělin chová pásmo to nejvíce chaluhy mořské Hostinella hostinensis, Chauvinia a j., 2 trilobity, as 15 hlavonožců, několik ploutvonožcův a mlžů.

Pásmo holínské (h₂) obsahuje hlinité břidlice s polohami křemenců, které však od předešlých nedobře se rozlišují. Nalézáme je u Roblína, Vel. Mořiny a Hostína. Kromě několika nezřetelných fukoidů nemají žádných zkamenělin.

Pásmo hostínské (h₃), hlinité břidlice šedé nebo zelenavé bez křemencův a vápna, měkké a obyčejně rozrušené bez zkamenělin. U Hostína položeny jsou na pásmu g₃ v uložení odchylném.

Útvar kamenouhelný jest vyvinut v Čechách pouze ve svém svrchním, sladkovodním oddělení a skládá se z arkos, pískovcův a lupků, mezi něž vkládají se flece břidličného uhlí, na které se velmi vydatně doluje. Útvar ten není v Čechách nikde soustředěn, nýbrž roztržen v několik samostatných pánví, které kdysi patrně souvisely spolu a teprve pozdějšími účinky veletoků říčních byly rozbrázděny a odplaveny.

Hlavní pánve uhelné v Čechách jsou tyto:

Pánev radnická prostírá se mezi Radnicemi na západ přes Břasy ke Lhotce a na východ k Vejvanovu. Na východě řadí se k ní menší pánve u Mostiště, Hlohovic, Skoup a Svinné. Na zpodu obsahuje slepence a pískovce se slabými stopami uhlí, na ty klade se zpodní uhelná flec asi 3 m mocná a hojně lupky proložená. Hořeji jsou opět lupky, pískovce a břidlice písčitá. zvaná »brousky«, a pak svrchní hlavní flec v mocnosti až 9 m. Tu kryjí lupky také »opuky« zvané, které se na výchozích mění v jíl a pískovec »moltýř« zvaný a na kaolín bohatý. Hlavní dolování je u Břas, kde svrchní flec vychází na den tak, že největší hloubka šachet jest 82 m. Lupky obsahují hojné zbytky rostlinné, tak z přeslicovitých rody Calamites, Asterophyllites, z kapradin Sphenopteris, Neuropteris, Psaronius, z plavuňovitých Lepidodendron, pak pně Sigillaria a kořeny Stigmaria. V pánvi u Chomle nalezen r. 1836 hr. Šternberkem otisk štíra Cyclophthalmus senior a v pánvi u Svinné na lupenu pavouk Palaranea borassifoliae.

Pánev plzeňská rozšiřuje se od Vlkýše až ku Plasům a od Plzně až k Touškovu, a jest ještě kolem obklopena množstvím menších útržků. Na zpodu leží slepence a arkosy, a flece uhelné jsou vyvinuty jen jednostranně na kraji. Doluje se na ně nebo vycházejí na den u Mantova, kdež jsou příkře zdviženy, u Litic, Plzně, Sence, Kazňova. U Třemošné provázejí flec lupky plynové, které chovají znamenitou zvířenu sladkovodní, stářím však náleží již snad k útvaru permskému. U Vlkýše a Nýřan tvoří flece v chobotech malé pánve, tak že se do hloubky úplně ztrácejí a zastoupeny jsou lupky.

Pánev rakovnicko-kladenská prostírá se z Plzeňska přes Rakovník, Kladno až ke Kralupům a je z většího dílu pokryta mladšími útvary. Pánev tato, která kdysi s plzeňskou souvisela, má flece vyvinuté pouze u jižního kraje svého u Rakovníka, Lán, Kladna, Buštěhradu, Votvovic. Flece bývají často 2 až 3, často nečisté a s lupkem se střídající. U Kralup vyvinuty jsou mocné arkosy a slepence.

Pánev mirošovská na jihovýchodě od Rokycan složena hlavně z arkos, chovajících v sobě dvě flece, z nichž hlavně na svrchní se doluje.

Pánev manetínská u Manetína až ke Žluticům a od Ladměřic až k Čistotínu se rozkládající chová malé flece uhelné a sfaerosideritové koule.

Pánev žacléřsko-valdenburská v Krkonoších prostírá se od Hronova až ke hranicím, kdež jest značně rozšířena. Pokryta jest vrstvami permského útvaru a provázena spoustami porfyru a melafyru. Severněji ve Slezsku byly v ní nalezeny stopy po zpodním oddělení (kulm) kamenouhelného útvaru. Pánev tato chová až 18 flecí uhelných, k severu příkře zapadajících. (Na mapě přiložené jest pánev tato jinou barvou naznačena než pánve ostatní.)

Pánev berounská rozkládá se od Berouna ke Stradonicům a kolem Staré Huti na Hyskov a chová mnoho krásných otisků rostlinných i živočišných, jako křídlo kobylky Acridites, ráčka Gampsonychus a j. Pánev ta má obdobně jako pánev radnická dvě flece uhlí. Ve svrchní fleci doluje se u Malých Přílep. Přechod mezi kamenouhelným a permským útvarem tvoří několik flecí uhelných nebo hořlavých lupků, které zahrnují se v pásmo kounovské. Leží pod červeným pískovcem, pravým to počátkem permského útvaru, a chovají v sobě rostliny z obou útvarův a pak zbytky neobyčejně bohaté zvířeny. Z rostlin jsou tu hojné Asterophyllites, Odontopteris, Sigillaria, Calamites a j., ze zvířeny jsou to ještěři Dawsonia, Macromerion, Hylonomus, Ophiderpeton, význačná ryba Palaeoniscus, malí ráčkové Gampsonychus i otisky červů. Pásmo to je vyvinuto hlavně v okolí Slaného až k Velvarům, pak u Kounova, Třemošné, Rakovníka a j. Jest proraženo vyvřelým čedičem, který tvoří hory Vinařickou, Slanskou a jiné.

Uhelný útvar, který děkuje vznik svůj bohatým rašelinám, nezachoval se nám v původním pravidelném uložení, nýbrž byl vydán mnohým převratům. Po jeho uložení povstaly mocné pukliny a rozsedliny, největší směru severního, z nichž jedna vytvořila údolí vltavské. Flece uhelné samy jsou uvnitř země roztrhány, sešinuty, pak zase »skokem« nadzdviženy a vůbec nepravidelně uloženy.

Permský útvar, který u nás zastoupen jest jen zpodním sladkovodním stupněm, vyplňuje mezeru mezi Krkonošemi a Orlickými horami, ztrácí se pak pod křídovým útvarem a vychází až u Českého Brodu a Černého Kostelce. Zdá se, že útvar ten souvisí také i v královéhradeckém a chrudimském kraji, kdež pokryt mladšími vrstvami vychází teprve u Rychnova, Lanškrouna a České Třebové a táhne se na Moravu. V západních Čechách pokrývá pak mnohé pánve kamenouhelné.

Nejlépe roztřiďuje se krkonošský perm v tyto stupně:

Stupeň semilský tvořen slepenci, červenými arkosami plnými lupků, které chovají znamenitou zvířenu. Jsou to ještěři Branchiosaurus, Ophiderpeton, ryby Palaeoniscus, Xenacanthus a j. Vyvinut jest u Semil, Košťálova a Sejf.

Stupeň broumovský složen z červených pískovců, barevných lupkův a pevného vápence, které chovají bohatou květenu, jako Calamites Suckowi, zkřemenělé kmeny araucaritův u Pecky, Radvanic, kde tvoří tak zv. zkamenělý les, jakož i znamenité zkameněliny živočišné. Nejlépe vyvinut jest na Olivětíně u Broumova, u Ruprechtic a u Semil.

Stupeň kalenský z hlinitých lupkův a břidlic, které se střídají s pískovcem a lupky hořlavými, vyvinut nejlépe u Kalné, Vrchlabí, St. Paky. Má v sobě chalcedonové pecky, které obsahují kořeny a oddenky stromů, jinde šlepěje plazův a význačnou jehličnatou rostlinu Walchia.

U Českého Brodu jest mocná pánev obsahující stupně semilský a broumovský. Při vrtání na uhlí na 800 m hluboko nedosažen konec permu. Hlubší pískovce obsahují malachit a azurit Menší pánve jsou u Vlašimě, Budějovic, Milevska. (Na mapě přiložené mylně barvou kamenouhelného útvaru naznačeny.)

Rakovnicko-plzeňská pánev pokryta rovněž červeným pískovcem stáří semilského a broumovského. Mívá flec uhelnou v několik lavic rozdělenou a nad ní leží »švartna«, hořlavý lupek, plný znamenitých zkamenělin ještěrův a ryb, jež poskytly prof. Fričovi materiál k epochálnímu dílu »Die Fauna der Gaskohle und Kalksteine der böhm. Permformation«.

Květena lupků těch má ráz přechodní. V plzeňské pánvi jsou pískovce kaolinové, které se místy vypírají, jako u Kotíkova, Třemošné, a v sobě chovají zkřemenělé pně araucaritův a sfaerosiderity se zkamenělinami. V jedné takové kouli nalezena byla u Žilova obrovská ryba Amblypterus gigas.

Jurský útvar vychází v Čechách v pruhu mezi křídovým útvarem čes. Švýcarska a žulou rumburskou. a jest přístupný u Zeidleru, Kyjova a Nových Doubic. Vrstvy jeho jsou překoceny vlivem žuly, zpodní nahoře, svrchní dole. Z hnědého jury zastoupeno pásmo makrocephalové s belemnity a mlžem Pholadomya. Z bílého naznačeno pásmo transversariové bituminosním jílem, pásmo bimmamatové vápencem s hojnými houbami mořskými a ramenonožcem Rhynchonella lacunosa. Končí zrnitým vápencem, který na roveň se klade pásmu tenuilobatovému.

Křídový útvar je v Čechách velmi rozšířen, a to hlavně na stranách severní, severovýchodní a východní. Vrstvy jeho, většinou vodorovné, přečasto kladou se nesouhlasně na podklad svůj. Zapadají-li, nasvědčují tomu, že krajina po jejich uložení nadzdvižena byla, jako na př. krajina na jih od Krkonoš. Často vyskytají se v útržcích, které kryjí temena vyšších hor a kopců na důkaz, že měly někdy větší rozšíření a že proudy vodními (erosí), které vymlely šírá údolí a kotliny, byly odneseny všude, kde neměly pevnějšího podkladu. V Čechách vyvinut křídový útvar pouze ve svrchním oddělení svém počínaje stupněm cenomanským. Ke stupni tomu počítáme:

Vrstvy perucké, které jsou usazeninou sladkovodní, skládají se ze slepenců s tmelem železitým a pískovců, nad něž kladou se lupky s lesklým uhlím, otisky bylin i také kousky jantaru (u Skutíčka, Vamberka). Lupek vlivem povětrnosti mění se v ohnivzdorný jíl u Chuchle, Černého Kostelce, Mělníka a j. Slídnaté pískovce jsou při dobývání měkké, ale tvrdnou na vzduchu, tak že dobře se hodí ku pracím kamenickým. Otisky bylin jsou u Peruce, Kounic, Vyšehořovic, Bohdánkova, Mšena, Chuchle, Nehvizd a j. Jsou to pně kapradin Protopteris, pak listy a plody rodů Credneria, Eucalyptus, Ceratostrobus Cranera a j. Z otisků zvířecích nalezeni mlži Unio, brouk Silphites a chrostík Phryganea.

Vrstvy korycanské jsou, jako všecky následující, usazeninou mořskou. Skládají se z pískovců, často glaukonitických, vápenců, hrubozrnných slepencův a bělavých nebo zelenavých jílů. Vyplňují zpodek šíré pánve křídové, ale vynikají většinou jen na rozhraní k útvarům starším v podobě pruhů. Chovají přečetné zkameněliny, z nichž význačny jsou Trigonia sulcataria, Pecten asper, Ostraea diluviana a větší počet rudistů.

Stáří stupně turonskcho jsou tato pásma:

Vrstvy bělohorské, složené většinou z opuk rozličného zrna a různých odrůd. Dosahují velikého rozšíření a chovají v sobě množství zkamenělin, zejména hojné zuby ryb, pak celé kostry ryb Beryx, Macropoma, z ammonitů význačný druh Acanthoceras Woogari, mlže Inoceramus labiatus, raka Enophoclythia Leachii, foraminifery a j. Lze v nich rozeznati trojí ráz: semické slíny, měkké, hlinité a slínité vrstvy vodu nadržující (u Semic, Přerova, Dřínova, mezi Louny a Mělníkem a j.); dřínovské koule, písčitovápenité opuky s velkými shluky pevnějšího vápence (u Vehlovic, Dřínova, Přerova, Roudnice a j.) a vehlovická opuka, pravá stavební, hrubě deskovitá (na Bílé Hoře, u Hoštky, Vehlovic, Slavětína).

Vrstvy malnické skládají se z písčitoglaukonitických vápenců nebo i opuk a mají více jen místní ráz, který v okolí Loun se jeví. Ze zkamenělin význačny jsou Acanth. Woogari, Arca subglabra, Fusus Renauxianus, Turbo Cogniacensis a Rapa cancellata. Rozeznati možno: řasák, vápenec písčitoglaukonitický u Malnic; lounské koule, písčitou opuku s vápenitými peckami, a avellanové pásmo, písčité jíly u Malnic s Avellana d´Archiacina.

Vrstvy jizerské tvořeny jsou z mohutných pískovců, které pukají se ve velké, krychlové balvany čili kvadry, a často i vápenné lavice v sobě chovají. Tvoří malebné skály českého Švýcarska prostírajíce se mezi Labem a Jizerou, jakož i abršpašské a teplické skály, a chovají místy dosti zkamenělin, z nichž význačnými jsou: Halec Sternbergi, Oxyrrhina Mantelli, Callianassa antiqua, Acanthoceras conciliatum, Pachydiscus peramplus, Trigonia limbata, Pholadomya nodulifera, Exogyra conica, Micraster Michelini, Hemiaster plebeius a Caratomus Laubei. Lze je rozděliti ve 4 polohy: byšické přechodní pásmo, pískovcovité s peckami vápennými; kokořínské pískovce, jež opukovitou vrstvou v první a druhý se dělí; vrstvu trigoniovou u Chorouška a bryozoické pásmo u Kaniny.

Teplické vrstvy složeny z opuk šedých, na vápno bohatých, které v typické podobě vyvinuty jsou v sev.-záp. Čechách u Teplice a na březích Oharky, a na východní straně jen slabě naznačeny bývají. Někdy proloženy jsou vlhkými slíny tmavými. Z význačných zkamenělin uvésti sluší Terebratula subrotunda a Micraster breviporus; mimo ty nalézáme Pachydiscus peramplus, Nautilus laevigatus, Scaphites Geinitzi, Spondylus spinosus, Coeloptychium Friči a hojnost foraminifer. Rozeznati možno: horizont kysterský, opukový slín u Kystré; koštický, plošky s množstvím malých zkamenělin u Koštic; hundorfský, hlavní pásmo vápence, a nejvýše horizont rhynchonellový.

Březenské vrstvy jsou složeny z tenkých, šedých slínův a slinitých opuk, které ve vlhku v mastný jíl se mění a jsou prostoupeny nahoře koulemi sfaerosideritu a pyritu. Pokrývají na sever od Ohře vrstvy teplické a jsou vyvinuty také u České Kamenice, Mladé Boleslavi, Turnova, pak i v Jičínsku, Bydžovsku, Hradecku a Chrudimsku. Zkameněliny jsou hojné, často v kyz proměněné: Osmeroides Lewesiensis, Nautilus sublaevigatus, Cosmoceras Schlönbachi, Baculites Faujassi, Scaphites Geinitzi, Holaster planus, Terebratulina chrysalis a j. Počítají se s následujícími ke stupni senonskému.

Chlomecké vrstvy skládají se z pískovců obyčejně měkkých a chovajících v sobě často balvany křemenité. Jsou většinou odplavené a udržely se jen, kde jaksi připevněny byly čedičem nebo znělcem. Vyskytují se v okolí Turnova, u Libáně, Jičína (Prachovské skály) a Ml. Boleslavi. Zkameněliny jsou vzácné; význačny jsou Cardium Ottonis, Placenticeras d'Orbignyanum a Trigonia limbata.

Třetihorní útvar v Čechách zastoupen jest hlavně mohutným čedičem, který za doby středního a svrchního oligocénu vystoupil z rozsedliny u paty Krušných hor a vytvořil Doupovské hory i Středohoří, provázen jsa tu i tam fonolitem a trachytem. V době svrchního eocénu až do zpodního miocénu ukládaly se na severozápadě a na jihu Čech sladkovodní usazeniny v pánvích, které v sobě chovají flece hnědého uhlí.

Pánev chebská rozkládá se mezi Smrčinami, Krušnými a Karlovarskými horami a skládá se z měkkého pískovce, křemitého slepence, jílův a lupků, v nichž leží flece mourovitého, hnědého uhlí, až 12 m mocné. Lupky obsahují otisky bylin Persoonia, Sequoia, Cinnamomum, Amygdalus, Pinites a j. Nad nimi leží u Krottensee lupky cyprisové s Cypris angusta a četnými otisky hmyzů. Nejhořeji pak jsou štěrky a jíly se zuby zvířete Mastodon angustidens.

Pánev falknovská prostírá se podél Ohře od Cidic (Zieditz) k Ostrovu a lze ji rozvrhnouti ve 2 oddíly: Oddíl předčedičový počíná měkkými pískovci a shluky pevnějších křemenců, nad nimiž jíly a plynové lupky leží. V lupcích těch je zpodní flec uhelná až 30 m mocná. Otisky rostlin jsou v pískovcích velmi četné. Oddíl počedičový, uložený po vyvření čediče, má za základ slepence a tuhy čedičové, nad nimiž leží lupky cyprisové se svrchní až 25 m mocnou flecí uhlí mourovitého. Nahoře přikládají se vrstvy písku, štěrku a pískovce se skořápkami hlemýžďů Helix, Limnaeus a otisky bylin.

Pánev žatecko-litoměřická rozkládá se od permské pánve rakovnicko-blšanské podél výšin rudohorských až k Labi. Oddíl předčedičový má za základ měkké pískovce s otisky sladkovodních mlžův a rostlin. Někde jsou to plastické jíly s hojnými zbytky rostlin. Čedičové tufy z rozdrobené lávy chovají v sobě flece uhelné, jichž místy napočteno až 13 a jež často prostoupeny jsou žilami čedičovými. Otisků rostlinných jest veliké množství: Libocedrus, Glyptostrobus, Smilax, Banksia, Eugenia, Sterculia a j., ze zvířat nalezeny Triton basalticus, Palaeobatrachus, Rhinoceros aj. Stejného stáří s tufy čedičovými jsou vrstvy poloopálu u Skalice, leštivý lupek u Kučlína a pevný sladkovodní vápenec u Tuchořic. U Kučlína mimo rostliny nalezeno množství diatomaceí, pak i ryby Perca, Cyclurus, Aspius a j. Tucho. řický vápenec je plný ulit hlemýždích: Zonites, Helix, Succinea, Azeca, Clausilia, Planorbis. Počedičový oddíl obsahuje jíly a místy písečnaté lupky s flecemi uhlí až na 38 m mocnými. Mnohé flece samy se vzňavše vyhořely a poskytly zajímavé přeměny lupkův a jiného kamení. V teplické pánvi jsou většinou jíly a lupky často železité s uhelnými flecemi, na něž se na mnohých místech doluje, jako u Trmic, Tuchomyšle, Šejnova, Chabařovic.

Pánev třeboňská, prostírající se od Soběslavi přes Třeboň až do Rakous, skládá se z hrubého nebo drobného pískovce, někdy železitého, který s jílem se střídá. V jílu u Lhoty, Chlumce, Borkovic a j. jsou železné rudy. Nahoře jest štěrk a jíl s uhelnými flecemi, které se těží u Kamenného Újezda, Boršova, Vrabče, Černodolu a j. Otisky rostlin jsou dosti vzácné.

Pánev budějovická je menší, na uhlí chudší a prostírá se od Budějovic k Vodňanům a Bohonicínm.

K mořským usazeninám třetihorním (neogen) náleží malé ostrůvky u Opatova, České Třebové a Třebonic ve vých. Čechách, které skládají se ze šedých jílův a obsahují ulity mořských plžů.

Diluvium zastoupeno jest v Čechách štěrky a hlinou cihlářskou.

Štěrky krkonošské s úlomky svoru, žuly. s četnými oblázky křemennými a i zrny granátovými rozšířeny jsou na Boleslavsku, Bydžovsku a Kralovéhradecku. Severní čásť jejich v cípu friedlandském považuje se nyní za nanesenou ledovci. Štěrky krušnohorské z ruly, žuly a dioritu jsou na úpatí Krušných Hor. Šumavské štěrky z ruly a zlatonosného křemence vyplňují údolí řek ze Šumavy tekoucích. Silurské štěrky pokrývají výšiny pánve silurské a skládají se z valounů křemenných a oblázků. Někde jsou následkem působení řek vrstevnatě uloženy. Diluviální hlíny cihlářské jsou žluté, s pískem smíšené, obsahují shluky vápenné cicvary a jsou všude rozšířeny. Chovají v sobě ulity hlemýžďů Helix, Pupa, Clausilia, Succinea a j. V nich a i ve štěrcích nalézáme kosti ssavců mamuta, lva, nosorožce, fossilního koně, soba, jeskynního medvěda, hyeny, kozorožce, sviště a jiné.

Nejmladšími usazeninami jsou pak nánosy řek, rašeliny a ornice, které před našima očima stále ještě se tvoří a stopy činnosti lidské obsahují. Pa.