Ottův slovník naučný/Čechy/Dějiny uměleckého průmyslu

Ottův slovník naučný/Čechy
Dějiny malířství a sochařství	Dějiny uměleckého průmyslu	Mincovnictví a mince

Údaje o textu
Titulek:	Čechy: Dějiny uměleckého průmyslu
Autor:	Karel Chytil
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Šestý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 384–386. Dostupné online
Licence:	PD old 70

VII. Dějiny uměleckého průmyslu.

V nejstarších dobách po zavedení křesťanství šel umělecký průmysl ruku v ruce s ostatním uměním výtvarným. Odvětví jeho pěstována v klašteřích namnoze od týchž osob, jež vůbec uměním se zabývaly. O opatech sázavských Božetěchovi a Silvestrovi známo jest, že též drobným uměním se zanášeli. Technika v různých oborech uměleckého průmyslu, řezbářství, zámečnictví, kovolitectví, sklářství, vyšívání dílem asi na starých domácích tradicích spočívala, dílem přiučena na základě tradic římských a byzantských. Prací doby nejstarší zachovalo se poskrovnu; mnohé z nich cizího jsou původu a přišly obchodem, výměnou nebo darem do Čech. Některé drobnější práce kovové XII. a XIII. stol. slohu románského aquamanilia, svícny, křížky lze považovati za výrobky domácí. O výši uměleckého průmyslu ráz mincí českých XII. a 1. pol. XIII. stol. čestné svědectví vydává. Za Přemysla Otakara II. umění zlatnické začalo se vyvíjeti; panovník tento vždy okázale vystupoval a příjmí »zlatého krále« obdržel. Kříž v Řezně chovaný jakožto dar jeho a kříž Záviše z Falkenšteina v pokladu kláštera vyšebrodského jsou vzácnými památkami doby té. U tohoto použito starších emailů byzantských, jinak ozdoba jest slohu románského, jen v liliovitém zakončení břeven hlásí se známky francouzské gotiky. V pracích s počátku XIV. stol. gotika ovšem již plně proniká, jako při korunovačních odznacích, jež králi Rudolfovi zvanému Kaše r. 1307 ve hrob vloženy byly (poklad svatovítský), při groších pražských r. 1300 ražených, při berle abatyší od sv. Jiří (nyní v ústavu šlechtičen). Zlatníci od dob Přemysla Otakara I. častěji se jmenují, a již r. 1324 ve zvláštní bratrstvo se sestupují.

Z ranních dob gotiky zachovaly se některé dlažičky, jakožto ukázky umění keramického, plasticky zdobené na Zvíkově z doby Václava II. a polévané různými glasurami z kláštera hradištského. Zvláště hojné jsou zprávy o tom, jak umění vyšívání v klášteřích pěstováno a jak hojně chrámy, jmenovitě svatovítský, obmýšleny rouchy drahocennými, vyšívanými zlatem a perlami. Jmenovitě Eliška Přemyslovna, pak choť Karla IV. Blanka štědrými byly dárkyněmi. Vzácnými památkami jsou mitra sv. Vojtěcha asi s poč. XIV. stol. (poklad svatovítský) perlami vyšitá; antipendium figurální dříve v Perně, nyní ve sbírkách spolku starožitností v Drážďanech chované, rázem svým na kresby passionálu abatyše Kunhuty upomínající a výplně zlatem a perlami vyšívané z doby Karlovy (v pokladu svatovít.).

V době Karlově umělecký průmysl znamenitě se vyvinul. Na prvém místě jmenovati sluší zlatnictví. V době Karlově v Praze působí mnoho zlatníkův a stříbrníkův a rozkvět ten i četné živnostníky cizí sem přilákal. Různá zaměstnání ve zvláštních ulicích bývala soustředěna; tak zlatníci obývali ulici Zlatničí, nynější malou Karlovu. Zlatníci vynikající počítáni mezi umělce, v malířském bratrství zaujímali čestná místa a dosahovali i dvorních titulů. R. 1373 mistr Hanuš má titul dvorského zlatníka. Hlavním zaměstnavatelem zlatníků byl Karel IV. sám, jenž pro množství reliquií nastřádaných na různých cestách a pokladu sv.-vítskému věnovaných dával hotoviti pouzdra umělá různých podob (hlavy, ruce, desky). Staré inventáře pokladu svatovítského a inventář kláštera u sv. Tomáše poučují nás, jak velké bohatství prací uměleckých zde bylo sneseno. Také inventáře kostelů menších vypisují velkou hojnost různého nářadí. Předměty zlatnické ozdobovány byly jemnou tepanou a rytou prací; zvláštní ozdobou jsou emaily, namnoze po způsobu italských průsvitné, pak polodrahokamy, jimiž předměty posázeny. Některé nádoby z křišťálu jsou řezány a hlazeny, i achatů a jiných polodrahokamů vyhlazených a vyhlubených použito pro číše a pod. Vzácná památka zlatnická jest pouzdro mitry sv. Eligia, jež r. 1378 Karel IV. zlatníkům pražským věnoval (majetek zlatnického gremia). Zajímavým dílem jest jedna z monstrancí pokladu svatovítského, označená znakem Petra Parléře, stavitele dómu pražského. Z nařízení Karla IV. zhotovena r. 1347 též koruna sv.-václavská. Kožené její pouzdro řezanou a polychromovanou prací ozdobené jest jednou z nejstarších prací umělých z kůže. Skvostný byl dle popisu náhrobek sv. Václava, jenž propadl bohužel hrabivosti Sigmundově. Jak hodnostáři církevní umění zlatnické si oblíbili, ukazuje kromě jiných prací zvláště přenosný oltář Albrechta ze Šternberka biskupa litomyšlského z r. 1365 (v klášteře admontském). V době Václavově umění zlatnické, hodnostáři církevními jsouc podporováno, i nadále kvete. Z prací datovaných vynikají relikviáře měděné, tepané v podobě poprsí sv. Petra a Pavla pro arcibiskupa Albíka z Unčova zhotovené (v kapli arcibisk. v Praze) a relikviář břevnovský za opata Diviše z nařízení sakristána Václava r. 1406 upravený. Zvláštním oborem uměleckého průmyslu bylo hlazení kamenů a stěn obkládání, jak se spatřuje v kapli sv. Kříže a sv. Kateřiny na Karlšteině a v kapli sv.-václavské dómu sv.-vítského. S tím ve spojení jsou ozdoby v sádře tlačené a zlacené, jež prázdná místa vyplňují a jako obruba slouží. Jakožto brusič kamenů (pollitor lapidum) objevuje se při dvoře královském r. 1353 mistr Jan. Výzdobu chrámů dovršují malby na skle, jichž bohužel nemnoho se zachovalo (malby slivenecké, majetek řádu křižovnického, v umělecko průmyslovém museu v Praze). Ze živností jinak účastných při stavbách hlavně umělé zámečnictví vyniklo. Václav či Vaněk kovář (faber) při chrámu svatovítském byl činným dle účtů z l. 1372 až 1378. Kromě konstruktivních věcí i umělá kování jsou jeho oborem. Nejskvělejší památkou umělého zámečnictví doby Karlovy jest velká mříž kaple sv. Kříže na Karlšteině.

Rozvoj uměleckého průmyslu války husitské do jisté míry přerušily, ale hned po jich ukončení nastává nová činnost, směřující k tomu, aby co za své vzalo, bylo nahrazeno. Chrámy zpustlé novými klenoty se plní. Jiří Poděbradský velmi pečoval o rozkvět řemesel, která za něho na základě cechovním úplně zreorganisována; průkaz umění a zručnosti musil se nyní obecně díti dílem mistrným. Za králů Vladislava a Ludvíka privilegia cechovní opět potvrzena, rozšířena nebo nově udílena. A jako umění vůbec, i různá odvětví uměleckého průmyslu dostupují za doby jagełłonské značné výše. Na prvním místě jest to opět umění zlatnické. Z doby této většinou pocházejí skvělé monstrance velkých rozměrů, složitého tvaru architektonického; některé zúplna neb z části jsou, jak se podobá, staršího původu. K nejpamátnějším monstrancím náležejí: bohdanecká, sedlecká, hostomická, chebská, ústecká a malešická. Tato jest ne sice z největších, ale z nejsličnějších, a pořízena byla z legátu plzeňské měšťanky Anny Štefránkové z Poutnova (1503). Z doby té pocházejí též mnohé kalichy a jiná nádobí (ciborium mělnické). Tvary gotické udržují se hluboko do XVI. stol.; vedlé nich teprve ponenáhlu renaissanční se uchycují. Král Vladislav sám byl milovníkem umění zlatnického; pro poklad sv.-vítský zhotoviti dal zlatníkem svým (Valentinem ?) mistrné relikviáře v podobě hlav patronů českých, z nichž poprsí sv. Víta dosud se zachovalo. Týž zlatník zhotovil i majestátní pečetidlo královské.

Do doby jagełłonské spadá též rozvoj kovolitectví, jednak v cínu, z něhož hotoveny hlavně křtitelnice a konvice cechovní, jednak v mosazi a zvonovině. Z mosazi lity náhrobní desky a pak ozdobná kování na knihy; znamenitá jsou nárožní a střední kování kancionálů, při nichž dlouho motivy gotické se zachovávají. V oboru zvonařství vynikli mistr Bartoš Zvonař Novoměstský († před r. 1532) v Praze a Ondřej († 1513) a Jakub († 1539) Ptáčkové na Horách Kutných. I umění zámečnické pěstováno se zdarem; mistrnou ukázkou jsou mřížky sanktuaria u sv. Ducha v Hradci Králové z r. 1492. Z ostatních oborů lze uvésti řezbářství, krumpléřství a hrnčířství. Řezbami zdobeny ve st. XV. oltáře křídlové a lavice kostelní (sv. Barbora a sv.Jakub v Kutné Hoře); tyto mají tvary architektonické a ozdobu plasticky vystupující; lavice profanním účelům sloužící, pokud s poč. XVI. stol. se zachovaly, mají řezbu plochou. Řezbáři namnoze k cechu malířskému náleželi a podobně i krumpléři, kteří hotovili štíty pohřební a roucha vyšívaná. Vyšívání rouch kostelních většinou prováděno prací plastickou. Originální jsou práce hrnčířské, jmenovitě kachlíky zdobené reliefy; tyto jsou s počátku nepolévané, ale při poč. stol. XVI. množí se ukázky, na nichž spatřují se glasury různobarevné. Hojně vyskytly se výrobky hrnčířské v Kutné Hoře, kdež patrně toto odvětví v době jagełłonské i později zvláště kvetlo.

Za prvních dvou panovníků rodu Habsburského vyvíjí se umělecký průmysl dále na základě starých tradic, jež pozměňuje vliv italské renaissance a též živnostníků německých, kteří za Ferdinanda I. se jmenovitě v Praze vyskytují. Teprve za Rudolfa II. osobní povaha panovníkova a směr celé doby zvláště v uměleckém průmyslu způsobuje úplný převrat. Z odvětví dříve kvetších dále se vyvíjí zvonařství, jež v pracích Tomáše Jaroše Brněnského a Brikcího z Cinperka († 1599) dosahuje své výše. Zámečnictví použitím železa prutového ve spirálové tvary stáčeného nastupuje nový směr (vynikající díla: mříž královského mausolea v chrámě sv.-vítském v Praze a kašny v zámku v Hradci Jindř.). K důležitým odvětvím doby té náleží též knihařství, jehož rozvoj podporuje stále rostoucí záliba v knihách a rozkvět literatury. Již koncem XV. věku knihařství samostatně se vyvíjí. Vzory tlačené, mezi nimiž vyskytují se hlavně lev a orlice, pak u vazeb z rožmberských knihoven a jihočeských klášterů růže pětilistá, hotoví se pomocí kolků; později ve 2. a 3. čtvrti XVI. stol. ujímá se ozdoba po způsobu německém válcem tlačená. Vedlé toho v 2. pol. t. stol. užívány pro umělejší vazby kolky zvláště zhotovené pro nároží a střed; jakožto ozdoba střední slouží pravidlem znak majitele knihovny neb emblem. Příkladem jsou vazby lobkovické, pak vazby dra Borbonia (obé v knihovně roudnické). Zvláštní předností českých vazeb jest ořízka vkusně ciselovaná, někdy i malovaná.

Buď zcela novými odvětvími doby Rudolfovy byly nebo novými směry se braly: klenotnictví, broušení a hlazení drahých kamenů, polodrahokamů a skla, pak hotovení nástrojů astronomických a měřických. Rudolf II. byl velkým milovníkem a sběratelem starožitností a rozličných vzácností; při dvoře pražském vznikla tehdáž proslulá sbírka, kteráž pohříchu dříve než dvě století minula, do všech úhlů světa rozprášena. Opatrovníkem sbírek byl Octavius de Strada, zároveň zlatník umělý, od něhož pocházejí návrhy pro práce zlatnické a výkresy různých emblemů. I jinak Italové v oborech uměleckého průmyslu byli zaměstnáni, jako brusiči drahokamů a křišťálů Dionys, Kašpar a Jeroným Miseroni a jiní členové tohoto rodu. Jako brusič, jmenovitě skla, vynikal též Kašpar Lehmann (číše z r. 1602 na Hluboké) a následník jeho Jiří Schwanhart. Pokud známo, české sklo před tím jen emailováním a rýsováním zdobeno; tak zachovaly se některé vysoké číše se znaky rodinnými z 2. pol. XVI. stol. I později v XVII. stol. vyskytují se sklenice emailované, jmenovitě z huti Schürerů z Waldheimu ve Falknově. Hlavně však práce broušené z bílého křišťálového skla sklářství českému XVII. a XVIII. věku slávu zjednaly. V 1. pol. XVIII. stol. oblíbeny byly též nádoby z dvojnásobného skla, s obrázky pozlátkovými neb i malovanými, jež mezi obě stěny byly zasunuty.

S klenotnictvím, jež v době Rudolfově při dvoře kvetlo, ve spojení bylo emailování emaily průhlednými. Nejskvostnější dílo klenotnického umění oné doby jest domácí koruna rodu Habsburského, jak se podobá, dílo dvorských zlatníků pražských. Tito ozdobovali též hodiny rozličných umělých konstrukcí. V oboru tom působili při dvoře Rudolfově jmenovitě M. Sneeberger, Švýcar Jošt Bürgi a mechanik umělý Erazim Habermel. Hodinářství umělé po celé XVII. a XVIII. stol. kvete v Praze, provozováno jsouc jednak domácími mistry, jednak z ciziny přišedšími a zde usedlými, jako jsou Palla, rodina Delavosse, A. Glenck, F. Engelschack a j.

Zvláštní zmínky zasluhuje též puškařství, které po celé XVII. a XVIII. stol. kvete; pažby pušek vykládány zprvu kostí a perletí, později stříbrným a mosazným kováním; zámky a kování velmi jemně jsou řezány. Hlavními umělými puškaři byli v Praze v XVII. stol. Jan Stifter, M. Kubík, v XVIII. stol. Jan Deplan, Pavel Poser, Jan Krištof Stifter, Jan Naireiter a j. Kromě Prahy též ve Varech Karlových, Roudnici, Falknově a na Hluboké umělečtí puškaři se vyskytují.

Stavby četných kostelů a klášterů i paláců v době Leopoldově a Karlově způsobují nový rozkvět uměleckého průmyslu ve stavebních odvětvích. Na prvním místě vyniká zámečnictví, které podobně jako v XVI. stol. vyspělo v nový rozkvět. Mistrny jsou veliké mříže chrámové a palácové a kování vrat a dveří. Zároveň umělé truhlářství a řezbářství kvete, jež chrámy opatřuje vyřezávanými lavicemi a vysokými oltáři. V oboru tom vynikali Marek Nonnenmacher, dvorní truhlář a Jos. Lauermann, kamenník. K účelům profanním hotoveny skříně a kabinety zdobené prací vykládanou ze dřev rozmanitě zbarvených; technika tato, která v Praze a Chebu kvetla, obyčejně chebskou se nazývá.

Jako veškerým oborům umění, zasazuje i uměleckému průmyslu doba Josefinská smrtící ránu, a střízlivá doba na to následující nedává mu dlouho oživnouti a konečně rozmáhání se výroby tovární jej utlumuje. Po celou první polovici našeho věku i déle vkus, ba i zručnost technická klesá; mnohé techniky úplně v zapomenutí upadají. Láska k minulosti české, která v létech padesátých oživuje, obrací záhy pozornost na staré vzory. Z umělců českých jmenovitě Josef Manes, pak Bedřich Wachsmann a Ant. Barvitius záhy náčrtky pro umělecké práce poskytli a k ušlechtění vkusu přispěli. V létech šedesátých, kdy ve Vídni rakouské museum založeno, i v Praze pomýšlí se na podporování uměl. průmyslu školstvím, museem a výstavami. R. 1868 na Žofíně pořádána první uměleckoprůmyslová výstava; r. 1873 založena odbor. škola zlatnická (zanikla r. 1885), která občas i výstavy pořádala. Zřízení umělecko-průmyslového musea uskutečněno teprve r. 1885 obchodní komorou. Zároveň zřízena v Praze státní umělecko-růmyslová škola, a současně a z části již dříve založeny četné odborné školy v městech venkovských. Pro rozvoj církevního umění platně působí Akademie křesťanská, r. 1875 založená. Z různých odvětví hlavně sklářství, pak výroba zboží keramického (tato hlavně v něm. krajinách sev. Čech) vyniká a pro vývoz pracuje; živnosti polygrafické v Praze i v některých venkovských městech kvetou. Z odvětví pracujících po dílnách v popředí stojí knihařství, zlatnictví a klenotnictví; i v truhlářství, zámečnictví a kovolitectví, jmenovitě v poslední době slibné pokroky se staly. Jako v jiných oborech i v uměleckém průmyslu blahodárně působiti bude výsledky svými zemská jubil. výstava r. 1891, na které mnohá odvětví jeho čestně obstála.

Literatura: E. Schebek, Böhmens Glasindustrie (1878); A. Rybička, O českém zvonařství (1885); Koula, Příspěvky k historii hrnčířství v Čechách (1888); K. B. Mádl, O českém skle (1890); J. Koula, Památky uměleckého průmyslu v Čechách; K. Chytil, Umělecký průmysl na výstavě retrospektivní (1892); publikace umělecko-prům. musea o výstavě retrospektivní (připravena k vydání). Chl.