Ottův slovník naučný/Čarodějnice

Ottův slovník naučný
Čaroději	Čarodějnice	Čarodějník

Údaje o textu
Titulek:	Čarodějnice
Autor:	Jan Hanuš Máchal
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Pátý díl. Praha : J. Otto, 1892. S. 862–863. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Čarodějnictví

Čarodějnice jsou ženy, které pomocí zlého ducha tvoří věci nadpřirozené. O původě čarodějství, rozšíření a pronásledování jeho promluveno v článku o čarodějích (v. t.). Celkem možno říci, že pověry o č-cích, jak nám je podávají nynější tradice lidové, ustáleny byly větším dílem už ve středověku a že jsou téměř všem národům evropským společny. V národním podání slovanském představují se č. obyčejně jako ošklivé stařeny, někdy též jako svůdné krasavice. Když čarují, rozplétají si své vlasy a oblékají se v dlouhé, bílé košile. Význačnou vlastností jejich jest možnost proměňovati se; nejraději mění se ve psy, kocoury, kočky, ptáky, žáby a p. Mohou také létati vzduchem a to rychlostí větru; k tomu účelu maží se čarovnými šťavami, aby byly lehké. Mnohdy osedlávají si spící lidi a jezdí na nich; za tou příčinou maží jim šlapadla a dlaně zvláštními šťavami nebo jim dávají na hlavu koňský ohlav. Člověk, na němž č. jezdí, schne a hubení. Osedlávají si také koně, vlky, kocoury a j., ale spokojují se i pometlem, pohrabáčem neb lopatou. V temných a bouřlivých nocech, zvláště o vánocích, na začátku vesny a v noc svatojanskou jezdí na sněmy odbývané na Lysých, Babích horách, na Bachmáči. Na sněmích těch, jimž předsedá čert nebo čaroděj, hodují, zpívají, tančí a jiné nepřístojnosti tropí. Kdyby se někdo č. jedoucí na sněm chytil, uvidí vše, co tam dělají; musí s nimi jísti, píti a tančiti, ale musí slavně slíbiti, že nepoví, co viděl. Č-cím přikládá se moc ovládati zjevy přírodní; posílají na zemi kroupy, bouře a vichřice, skrývají rosu, déšť a nebeská světla, a mají vliv na úrodu zemskou. Chtíce ukrásti s nebe hvězdy, vylézají nohami vzhůru na kříž. Č. znají tajemnou moc bylin a trav; za tou příčinou přikládá se jim moc léčiti nemoci, zacelovati rány, zastavovati krev, vyháněti červy a pomáhati při uštknutí zmije nebo vzteklého psa. Léčivé byliny sbírají jmenovitě v tajemnou noc svatojanskou. Všeobecně rozšířena jest pověra, že č. mohou škoditi dobytku, zvláště kravám. Před východem slunce chodívají prý s trávnicí nebo rozsívkou na pole, stírají do ní rosu, čímž nabývají moci dojiti mléko těch krav, které na oné trávě se pásly; přišedše domů přehazují trávnici přes bidlo a dojí z ní mléko. Bulhaři míní, že snímají lunu s nebe, proměňují ji v krávu, kterou dojí. Na štěstí zná lid také rozmanité prostředky, jimiž možno moc č-c seslabiti nebo úplně zmařiti. Obecně se věří, že č. jsou ve spojení s čertem, s nímž činí smlouvy, oddávajíce mu svou duši. Umírajíce trpí hrozná muka; zlí duchové vzcházejí v ně, trhají jim vnitřnosti a vytrhují z hrdla jazyk. Při smrti č. celá příroda se třese, země se chví, zvěř vyje, vrány a havrani se sletují. Tělo jejich v hrobě neshnije. — Podání prostonárodní o č-cích jsou vůbec velmi četná a bohatá, o čemž svědčí také hojná literatura ve všech zemích sebraná. Nejúplněji podává ji Sumcov, Kolduny, vědьmy i upyri (Bibliograf. ukazatelь. Charkov 1891); srv. H. Máchal, Nákres slov. bajesloví, str. 172—175. — Rozmanité názvy, které se u Slovanů č-cím jako čarodějům přikládají, jsou hlavně tyto: sloven. volhvica, chorv. vuhvica; bulh. bajilka, srb. bajalica; stslov. vêštica, slovin. věšča, věsna, bulh. věštica, vještirica, sloven. vedomkyně, pol. wieszcza, wiedma, malorus. viďma, bělorus. vědzma, rus. vědьma, věščica, věščunьja; sloven. znacharka, rus. zelenice, travnice, slovin. štrija, sloven. stryga, pol. strzyga; v Dalmacii říkají č-ci eufemisticky také krstača (křížem znamenaná) nebo rogulja, roguša (rohem opatřená), u Slovinců hmana žena; na Moravě slují bosorky, bobonice a újemnice. Ml.