Omladina a pokrokové hnutí/Studentské nepokoje

Omladina a pokrokové hnutí Antonín Pravoslav Veselý
Akademický čtenářský spolek a „Slavia“	Studentské nepokoje	Na cestě vývoje

Údaje o textu
Titulek:	Studentské nepokoje
Podtitulek:	Trochu historie a trochu vzpomínek
Autor:	Antonín Pravoslav Veselý
Zdroj:	VESELÝ, A. Pravoslav. Omladina a pokrokové hnutí Online na Internet Archive
Vydáno:	Vlastním nákladem 1902. s. 41 – 45.
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Omladina

Rozpustění »A. č. s.«, utahující se policejní svěrací kazajka. výrok Karla Švarcenherka. jenž nazval Husity »bandou lupičů a žhářů«, chování se městské rady pražské k »Slavii«, to vše a mnohé jiné ponoukalo studentstvo ku sledování veřejných záležitostí, co současně moderní myšlenkové proudy dávaly mu hlubší podklad ku nazírání na ně. »Č. č. stud.«. rostoucí takořka z potřeb svých čtenářů, byl v těchto záležitostech nejlepším rádcem studující mládeže a nejráznějším jejím zastancem. Proto zdomácněl v jejích kruzích tak, že mohl změniti se z měsíčníku ve čtrnáctidenník. Redakce jeho přestěhovala se do bytu J. V. Klofáče a bratří Ant. i Al. Hajna ve Vodičkově ulici kde rozbily družně svůj stan i ostatní »destruktivní« živly.

Ročníkem II., jehož redaktorem ustanoven Al. P. Kryf, vzal na se »Č. č. stud.« jinou tvářnost. Hlásal, že jeho duch bude vždy reformní, svobodomyslný a pokrokový: uznával potřebu všímati si poměrů politických i společenských národních i kulturních, jelikož »politický duch který odevšad vane, čpí reakcionářstvím«; mluvil o »vzdělaném proletariátu«, o otázce ženské, protekcionářství, šplhalství a horše se na lhostejnost studentstva, oznamoval, že hodlá pracovati k tomu, aby studentstvo mělo svůj praktický i theoretický program, o jehož uskutečnění by se zasazovalo. Zkusil proto také mnoho konfiskací. Z ročníku II. bylo 8 čísel zabaveno! V jediném desítilistovém čísle škrtnuto 7 1/2 stran! Policie za vedení c. k. koncipisty Křikavy byla v redakci »Č. č. stud.« jako doma. Kratochvilných intermezz při tom nescházelo. Rameno spravedlnosti mohlo si často nohy ušoupat sháněním kalamáře, jehož užívání redakce c. k. orgánům odepřela, až si zvykly nosit vlastní. Hledání konfiskovaných čísel končilo obyčejně s nezdarem; redakce, čilejší než pozdě přiklusavší c. k. visita, měla je už dávno před jejím příchodem dobře ukryté.

Studentstvo neobmezovalo se však jen na literární působení ve svém listě. Uspořádalo také v Karolinu imposantní manifestnční schůzi ve prospěch české university na Moravě. Veškeří řečníci: PhC. A. Otahal, Pr. Vahalík, Derka. Ant. Hajn, T. G. Masaryk a dr. M. Talíř přimlouvali se za je jí zřízení. »Slavia« pobízena k odebírání důležitých denníků, zejména německých, bez ohledu na jejich směr. Touha po sebevzdělám a širším rozhledu bourala hranice úzkoprsého šovinismu, čajové večírky, ujavší se jako epidemie, přispěly valně ku přátelskému oživení studentského života.

Veliký vliv na poměry českého studentstva měly události v Krakově. Dne 25. ledna 1890 relegováni tam na čtyři semestry z university tři spoluredaktoři studentského časopisu »Ogniska«, pp. L. Janikowski, H. Górski a H. Novicki za to, že prý ve zmíněném listě bouřili studentstvo proti akademickému senátu a profesorům, a »hlásali válku společenských tříd«. Nastalé studentské nepokoje utlumilo vojsko s policií. Zásady, které přívrženci »Ogniska« šířili, byly: »Tak široká a daleká je Polska, jak široko a daleko bydlí polský lid — kde pak lid ruský se usídlil, tam už je Rusko«. Přívrženci »Ogniska« uznávali »práva lidu a proletariátu a poslouchali hlasu neprivilegovaných tříd. Prosákli silně socialismem a měli býti relegacemi od těchto »podvratných« nauk odvráceni.

Vzor z Haliče nezůstal bez účinku v Čechách. Dne 14. února 1890 relegován K. St. Sokol, vydavatel »Č. č. stud.« na dva semestry z university, jelikož prý urazil akademický senát a potupil profesory W. W. Tomka a Kvíčalu. Nález vešel ve známost až dne 6. března 1890. V. Hrbkovi, právníku, udělil akademický senát důtku pro jeho chování na sněmovní galerii při zamítnutí adresy ku králi. Proti V. Hrbkovi dali se za svědky zneužiti studující: JUC. Lub. Jeřábek, Em. Krouský, Jar. Pavlousek, L. Radimský, Paur. K. Homolka a prof. Bráf.

Nálezy akademického senátu způsobily ve studentstvu pravé vzbouření. Rektor marně žádán za povolení universitní schůze. V prudkém pohnutí mysli srazilo se ještě tentýž večer před bytem prof. Kvíčaly na 800 studujících, kteří mu za ďábelského jekotu píšťalek vytloukli všecka okna. lhned alarmováno vojsko, jehož jeden oddíl dokonce i vyrukoval, přišel však již trochu pozdě. Demonstranti odtáhli k bytům prof. Bráfa, rektora Talíře a W. W. Tomka, kde provedli divokou kočičinu. Tři z nich padli policii do rukou. Vzdor tomu se následujícího dne nepokoje opakovaly. K. St. Sokolovi pod okny zpíváno a voláno »Na zdar!«. Před Husovým domem na Betlémském náměstí došlo k různým projevům. Nedaleko bydlícímu dru Kühnovi, městskému radnímu, za ohlušujícího řevu vyjádřeno opovržení několikerým »Hanba!« Za křiku »Pereat senát!«, »Pereat rektor!« střetly se davy u Karolina s policií, která sedm osob zadržela a ostatní rozehnala.

Studentské tyto rebelie vyvolaly napjatou náladu i u obecenstva; ulice byly napěchovány lidem i policií. Byty neoblíbených profesorů bedlivě střeženy. Dne 9. března demonstrace znovu opakovány. Teprve na Žižkově se skoro tisícihlavé množství rozptýlilo. Dne 11. března svolána Al. P. Kryfem do Bezovky na Žižkov důvěrná schůze dle § 2., na které mělo se rokovati o krocích, jimiž by se studentstvem lomcující projevy nespokojenosti daly odstraniti. Bezovka byla však, bez ohledu na vyhovění liteře zákona policií uzavřena a schůze nepovolena. Prahou zaburácely tudíž znova hrozivé nepokoje. Řada obětí zaplatila je ztrátou svobody.

Po jednodenním válečném odpočinku přeplavilo se studentstvo v zástupech do Podhoře, mimo policejní rayon, kde nerušeně konalo schůzi. Protestovalo na ní jednomyslně proti relegaci K. St. Sokola a důtce V. Hrbka, vyslovujíc současně svůj naprostý nesouhlas s jednáním akademického senátu a s disciplinárním řádem universitním V přijaté resoluci schválen směr ,»Č. č. stud.« který uznán za studentský orgán a vybízeno ku podporování jeho všemi silami. Z Podhoří vrátili se demonstrující studenti do Prahy, kde je očekávala již policie a jednoho z nich, vyzvání ku rozchodu neuposlechnuvšího, zatkla. Profesoru Kvíčalovi uspořádána ještě týž den v Klementinu kočičina, při níž universitní pedel byl vyhnán. Rektor i akademický senát, znepokojeni mohutným rozsahem těchto výstupů, daly vyvěsiti na černé prkno tří fakult vyhlášku, ve které varovaly studentstvo před pokračováním demonstrací. Tyto však, dostoupivše již svého vrchole, samy sebou ustaly.