Omladina a pokrokové hnutí/Realisté

Omladina a pokrokové hnutí Antonín Pravoslav Veselý
Sociální demokracie	Realisté	Neodvislí socialisté

Údaje o textu
Titulek:	Realisté
Autor:	Antonín Pravoslav Veselý
Zdroj:	VESELÝ, A. Pravoslav. Omladina a pokrokové hnutí Online na Internet Archive
Vydáno:	Vlastním nákladem 1902. s. 26 – 27.
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Omladina

„Naším válečným heslem bylo: Řezat, řezat a řezat! Řezat všechno, co jsme nenáviděli, řezat vsechno, co bylo dle našeho přesvědčení nepočestné, nepravdivé a shnilé.“
„Chtěli jsme revisi všeho, co v duchu 19. století neobstojí, revisi literatur, ního, vědeckého, politického, slovem všeho národního konání, kde shledáváme zastaralost nebo omyly.“

Dr. J. Herben

Přehlédneme-li literaturu pokrokového hnutí, seznáme, že při jeho vzniku nejvlivuplnějším činitelem byl realism. Nejčelnějšími jeho představiteli byli prof. T. G. Masaryk, dr. Herben, prof. Kaizl, dr. Kramář. Pokud zabývali se jen vědeckými otázkami, kupili se kolem »Athenea«. Příkoří v mnohých otázkách jim činěná, a snaha, uplatniti své vlastní názory na literární poměry a zjevy, jako na př. v otázkách rukopisu Královédvorského a Zelenohorského, vedly některé z nich k založení »Času«. Zmíněný list, drem. Herhenem redigovaný, obíral se již i záležitostmi kulturními, politickými a sociálními, zápasu »proti přeceňování politiky, pro ohrození vnitřní a pro chopení se drobné práce doma«.

Svou znalostí cizích poměrů přinášel realism k nám pochopení pro nové instituce a nové myšlenky: platí to na prvém místě o socialismu a o dělnickém hnutí. Kde jiní zlořečili, realism radil a pomáhal. Nejen že se ujímal příkře odsuzovaného socialismu, ale i učil evropsky myslet a poukazoval na zdravou a živnou literární tvorbu, byť se objevila kdekoliv, ubíjeje oproti tomu neužitečné literární bejlí, které až dosud pod firmou vlastenectví pohodlně se roztahovalo. Jeho modernější pojímání národnosti, státu, sociální otázky, politiky a ženské otázky hnalo bystřejší hlavy k hlubšímu studiu a samostatnějšímu uvažování. V realismu objevil se nebývalý, myšlenkově svérázný svět. Řízná jeho kritika špatné umělecké a spisovatelské produkce uchvacovala a působila silně na duševní rozvoj jednotlivců i jejich individualisaci. Přívrženci realismu nejen vybízeli českou inteligenci a českou studující mládež, aby si všímala dělnictva, aby mu přednášela a svou hřivnou přispěla k jeho osvobození, oni i sami příkladem kráčeli v předu. Po volbách v březnu roku 1891 vstoupili prof. Masaryk, prof. Kaizl a dr. Kramář do mladoěeské strany, chtíce uvnitř pracovati na její reformě. Prof. T. G. Masaryk ji však za nedlouho sklamán opustil, kdežto dr. Kramář a prof. Kaizl v ní již setrvali. Ostatní realisté, obmezivše se opět na užší kruh, působili nadále osamoceně. I ten, kdo s nimi v mnoha bodech nesouhlasí, přece musí přiznati, že měli vždy odvahu podniknouti sebe obtížnější operaci hnilobného údu na českém těle a že proto význačné stopy jejich lze sledovati na všech stranách.