Omladina a pokrokové hnutí/První rána

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: První rána
Autor: Antonín Pravoslav Veselý
Zdroj: VESELÝ, A. Pravoslav. Omladina a pokrokové hnutí
Online na Internet Archive
Vydáno: Vlastním nákladem 1902. s. 36 – 38.
Licence: PD old 70
Související články ve Wikipedii:
Omladina

Horlivá činnost studentstva nebyla nahoře pozorována bez nelibosti. Počala totiž býti nepohodlnou, a z té příčiny užito proti ní při nejbližší příležitosti naprosto neosvědčeného a ošumělého prostředku: persekuce. Dne 24. srpna 1889 rozpuštěno za tichého souhlasu Staročechů dlouholeté a oblíbené středisko studentstva »Akademický čtenářský spolek«. Rána zasáhla k záhubě vyvolený spolek ve chvíli, kdy vněm počal vanouti nejslibnější duch. Příčinu k rozpuštění Akademického čtenářského spolku, jehož místnosti úředně zapečetěny, nalezlo c. k. místodržitelství v odeslání přátelské adresy, politicky zabarvené, do Paříže k otevření Sorbony.

Neočekávaná tato událost dotkla se studentstva velmi bolestně. Rozechvění, které se ho zmocnilo. nebylo ani k utišení. Za nočního šera, ihned po rozpuštění »Akademického čtenářského spolku« zahalena na budově visící spolková tabule smuteční rouškou. »Časopis českého studentstva« žehral na zmaření studentského střediska velmi ostře. Psal: »Zpráva o rozpuštění »A. č. s.« bleskem se rozlétla po Praze, budíc všude úžas, pohnutí a roztrpčení. Davy lidu kupily se před místnostmi spolkovými ve Spálené ulici, kdež na domovních vratech vyvěšen byl zvláštní plakát, oznamující truchlivý skon spolku. Ulice byla po celé své šíři zastavena: teprve k večeru byl v nařízení policejního komisařství plakát sňat, aby nebudil pohoršení.... Ještě téhož dne usneslo se studentstvo v důvěrné schůzi na krocích proti rozpuštění A. č. s. a pro založení nového centra.

Spolek »Jungmann« svolal do Konviktu valnou hromadu s programem: »O potřebách českého studentstva«. Když byla zakázána, svolal ji s programem jiným. Dostavilo se na ni přes 700 osob. Náležitosti vnitřní vyřízeny co nejrychleji a na denní pořádek K. St. Sokolem. J. V. Klofáčem a drem Grošem přitaženo rozpuštění »A. č. s.«. C. k. policejní koncipient Křikava, později tak pověstný, stával se nepokojnějším a nepokojnějším. až schůzi za řeči Klofáčovy rozpustil. Následovala děsná vřava. .Shromáždění, rozčileně mezi sebou hovoříce, odebrali se do Paslerovy pivnice na Vinohradech. Stráž však rychle obsadila dvůr i vchody, vyzvala studentstvo k legitimování se a k rozchodu. Stalo se jí po vůli. S účastníky důvěrné této schůze zavedeno později vyšetřování pro přestupek spolčovacího zákona.

Studentstvo chystalo se energicky k dalším krokům. Nejprve chtělo vyslat do zemského sněmu četnou demonstrativní deputaci ve mnoha fiakrech. Mladočeští poslanci slíbili v ní spoluúčast, před provedením ji však odřekli ze strachu, že by je policie strhla s kočárů. Po nezdaru zamýšlené této akce přitáhlo na Pětikostelní náměstí přes 800 studentů, které policie honila s místa na místo. Hrabě V. Kounic v záležitosti A. č. s. interpeloval a odsuzoval hněvivě jeho rozpuštění. C. k. místodržitel hrabě Thun mu však odpověděl, že »pokládal za svou povinnost. aby se obrátil k jistým zjevům v kruzích studentských, které s jednáním »A. č. s.« beze vší pochybnosti jsou v souvislosti.« Povolané činitele žádal, aby studující mládež »mírnili a od takových cest odvraceli, jež ji mohou přivésti v rozpor se zákony a ohrožovati její budoucnost.« čich hraběte Thuna větřil zárodky něčeho nebezpečného. Rozpuštění »A. č. s.« potvrzeno dne 15. března 1890 nálezem říšského soudu. Konec jeho byl tedy neodvratně spečetěn. »Časopis českého studentstva« s žalostí proto napsal: »Nepovstane více! Patří minulosti. Avšak zároveň se vzpomínkami zůstala nám trpkost v duši. Bylť nám příliš drahým. spojoval v sobě tolik historických upomínek, zapustil čtyřicetiletou činností svou příliš hluboko kořeny do českých srdcí, abychom lehce oželeli jeho ztráty.«