Omladina a pokrokové hnutí/Pokrokové Listy

Omladina a pokrokové hnutí Antonín Pravoslav Veselý
Duševní práce	Pokrokové Listy	Časopis pokrokového studentstva

Údaje o textu
Titulek:	Pokrokové Listy
Autor:	Antonín Pravoslav Veselý
Zdroj:	VESELÝ, A. Pravoslav. Omladina a pokrokové hnutí Online na Internet Archive
Vydáno:	Vlastním nákladem 1902. s. 156 – 162.
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Omladina

Náhradou za »Omladinu« konali jsme přípravy k vydání »Pokrokových Listů«. Ve výkonném výboru strany, za nepatrného účastenství jeho členů, schváleno. abych byl na důvěrné schůzi navržen za novopečeného redaktora. ,Jelikož jsem byl do té doby žurnalisticky nečinným, vzpouzel jsem se: měl jsem strach, že nebudu míti o čem psát. že nestačím. že ve své duševní nezralosti klopýtnu atd. Ale J. Škába vyvracel mé námitky a nabízel mi svoji pomoc.

Upokojen sliby svých přátel, zavázal jsem se, že v případu zvolení redaktorství přijmu. Svolána tedy na den 4. června 1893 do hostince »U Kornelů« schůze mládeže, na které se uvedená záležitost projednávala. Po vášnivých debatách byl jsem ohromnou většinou zvolen. Spor veden mezi pokrokáři a sociálními demokraty hlavně o osobu F. V. Lorence a o směr budoucího listu. Mimo redaktora ustaven dvanáctičlenný výkonný výbor pokrokové mládeže; dělnické, v němž zasedali: Al. Tuček, J. Dutka, F. Šrekr, F. Duda, F. Hlaváček, A. Holzbach, J. Škába atd. Na ostatní se již nepamatuji.

Prvé číslo »Pokrokových Listů«, orgánu socialistické omladiny, vyšlo jako čtrnáctidenník dne 30. června 1893, již za mojí redakce. Vydavatelem ustanoven F. Šrekr. V úvodníku, zřejmě manifestujícím naše příslušenství ke hnutí socialistickému, jsme čtenářstvu objasňovali, za jakým cílem pracujeme: »Chceme jeho prohloubení a ve smyslu tom budeme také list svůj vždy řídit... Ať si socialism vynutí úctu vzděláním a mravní výší svých přívrženců — nejen jejich počtem... My za socialism nepovažujeme pouze a výhradně snahy po zlepšení stavu jedné třídy, nýbrž všeobecné snahy po opravě celé společnosti. Hnutí dělnické jest nejpalčivější částí velikého hnutí sociálního, nikoliv však jeho celkem a zájmy nás dělníků jsou částí zájmů společenských. Ovšem, že požadavky dělníka stojí zde na předním místě, poněvadž křivdy na nás páchané jsou největší, a přirozeno také, že dělnické hnutí sociální snahy jaksi představuje, vždyť ono jest jejich hlavní oporou, jejich jádrem. Ale nikdy nebudeme zapomínat, že všichni socialisté nestojí u továrních strojů a kol. Pro nás dělníky jest zejména palčivou otázka hmotná, majetková, ale jsou také jiné třídy, jež pociťují mimo to také jinou záhadu sociálního významu: máme je snad proto odmítati?... Proto každý důvod, jenž se uvádí proti našemu spojení s upřímnou částí socialistické inteligence není než temným, bůh ví jak udržovaným předsudkem.« —

»Program není nám věcí hlavní, aniž nedotknutelným ideálem. Hlavní důraz klademe na vnitřní život strany, na její činnost a práci. A z té stránky žádáme volnost kritiky... Sociální hnutí vidíme před sebou v celém jeho velkolepém významu, jako opravu lidské společnosti, která chce nové základy pro vše, nejen pro poměr hmotné práce ke kapitálu.«

V článku »Náš směr« se dodává: »Sociální otázka není otázkou jediné třídy, jest otázkou nás všech, všech trpících stavů, celé nyní tak velice znemravnělé a zotročilé společnosti; není také výhradně otázkou národohospodářskou, rovněž jako dělnickou, národní, náboženskou, mravní, kulturní atd.« Akcentuje se v něm národnostní spravedlivost a snášenlivost, boj proti klerikalismu a boj za federativní autonomii národů na základě kolektivistickóm. Za nejhlavnější podmínku k dosažení vytknutých tužeb se pokládá, »abychom udělali revoluci v sobě, sebe napravili, zlo odmítali a dobro přijímali.«

Všecka tři vyšlá čísla »Pokrokových Listů« nesou se duchem otevřeně republikánským, protirakouským, protidynastickým a buřičským. Z jejich řádek takřka sálá až zběsilý odpor ke všemu, co se těmto ideím příčí a co má značku panujících kruhů. Proto šla mezi mládeží na dračku. Hlavními spolupracovníky jejich byli: F. V. Lorenc, J. Škába, J. Šebesta, M. Fučík, Al. Tuček. J. Dutka a St. K. Neumann, který vystoupil z obchodní akademie a oddal se s celou náruživostí své vášnivé povahy hnutí socialistické mládeže. Z příčin hmotných, ač nerad, přispíval i do »Hlasu Národa«. Fr. Modráček referoval do »Pokrokových Listů« o neodvislých socialistech, k nimž se hlásil.

Velké potíže měli jsme s umístěním redakce. Peněz nebylo a zdarma nám nikdo žádný redakční stánek nepřenechal. Spokojili jsme se tedy konečně se směšným výklenkem v »Nových Proudech«. na který dána tabulka: »Pokrokové Listy«. Redakce tam opravdu nebyla. jelikož se — nevešla, bylo v něm místo pouze pro jedinou truhličku, na kterou pro formu dali jsme několik čísel časopisu. Přišla-li konfiskace, zasmáli jsme se, chtěl-li zástupce vlády vkročit do »redakce«. Musil se smířiti s pouhým nahlédnutím do ní.

V čísle prvém otiskly »Pokrokové Listy« tajný oběžník c. k. místodržitelství k úřadům. v němž se povídá: »Omladina sestává ze dvou společně pracujících částí: a) pokrokového studentstva. b) z mladých dělníků. Vůdcové, kteří se scházeli v redakci »Č. č. stud.« a nyní v redakci »Nových Proudů« jsou předně exstudenti: K. St. Sokol, Ant. Hajn, J. Škába, za nimiž stojí dr. Baxa a dr. Rašín. (Nyní následuje vylíčení programu.) Roku 1892 přijata dělnickou i studentskou omladinou hlavní zásada samosprávných sdružení národnostních (autonomní federace), na jejímž základě rozvíjí se společná činnost ve všech směrech, jako na odstranění vojska, zrušení zákona atd. Pražský organisační plán obsahuje organisaci krajskou, ústřední i občasné sjezdy. Orgány socialisticko pokrokové mládeže jsou »Omladina« (pro dělníky), »Nové Proudy« a »Věstník obchodnické omladiny československé«.

Sídlo vedení strany jest v redakci »Nových Proudů« a »Omladiny« a spolky »Omladina« jsou místním shromaždištem. Omladinistické spolky v Lihni, na Smíchově: vůdci omladiny dělnické jsou: V. Šturc. F. Lorenc (redaktor »Omladiny«), J. Huja (»Věstník obchodnické omladiny«); dále písař V. Čížek (nyní uvězněný), F. Frolík, Kladno, V. Faitl v Mostě, F. Vagner v Eichvaldu a vydavatelstvo »Omladiny«. Studenti získávají stoupence na středních a vysokých školách, a proto zasílají se na jisté studující venkovské časopisy »Nové Proudy« a »Neodvislost«. Dělnická omladina půsohí v dělnických spolcích, dílnách a továrnách, v českoslovanské obchodnické besedě a obchodních školách. Venkovské organisace jsou: v Ml. Boleslavi. Kladně, Rakovníku, Poděbradech, Hýskově, Hudlicích, Berouně, Duchcově, Chomutově, Oseku, Bílině, České Lípě, Liberci, Mostě, Čauši, Teplici, Horním Litvínově. Lounech, Hostouni, Motyčíně a Zlíchově. Zdali a jak se agitace ve studentských kruzích rozvíjí, ukazují jména udaných studentů. Omladina v Kladně (Zpráva policejního řiditelství.) Omladina, sociálně revoluční dorost českoslovanský, má za účel socialistické zásadě pojistiti budoucnost. i verbuje stoupence pro socialism a vyškoluje. Z těch mají se státi: příští voliči do sněmů a samosprávných korporací, státní úředníci, kteří mají potlačovati zákony a autoritu. Vojáci, kteří by rušili organisaci vojska.

Oběžník končí vybídnutím úřadů, aby »Omladinu«, »časopis pokrokového studentstva«, »Neodvislost« a »Nové Proudy« opatrně a bedlivě sledovaly a destruktivní činnost jejich mařily. Lze pochopiti, že »Pokrokové Listy« neunikly za to konfiskaci. Vyjma několik řádek a oběžníku nezbylo z nich ničeho. Na opravené vydání nebylo proto možno ani pomýšleti.

Označili jsme tedy číslo 2. opět číslem 1. (2.) A začali znova. Ale i ono nenalezlo v očích censora milosti. V tiskárně, v redakci a v bytu redaktora i vydavatele učiněna dokonce honba po rukopise článků »Občanstvo pařížské« až »Císař rakouský« a »Ze Strašnic«. Se mnou zavedeno přípravné vyšetřování pro zločin urážky císaře dle § 63. tr. z., pro zločin rušení pokoje dle § 65. tr. z. a pro přečin § 300. tr. z. Novostí působilo v čísle 1. (2.) »Pokrokových Listů« Barákovské kukátko, konstatující rozmnožování četnictva, stráže a častou pohotovost vojska a neklamně tvrdící, že »Ve vzduchu visí bouře!«

Třetí číslo »Pokrokových Listů« mělo na celé straně konfiskační nález s jizlivou mojí poznámkou: »Co druhému číslu řekl pan státní návladní«. Většina jeho obsahu rovněž zabavena. V mém bytě a vydavatelově bytě, i v redakci učiněna opět prohlídka. a se mnou zavedeno druhé vyšetřování pro několikanásobný zločin urážky císaře dle § 63. tr. z., pro zločin rušení pokoje dle § 65. tr. z.. pro zločin urážky člena císařského domu dle § 64. tr. z., a pro čtyři různé drobnější přečiny. Zabavené číslo se svými zprávami a inserty bylo vrcholem divokosti, ukázkou vzteklé nálady, v jaké jsme se nalezali. 'Tiskli jsme je již nikoliv u p. Stolaře. který z obavy před úřady chtěl i vysázenou sazbu druhého čísla zaplatit, jen abychom od něho s ním odešli, nýbrž u Vondrušky a Kolandy. Oknem vydali jsme »Pokrokových Listů« přes 8000 exemplářů, které vzdor c. k. censuře vnikly mezi mládež. Působily se svými mladickými naivnostmi a romantickými záchvaty jako dravá žíravina.

Sekretář mladočeského klubu Ant. Čížek sdělil mi soukromě, že je v klubu svobodomyslných poslanců žádost dvou sociálních demokratů o podporu na agitaci ve prospěch všeobecného hlasovacího práva, a vybízel, abych ve jménu redakce »Pokrokových Listů« žádal rovněž o podporu, že se přičiní, aby ze 100 zl., které výše uvedeným žadatelům měly býti dány, dostalo se nám polovice. Odmítl jsem jeho jinak dobře myšlenou radu, nechtěje, abychom měli vázané ruce. Tato okolnost, která se později na veřejnost dostala, způsobila, že se v procesu »Omladiny« objevovaly pověsti o tom, jak nás mladočeští poslanci podporovali.