Omladina a pokrokové hnutí/Duševní práce

Omladina a pokrokové hnutí Antonín Pravoslav Veselý
Vnitřní poměry	Duševní práce	Pokrokové Listy

Údaje o textu
Titulek:	Duševní práce
Autor:	Antonín Pravoslav Veselý
Zdroj:	VESELÝ, A. Pravoslav. Omladina a pokrokové hnutí Online na Internet Archive
Vydáno:	Vlastním nákladem 1902. s. 150 – 155.
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Omladina

„Když začala vycházeti počátkem let devadesátých „Vzdělavací bibliotéka“, a v ní objevovala se nová a nová jména autorů knih, plných těžkých, zlatých myšlenek, dívaly se široké vrstvy celé udiveny, odkud se pojednou v cizině toho tolik vzalo... Najednou tu prudce vyraženy dvéře do síně silné. uchvacující literatury Noru a Švédů. Ibsen, Björnson, Strindberg, celá řada jmen z francouzské literatury, z Vlachů obrovitý ďAnnunzio oslnili svými výtvory rázem a vzbudili touhy poznati z oněch zahraničních luhů literární krásy více..."

„L. N.“ dne 12. září 1901.

Nespokojeno s chudou domácí literaturou, ve které prostřednost stavěla se na prestol velikosti, založilo si pokrokové studentstvo v květnu r. 1890 svoji vlastní »Vzdělavací bibliotéku«. Nikdo, kdo si neuvědomí stav české literatury tehdejší, nepochopí dostatečně neocenitelný význam tohoto historického činu. Soukromí vydavatelé, z neznalosti cizích literatur a z obav před hmotnými ztrátami obmezili se ponejvíce na vydávání všelikých škvárů. Björnson, Zola, lbsen, Kieland, Goncourti, J. St. Mill, Draper. Flaubert, Garborg a nesčetní jinni, v literaturách ostatních národů svými pracemi přímo zářící spisovatelé byli u nás zcela neznámí. »Vzdělavací bibliotéka« protrhla tuto indiferentnost a zaujatost proti jejich skvostným pracem. Ukázala soukromým nakladatelům, jaké věci mají vydávati a zahnala jejich marný strach před finanční újmou. V tom spočívají její ohromné zásluhy.

První svazek její, »Kreutzerova sonata« L. N. Tolstého. přeložená Ant. Hajnem, byl počátkem nové této literární epochy, která zmrvila vysílené pole domácí literatury. Kniha tato obírá se přemnohým, co buší na mysl mladého člověka: poměrem k prostituci, k ženě, k manželství, k pohlavní otázce atd. Proto se jí čtenáři chápali s hltavoatí člověka, naleznuvšího na zprahlé pouši oasu čerstvé vody, po níž žízní umíral, C. k. návladnictví však »Kreutzerovu sonatu«, nepochopíc její až úzkoprse mravní tendenci, zabavilo pro — nemravnost!... Odvolání ke všem vyšším instancím nebyla nic platna: marno bylo i poukazování na vrchní zemský soud v Haliči který konfiskací polské »Kreutzerovy sonaty« zrušil! ... V redakci »Časopisu českého studentstva« a v knihovně »Slavie« uspořádána bezvýsledná domovní prohlídka. »Kde nic není, ani pražská policie nic nenajde«, dodával posměšně »Časopis českého studenstva«. Ale »Kreutzerova sonata« prodávána pod rukou čile v hojném počtu dále. Mimo. c. k. státního návladnictví dala tuto knihu do klatby i farizejsky lžimorální česká veřejnost.

Vydavatelstvo »Vzdělavací bibliotéky" nad tím neztratilo hlavu a hodilo na literární trh stěžejní knihu o ženské emancipaci, plamenný protest proti udržování druhého pohlaví v podřízenosti, J. St. Millovo světoznámé »Poddanství žen«, do češtiny přeložené B. M. a C. G. Masarykovou. A za ní nepřetržitě následovaly nové a nové krásné svazky: B. Bjornsonův »Nový systém«, přeložený H. Kosterkou, P. Bourgetův »Žák«, přeložený Em. rytířem z Čenkova, J. St. Millův »O ,svobodě«, přeložený H. Kosterkou a V. Petržilkou, A. L. Kielandův »Jed«, přeložený H. Kosterkou, G. de Maupassanta »Petr a Jan«, přeložený V. Hrbkem, J. Vrchlického »Hostem u básníků«, J. V. Drapera »Dějiny konfliktů mezi náboženstvím a vědou«, přeložené S. Mokrým. Em. Zoly »Germinal«, přeložený J. Třebickým, A. L. Kielanda »Fortuna«, přeložená H. Kosterkou, J. St. Milla »Úvahy o vládě ústavní«. přeložené Fr. Vahalíkem, Ed. Brandesa »Návštěva«, přeložená H. Kosterkou, G. Flauberta »Paní Bovaryová«, přeložená J. Třebickým, A. de Mussetův »Rolla«, přeložený Em. ryt. z Čenkova, lvana Franko »Na dně«, přeložená B. Sokolovou, B. Björnsona Dědictví Kurtův, přeložené H. Kosterkou, Ed. a Jul. Goncourtů »Karel Demailly«, přeložený J. Hladíkem atd. Co nových slavných jmen, co nových, plodných myšlenek! Francouz vedle Nora, Rusín vedle Angličana, Dán vedle Itala! Filosofie střídající se s pedagogikou, státověda s uměním, drama s veršem.

Vzácné obzory otvíraly se české mládeži, která s žádostivým dychtěním se v ně stápěla. Nezůstala však státi na půl cestě, naopak šla dále. Oznámila vedle »Vzdělávací bibliotéky« vydávání »Časových otázek, sbírky poučných spisů pro lid o akutních otázkách přítomnosti«. Leč vydána v ní pouze brožura Fr. Vahalíka a Fr. Derky »Česká universita na Moravě«. Jiným literárním podnikem »Časopisu českého studentstva« byly »Epištoly pro lid«. Měly trvalejší budoucnost než »Časové otázky«. Jako první jejich číslo vyšlo v nich »České státní právo« dra Al. Rašína. Bylo zabaveno a v redakci »Časopisu českého studentstva«, jakož i v bytě K. St. Sokola a Ant. Hajna dělala c. k. policie obligátní prohlídku. S pisatelem brožury, tiskařem jejím Nohavcem. se sazeči, s Ant. Hajnem a K. St. Sokolem zavedeno vyšetřování pro zločin urážky císaře. S Ant. Hajnem sepsány při té příležitosti ještě čtyři jiné protokoly o nalezených písních a jiných drobnostech... Vyšetřování však později zastaveno. Ukázalo se býti zbytečným drážděním a svévolným týráním. Číslem druhým »Epištol pro lid« byla »Řeč dra Edv. Grégra«, proslovená v říšské radě dne 16. prosince, se kterou mu studentstvo projevilo i písemně souhlas. Číslem třetím byla brožura J. Sokola: »Význam Jana Amose Komenského«, číslem čtvrtým byla V. Odrazova (Fr. Vahalíkova) »Morava do oposice«. Jako číslo páté vydána »Císařská slova«. Byla sice konfiskována, ale c. k. zemský soud konfiskaci zrušil.

I ve směru sociálním vydavatelstvo »Časopisu českého studentstva« nezahálelo. Založilo »Bibliotéku sociálních nauk«, na svoji dobu smělý podnik, a presentovalo v ní čtenářstvu »Dějiny sociálního hnutí XIX. století« od Bol. Limanovského, přeložené Al. a Ant. Hajny. Za nimi měla následovati Beblova »Žena«, ale místo ní »zatím« vyšel »Socialism naší doby« od Em. de Laveleye. přeložený J. Dutkou. Mimo uvedených spisů vytištěno ještě ve zvláštní brožuře »Jednání sjezdu pokrokového slovanského studentstva«. Censura však celý obsah spisku škrtla. Náklad, uchráněný před nenechavýma rukama jejích vykonavatelů, se přece rozšířil. Ku »Kreutzerově sonatě« přeložen dodatečně i spisek L. N. Tolstého a E. Burnsové »O poměru pohlavním«.

Literární tyto podniky pokrokového studentstva, v českém duševním životě dosud něco nebývalého, uvítal zemřelý H. G. Schauer těmito významnými slovy: »Mnohá znamení nasvědčují tomu, že v našem vědomí národním, v našem písemnictví se chystá rozhodný a blahodárný obrat. A druhé je, že obrat ten počíná hned od základův, od mládeže. Různými protivenstvími, leckterou pochybností prošla studující naše mládež, až teď sama sebe našla — našla směr, ve kterém nejlépe připravovati se může na veliký svůj úkol a působiti obrodivě na ostatní národní společnost. Jen slepec a stranník toho může nepozorovati. »Časopis českého studentstva« a »Vzdělavací bibliotéka«, listem tím vydávaná, jsou určitým toho důkazem. Tato bibliotéka vydala několik čísel, ale co posud vydala. je cenné, dovede opravdu rozšířiti obzor náš duševní.« Spisovatel V. Mrštík nazval »Vzdělavací bibliotéku« »živným praménkem nového života na zprahlé půdě literární apatie«, dodávaje: »Studentstvo u vydávání svých děl... je čistě moderní, nebojí se ničeho, klerikálů, ani pruderie, ani policie.«

V čem uvedení viděli přednost, v tom zase jiní shledávali špatné stránky. Bylo mnoho těch. kterým moderní literatura »Vzdělavací bibliotéky« byla trnem v oku. Vytýkali jí, že zanáší do panenské české literatury cizácké myšlenky, nemravnost, kosmopolitism, nevěrectví, socialism a jiné »hříchy proti Pánu Bohu, národu a jeho starým dobrým řádům«. Skuhrání jejich zůstalo malomocným. Přirozený vývoj nezastavili. »Vzdělavací bibliotéka« chrlila cenné spisy jeden za druhým a »Časopis českého studentstva« v kritických statích upozorňoval i na ty, které pro nedostatek sil a peněz přeloženy dosud býti nemohly, ač by toho zasloužily. Duševní tato práce byla nejskvostnějším ovocem na stromě pokrokového hnutí. V ní zůstalo ono nesmrtelné...