Přeskočit na obsah

Omladina a pokrokové hnutí/Mladočeši

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Mladočeši
Autor: Antonín Pravoslav Veselý
Zdroj: VESELÝ, A. Pravoslav. Omladina a pokrokové hnutí
Online na Internet Archive
Vydáno: Vlastním nákladem 1902. s. 9.
Licence: PD old 70
Související články ve Wikipedii:
Omladina

Po Čechách okolo roku 1890 tak velice vzplanulé mladočešství musilo přirozeně, jakmile došlo svého kulminačního bodu, zase znenáhla upadávati. Bylo útvarem podivuhodně spěšně na svět přišlým, čerpajícím svoji mízu z nechuti k Staročechům, šlechtě, vládě a klerikálům. Hlásily se v něm ku právu zvláště vrstvy střední, lidé nacionálně cítící, nespokojenci s germanisujícími a utlačujícími cislajtánskými vládami. V lůně mladočešství, i mimo ně, musily nutně vzniknouti směry nové, přiléhající těsněji k potřebám té neb oné třídy a k ideovému proudění některých složek národa. Hloubavějším nedostačovalo chudým svým myšlenkovým obzorem, společensky odstrčené třídy, na přiklad dělnictvo, odhánělo výhradnou téměř péčí o třídy lépe situované, politickými právy nadané a přeceňování otázek jazykových.

Úroveň mladočeské žurnalistiky uspokojovala jenom nejzaslepenější stranníky. Byla tak žalostná, jako takořka celá kulturní činnost této strany, která za několik let svého vlivuplného působení nezmohla se ani na jediný laciný denník, ani na jedinou bibliotéku: proti staročeským revuím nemohla dokonce postaviti ani jedinou svoji! Proto tonulo mladočešství v citelné povrchnosti, která měla za následek brzký kompromism s neoblíbeným konservatismam a diferenciaci v nové odstíny. Někde zabarvovalo se klerikálně, jinde opět demokraticky. I taktika jeho kolísala mezi oportunismem a radikalismem. Ač bylo všemohoucím, neslo si přece již zárodky smrti v oné holé negaci, kterou v krátké době formálně porazilo u vesla jsoucí staročešství, aby mu obsahově ve mnohém znovu podlehlo.