Olomouc, královské hlavní město Moravy/Dodatek

Olomouc, královské hlavní město Moravy Josef Kramář
III. Část dějepisná	Dodatek

Údaje o textu
Titulek:	Proslov
Autor:	Josef Kramář
Zdroj:	Kramář, Josef. Olomouc, královské hlavní město Moravy. Olomouc: Nákladem národní knihtiskárny Kramáře a Procházky, 1881. S. 209—216. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Index stran

Dodatek.

_____

1. Draho a jiné nehody.

Jelikož kolem Olomouce dříví byla hojnost, stavěly se v dobách minulých, jako všude domy ze dřeva; protož také časté požáry.

Nedostatek zdravotních opatření a pochovávání mrtvol v městě zavinilo časté a záhubné nakažlivé nemoce, jež v dobách minulých hromadným pojmenováním moru čili morové rány zahrnovali.

Tak prý již r. 973. v Olomouci 3604 obyvatelé zemřeli, r. 1016 zahynulo jedině morem 420 osob. I roku 1095. zuřil mor. Roku 1095. udeřil blesk do knížecího hradu, zabil 6 osob a obrátil celé Předhradí v popel. Roku 1203. shořel hlavní chrám a několik domů na Předhradí. Roku 1225. bylo veliké draho. Roku 1263. též a tu platilo se za korec žita 122 denárů, (asi 10 zl. 68 kr.), za korec pšenice neb hrachu 150 denárů (asi 13 zl. 13 kr.); tudíž zemřelo mnoho lidí hladem. Následkem neúrody vypukl r. 1280. záhubný mor, jenž zachvátil většinu měšťanů. Naproti tomu bylo r. 1319. velmi lacino, korec žita stal dle našich nynějších peněz asi 23 kr. rak. č. Roku 1328. bylo veliké zemětřesení. Roku 1338. sežraly kobylky všecko osení a nastalo veliké draho. Roku 1342. byla veliká povodeň, Morava zatopila větší část předměstí. R. 1349. byl opět veliký mor. R. 1361. shořelo téměř celé židovské město. Roku 1370. velké draho a následkem toho roku 1371. veliký hlad., lidé požívali malé stromové letorůstky, kůru, kůži, kočky, potkány, trávu atd. Roku 1380. zahubil mor množství obyvatelů. Roku 1393. shořelo téměř celé město; s velikou obtíží uchránily se desky zemské. Skrze mnoho sněhu spůsobila Morava r. 1405. mnoho škod; následujícího roku stala míra žita dvě a půl kopy grošů. Dne 5. června 1443. bylo prudké zemětřesení, několik domů se sesulo. R. 1450. shořel klášter sv. Kateřiny a celé Dolní náměstí. R. 1453. lehl chrám sv. Mořice a velká čásť města popelem, několik neděl později celé Předhradí. Velký mor zuřil r. 1482. R. 1492. opět veliký požár. R. 1500. vystoupila Morava a spůsobila velikých škod. Mor zuřil opět r. 1507. a 1508. Zemětřesením r. 1511. sesulo se několik domů. Roku 1521., 1529. a 1541. zuřil mor. R. 1531. bylo veliké draho. R. 1542. a 1545. objevilo se mnoho kobylek. R. 1544. shořela veliká část města až ku bráně Bernhardinské i s kostelem sv. Mořice. Téhož roku trvaly mrazy až do svátků Svatodušních, následkem čehož nastalo draho: míra žita stála šest grošů (to jest více než 2 zl.), oves a ječmen 3 groše, máz venkovského vína 16 denárů, Uherského 18—20 denárů. Velký vítr poškodil r. 1548. baňku na věži radnické. Roku 1550. bylo opět veliké draho, míra pšenice aneb žita stala 20, jáhly 36, pohanka 24 grošů. R. 1550. poškodil vítr mnoho domů. R. 1551. bylo velice draho, míra žita stala 30—40, ječmene 24, ovsa 13 grošů, jahel 2 zl., hrachu 2 tolary, cibule 16 grošů; když přišlo nové žito, platilo se po 2 zl., ječmen po 30 groších a oves po 24 groších.^[1] Roku 1553. zemřel zde jeden měšťan 153 roků starý. Velký mor zuřil r. 1559. R. 1565. vyšel oheň v Bachraté (nynější kramářské) ulici a ztrávil 24 domů. R. 1567. byly vejce velmi drahé, jedno stalo 1 denár, také 3 haléře. Před velikonocí r. 1509. stala měřice žita 3 později 4 groše. Dne 12. června r. 1575. vylítla prachárna v předměstí blíže jihozápadní zdi do povětří, čímž mnoho domů poškozeno a 28 lidí zabito. R. 1576. postavena v předměstí na straně polední papírna. R. 1580. stala měřice čili míra žita 28 grošů, pšenice 1 zl.; v červenci ale prodávalo se žito za 12—18 grošů, pšenice za 16 grošů. Sud vína stal roku 1581 10 zl. K vůli moru opustili študenti a mniši r. 1584. město, které 12 dní zavřeno zůstalo; 862 lidí zemřelo.

Nové jatky postavily se r. 1586., taktéž divadlo (?), které prvé na Předhradí stálo. R. 1589. stal sáh tvrdého dříví 13 grošů. R. 1595. spůsobila velká voda mnoho škod. Hrozný mor zuřil r. 1599. jenž začal hned v květnu a v měsících září a říjnu týhodně na 300 osob, celkem na 6000 osob zachvátil. Korec žita stal r. 1600. 10 tolarů. R. 1623. byl opět veliký mor, tak též r. 1634. Roku 1635. pozorováno veliké zatřesení země za tiché povětrnosti, načež strašlivé hromobití nastalo. Dne 30. srpna 1637. vyšel oheň v Dolní ulici a rozšířil se až ku bráně Litovelské; 70 domů lehlo popelem. Za dob Švedské okupace zuřily časté nemoce a byla drahota. R. 1653. pohltil mor na 300 osob. R. 1658. stala měřice pšenice 20 kr., ovsa 8 kr. Požár ztrávil r. 1662. na Horním náměstí 18 domů. V noci dne 23. dubna 1675. o jedenácti hodinách udeřil blesk do krásné nové věže v koleji jesuitské, ztrávil ji a 14 domů; kolej však zůstala neporušena. R. 1678. stala měřice pšenice 36, žita 30, ječmene 24, ovsa 18 a hráchu 36 krejcarů. Požár z r. 1709. již v předu uveden. Roku 1714. a 1715. veliký zuřil mor a zachvátil více než 3000 obyvatelů. R. 1725. stala měřice žita 30, pšenice 45, ječmene 24, hráchu 36 krejcarů; letní sucho ale zdražilo žito na 4 zl. 15 kr. Velké hromobití dne 30. července 1731. večer srazilo spičku na věži kostela Matky Boží a krupobití rozbilo téměř všechna okna v městě. Roku 1739. stalo žito 1 zl., r. 1742. 2 zl., r. 1746. 3 zl. 15 kr. a r. 1748. 1 zl. 12 kr. Roku 1767. překousali červi obilí až na kořen. R. 1770. započato číslováním domů. R. 1772. byla skrze neúrodu veliká nouze o chléb. V březnu r. 1800. shořel kostel sv. Kateřiny. R. 1803. udeřil blesk do věží hlavního chrámu sv. Václava a zničil všechny tři věže i zvony se rozlily. Téhož roku platilo se za máz vína 28 kr., za máz piva 6 kr., za libru másla 11 grošů, za měřici zemčat 15 gr. a za žito 5 zl. 15 kr. V roce následujícím stala libra masa hovězího 9 kr., vepřového 14, telecího 9 kr., pár kapounů 2 zl. R. 1805. stala měřice pšenice na 17, žito 15—16 zlatých; téhož. roku zuřila také hlavnice, což byl následek velikého toho času draha a nouze.

---

2. Posloupnosť knížat Olomuckých a Markrabat
Moravských.

1.	Břetislav I. kníže Moravské od roku		1029—1038.
2.	Vratislav syn téhož kníže Olomucké		1053—1055.
a			1059—1061.
3.	Oto I. syn téhož kníže Olomucké		1061—1086.
4.	Svatopluk a Oto II. knížata Olomucká		1086—1107.
	Oto II. sám		1107—1110.
5.	Oto II. a Václav syn Svatoplukův		1111—1125.
6.	Václav sám		1125—1130.
7.	Břetislav syn Václava sám		1130—1140.
	Břetislav s Otou III., synem Oty II.		1140—1148.
8.	Oto III. sám		1148—1160.
9.	Bedřich syn Vladislava krále		1161—1173.
10.	Oldřich syn Soběslava I.		1173—1177.
11.	Václav bratr předešlého		1177—1179.
12.	Konrad Oto co markrabě Moravské		1179—1189.
13.	Břetislav II. kníže Olomucké		1190—1197.
14.	Vladislav příjmím Jindřich I. co
	markrabě Moravské		1197—1222.
15.	Král Přemysl spravoval Moravu sám		1222—1224.
16.	Vladislav Jindřich II. markrabě		1224—1227,
	bydlel v Praze.
17.	Král Václav sám		1227—1230.
18.	Přemysl Otakar I. markrabě		1230—1239.
19.	Přemysl Otakar II. markrabě		1240—1253.
20.	Karel, syn krále Jana, nápotomní
	císař Karel IV. co markrabě,
	bydlíval na Tepenci		1333—1346.
21.	Jan bratr předešlého bydlíval na
	Špilberku		1349—1375.
22.	Jodok syn předešlého a Prokop	) )	1375—1411,
	poslední markrabata.
Konečně dočasně
23.	Albrecht Rakouský		1423—1437.
24.	Matyáš Uherský		1469—1490.
25.	Matyáš nápotomní císař a král Český		1608—1621.

---

3. Posloupnost biskupů a arcibiskupů Moravských
(Olomuckých).

Po zavedení křesťanství na Moravě byli sv. Kyrill a Methud prvními biskupy na Moravě a sídlili na staroslav. Velehradě. Methud byl zároveň arcibiskupem, jemuž podřízen byl Viching, biskup Nitranský, zároveň jeho nástupce se suffraganem Gozardou; pak Jan se suffragany Benediktem a Danielem; pak		r.	868—885.
			894—926.
Silvestr, jenž sídlil v Olomouci kolem r.			960.
Po založení biskupství Pražského podřízena Morava k témuž biskupství až do založení biskupství v Olomouci, kdež pak nepřetržitá řada biskupův nastupuje:
1.	Jan I., mnich řádu sv. Benedikta od r.		1063—1085.
	po jehož smrti tři leta spojena byla diocése Olomucká s biskupstvím Pražským.
2.	Vecel, býv. kaplan krále Vratislava		1088—1091.
3.	Ondřej, jenž jak někteří míní sídlo biskupské, jež prý dotud v Polešovicích bylo, do Olomouce přenesl		1092—1096.
4.	Jindřich I.		1096—1098.
5.	Petr I.		1099—1104.
6.	Jan II., příjmím Břichatý		1104—1126.
7.	Jindřich II. Zdik, syn Českého kronikáře Kosmasa — dle některých z plemene Přemyslů		1126—1150.
8.	Jan III., prvé Premonstrát		1151—1157.
9.	Jan IV. příjmím Holý		1157—1172.
10.	Dětleb, syn knížete Olomuckého Otíka II.		1172—1181.
11.	Peregrin prvé Premonstrát		1182—1184.
12.	Kajím, Premonstrát z Přemyslovců pošlý		1184—1194.
13.	Engelbert, z Brabantu rodem		1194—1199.
14.	Jan V. příjmím Bavor		1199—1201.
15.	Robert, Angličan		1201—1240.
16.	Kunrat I.		1241—1245.
17.	Bruna, hrabě ze Šaumburku		1245—1281.
18.	Dětřich		1281—1302.
19.	Jan VI. příjmím Holý		1302—1311.
20.	Petr II. příjmím Bradavice		1311—1316.
21.	Kunrat II.		1316—1326.
22.	Jindřich III. z rodiny Berkův z Dubé		1326—1333.
23.	Jan VII. příjmím Volek		1333—1351.
24.	Jan VIII. příjmím Očko		1351—1364.
25.	Jan IX. prvé biskup Litomyšlský		1364—1380.
26.	Petr III. příjmím Jelito		1380—1387.
27.	Mikuláš z Kostnice		1388—1397.
28.	Jan X. příjmím Mráz		1398—1403.
29.	Ladislav vůbec Lacek z Kravař		1403—1408.
30.	Kunrat III. rodem Westfál		1408—1412.
31.	Václav z Buřenic příjmím Králík		1412—1416.
32.	Jan XI. příjmím Železný, kardinál		1416—1430.
33.	Kunrat IV. čili Kunce ze Zvole		1430—1434.
34.	Pavel z Miličína		1435—1450.
35.	Jan XII. příjmím Ház z Brna		1450—1454.
36.	Bohuslav čili Bohuš ze Zvole		1454—1457.
37.	Protasius z Boskovic		1457—1482.
Mezi rokem 1482—1497. byly zmatky na biskupství
a žádný řádně zvolen.
38.	Stanislav I. Turzo		1497—1540.
39.	Bernard Zoubek ze Zdětína		1540—1541.
40.	Jan XIII. Skála z Doubravky		1541—1553.
41.	Marek příjmím Kuen		1553—1565.
42.	Vilém Prusinovský z Vickova		1565—1572.
43.	Jan XIV. Grodecký z Brodu, Polák		1572—1574.
44.	Tomáš Bílek z Helfenburku		1574—1575.
45.	Jan XV. příjmím Mezoun		1576—1578.
46.	Stanislav II. Pavlovský		1579—1598.
47.	František z Dietrichsteina, kardinál		1599—1636.
48.	Jan XVI. Plateis z Platenšteina, Pražan		1636—1637.
49.	Leopold I. Vilém, arcikníže Rakouský		1637—1662.
50.	Karel I. Josef, arcikníže Rakouský		1663—1664.
51.	Karel II., hrabě z Liechtenšteina		1664—1695.
52.	Karel III., vojvoda Lotarinský		1695—1710.
53.	Volfgang Hanibal, hrabě Šrattenbach		1711—1738.
54.	Jakub Arnošt, hrabě z Liechtenšteina		1738—1745.
55.	Ferdinand Julius, hrabě Troyer		1746—1758.
56.	Leopold II. Bedřich, hrabě Egkh		1758—1760.
57.	Maxmilian, hrabě Hamilton		1761—1776.
Když biskupství Olomucké povýšeno na arcibiskupství,
následovali:
58.	Antonín Theodor hrabě Kolloredo, kardinál		1777—1811.
59.	Maria Tadyáš, hrabě z Trautmannsdorfu		1811—1819.
60.	Rudolf Jan, arcikníže Rakouský, kardinál		1819—1831.
61.	Ferdinand Maria, hrabě Chotek		1831—1836.
62.	Maximilián Josef, svobodný pán ze Sommerau Beeckh		1836—1853.
63.	Bedřich, landkrabě z Fürstenberka, kardinál		1853.–

---

1. Jaké to tehdy byly groše, není udáno.