Okno/Hovoří duše

Okno Viktor Dyk
Starý portrét tiché galerie	Hovoří duše	Nesmíš sobě myslit

Údaje o textu
Titulek:	Hovoří duše
Autor:	Viktor Dyk
Zdroj:	ceska-poezie.cz Online na Internet Archive
Licence:	PD old 70

Hovoří duše přes roky a věky
a duše mrtvých sdílí s žijícím
svou lásku, záští, radosti své, vzteky.

V temnotě časů blesk se kmitne
děsivě jasný, klikatý.
Jediná stránka tebe chytne.

Promluví řečí plamennou
a dlouho do noci sedíš
nad knihou dávno dočtenou.

Jediná stránka napoví
dramatu scénu, román krutý.
Ostatek vezmou hřbitovy.

Jediné slovo jasně zazní,
ozvěnu vzbudí u vnuků.
Je bázeň mrtvých živých bázní.

Životy, které prošly pekly,
určení měly jediné:
by dobré slovo příštím řekly.

A strašný bývá někdy bol,
nesnesitelno vlastní hoře,
strašnější ještě hoře kol…

Leč je ti jasno, proč jsi žil,
jediným slovem, dobrým slovem
bys, mrtvý, živé vykoupil.

Břemeno unes úlohy.
A netruchli, že málo zbude,
co přečká dnešek ubohý.

Jediné slovo, jedno volání!
A kdo to bude, koho vzbudí
mrtvého výkřik ze spaní?