Moderní básníci francouzští/Oceano nox

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Oceano nox
Autor: Jean Richepin
Zdroj: Moderní básníci francouzští. Praha : Jos. R. Vilímek, vyd. okolo 1893. s. 434–435.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70
Překlad: Jaroslav Vrchlický
Licence překlad: PD old 70

V závoji ticha
loď se kolíbá,
v kraj se nahýbá,
sotva že dýchá.

Vítr jen časem
na přídě trochu
roven jsa hochu
mdlým hvízdá hlasem.

Odlesky bledé
v západě zaplály
v poslední opály
a juž vše šedé.

Na vlnách ještě
růžových, zelených,
žíhaně plamenných
vrou jisker deště.

Naposled září
mroucí jich vděk
jak polibek
na bledé tváři.

Prchá však náhle
mizí a hasne
na ploše jasné
a neobsáhlé.

Ve světlém stínu
odlesk jen hraje,
však i ten taje
v šero a k zhynu.

A vlny zbledlé
pod větru sledy
jsou jak cín šedý
pochmurné, zšedlé.

Praví noc, vdova,
v havraním vlasu:
Zkusit svou krásu
nyní chci znova!

Na šíj a uši
šperky si dám,
chci zřít’, jak plám,
jak mi to sluší!

Jak slíčná jest
chýlíc se k moři!
v kšticích jí hoří
démanty hvězd!