Nový hrabě Monte Kristo/Tajemný lístek

Nový hrabě Monte Kristo Jules Verne
Dům Toronthalův	Tajemný lístek	Před soudem, při něm a po něm

Údaje o textu
Titulek:	Tajemný lístek
Autor:	Jules Verne
Původní titulek:	Le billet chiffré
Zdroj:	Nový hrabě Monte Kristo, Nakladatel Jos. R. Vilímek, Praha 1924, str. 48-62 Moravská zemská knihovna v Brně
Licence:	PD old 70
Překlad:	Josef Pachmayer
Licence překlad:	PD old 70
Index stran

Za dva dny na to byl Sarkany uveden do domu Ladislava Zathmara. Byl představen Silasem Toronthalem a proto hrabětem Sandorfem i bez okolků přijat. Takovým způsobem oba, bankéř i Sarkany, stali se na sobě závislými spoluvinníky v tajných úkladech, jichž se oba stejnou měrou účastnili. Účelem úkladů těch bylo: odhaliti spiknutí, jež náčelníky jeho mohlo státi život. Konečný cíl jak odměna udání: veliké jmění, kteréž z jedné části splynouti mělo do kapes dobrodruha, jenž byl ochoten podniknouti vše, aby je naplnil, z druhé části do pokladen bankéře, jenž se ocitl v úzkých a nemohl obchodním závazkům svým již dostáti.

Netřeba ani podotýkati, že dle smlouvy, uzavřené mezi Sarkanym a Toronthalem, mělo býti jmění, jimi při úkladech těch získané, mezi oba stejnými částmi rozděleno. Mimo to musil bankéř Sarkanymu poskytnouti peníze, jichž měl dobrodruh potřebí, aby s přítelem svým Zironem v Terstu slušně žíti mohl, a musil krýti i veškeré výlohy za kroky, kterýchž v zájmu společné jejich věci nutno bylo podnikati. Na druhé straně jakožto záruku musil Sarkany bankéři doručit opis lístku, jenž — o čemž pochyboval — skrýval tajemství spiknutí.

Snad vinil by někdo hraběte Matyáše Sandorfa z neopatrnosti. Uvésti za takých okolností cizince do domu, v němž se jednalo o věcech tak vážných a to ještě v samý takořka předvečer povstání, k němuž každý okamžik mělo býti dáno umluvené znamení, — zdá se býti zajisté činem nejvýše neopatrným.

Avšak hrabě neučinil tak bez naléhavých důvodů. Předně velice mu na tom záleželo, aby osobní záležitosti jeho byly spořádány v okamžiku, kdy se hodlal súčastniti nebezpečného dobrodružství, v němž hrozila mu ztráta hrdla neb aspoň vyhnanství, kdyby pro případ nezdaru byl nucen uprchnouti. Přivésti cizince do domu hraběte Zathmara zdálo se mu však mimo to nejvhodnějším prostředkem, aby veškeré podezření bylo odvráceno. Zdálo se mu, že od několika dní již viděl — a jak víme, nemýlil se — číhati i špehouny v stromořadí Acquedotto. Byli to Sarkany a Zirone, jichž ovšem neznal. Policie terstská střehla tedy přece zrakem bdělým jednání jeho i soudruhů. Hrabě Sandorf mohl tak souditi a musil se toho obávati. Jestliže však místo, kdež se spiklenci dosud scházeli, zdálo se podezřelým, poněvadž osobám cizím bylo uzavřeno, zda nebylo nejlepším prostředkem, aby podezření bylo vyvráceno, připustiti do domu i člověka cizího, jenž by se jinak zabýval pouze účetnictvím? A zdaž přítomnost zřízence toho mohla býti nebezpečnou hraběti Ladislavu Zathmarovi a jeho hostům? Nikoli, nijak! Šifrované depeše mezi Terstem a jinými městy království uherského se již nevyměňovaly. Veškeré listiny, týkající se chystaného povstání, byly zničeny. Nebylo psaného lístku ni řádky, jež by někoho na stopu spiknutí mohla přivésti. Veškerá opatření se již stala — jiných potřebí nebylo. Hraběti Sandorfu zbývalo již jen dáti umluvené znamení, jakmile by vhodný okamžik nastal. Uvedení cizího zřízence do domu Zathmarova bylo tudíž i pro případ, že vládě byla dána výstraha, jenom způsobilým, podezření její rozptýliti.

Tyto důvody byly zajisté správné a opatrnost tato byla by bývala dobrou — kdyby mužem do domu uvedeným nebyl býval právě Sarkany, a kdyby nebyl ho doporučil bankéř Silas Toronthal.

Ostatně Sarkanymu, mistru v přetvářce, prospěly právě vnější vlastnosti jeho, přímá jeho tvář, volné jeho vystupování, skromné a poctivé vzezření. Hrabě Sandorf a přátelé jeho, byvše těmito vlastnostmi jeho jati — byli tím jati i do léčky. Mladý účetní jevil se horlivým, svědomitým i ochotným a vyznal se velmi dobře v řadách číslic, jež měl srovnati a spořádati. Ostatně nic nebylo by mohlo v něm — kdyby nebyl o tom předem již věděl — vzbuditi podezření, že má co činiti s náčelníky spiknutí, jimiž měl býti národ maďarský veden k zápasu proti převaze německé. Matyáš Sandorf, Stěpán Bathory a Ladislav Zathmar zabývali se při svých schůzkách výhradně otázkami vědeckými neb uměleckými. Nebylo již stopy po tajné korespondenci, ni podezřelých tajených schůzek v domě dříve stále uzavřeném. Avšak Sarkany věděl, na čem jest. Příležitost želaná musila se mu konečně naskytnouti, a proto čekal. Vstoupiv do domu Ladislava Zathmara měl Sarkany na mysli jediný cíl: zmocniti se mřížky, pomocí jejíž se šifrované písmo dalo rozřešiti. Avšak nyní, kdy žádné depeše již do Terstu se nezasílaly v duchu přemítal, zdaž mřížka ta z opatrnosti nebyla zničena? Obava tato znepokojovala jej stále, neboť veškeré jeho plány a záměry opíraly se o jediný základ — o naději, že bude mu možno čísti lístek, jejž holubice přinesla, a který si byl na terstském hřbitově opsal.

Pořádaje tudíž účty hraběte Matyáše Sandorfa, všímal si bedlivě všeho, co se kol něho dělo, pozoroval a střehl spiklence v každém kroku. Přístup do komnaty, v níž se scházeli Ladislav Zathmar a jeho přátelé, nebyl mu zakázán. Často pracoval tam sám. A tu oči i prsty jeho zabývaly se spíše vším jiným nežli výpočty a seřaďováním číslic. Prohrabával se v papírech, otvíral skříňky pomocí různých paklíčů, kteréž Zirone, mistr v tomto umění, sám byl zhotovil. Sarkany se měl však velice na pozoru, aby nebyl zpozorován sluhou Borikem, jehož sebe menší přízně po celý čas si získati nedovedl.

Po pět prvních dnu bylo veškeré pátrání Sarkanyho marno. Přicházel každého dne ráno s nadějí, že mu štěstí bude přáti, večer však vracel se do svého hostince, aniž něčeho byl dosáhl. Obával se již, že nepěkné jeho záměry se nezdaří. Povstání — jednalo li-se o ně — o čemž pochybovati nebylo mu dovoleno — mohlo vypuknouti každého dne, a sice dříve, nežli přípravy k němu mohl odhaliti a spiklence udati.

„Učinil bys snad lépe, nežli pozbyti zcela odměny za udání spiklenců,“ pravil Zirone, „kdybys oznámil policii vše i bez dalších důkazů a doručil jí opis lístku.“

„Ano,“ odvětil Sarkany, „učiním tak, bude-li třeba.“

Netřeba podotýkati, že Sarkany zpravil Silasa Toronthala o všem co se dálo. Mohl však jen stěží upokojiti bankéřovu netrpělivost.

Náhoda přispěla mu však konečně opět ku pomoci. Po prvé pomohla mu, nechavši do rukou slétnouti mu šifrovaný lístek po druhé pomohla mu rozřešiti obsah jeho.

Bylo to posledního dne v květnu as o 4. hodině odpolední. Sarkany, jak obyčejně, měl opustiti dům Zathmaruv o páté hodině. Byl sklíčen tím, že se cíli svému nejen nepřiblížil dosud o nic blíže než prvý den služby své u Sandorfa, ale zejména tím, že práce, kterouž mu hrabě uložil, spěla již ke konci. Jakmile úkol svůj v domě tom skončí, bude zajisté s díky as bohatou mzdou propuštěn, nebude však nadále již záminky, do domu toho přicházeti.

Okamžik před tím hrabě Ladislav Zathmar a oba jeho přátelé odešli. V domě nebylo nikoho mimo sluhu Borika, jenž zaměstnán byl v jedné síni v přízemí. Sarkany, nikým nestřežen, mohl tudíž jednati úplně volně i rozhodl se vstoupiti do komnaty hraběte Zathmara — což mu dosud nebylo popřáno — a pátrati tam co nejúsilněji po mřížce.

Dveře zavřeny byly na klíč. Sarkany otevřel je paklíčem a vstoupil do komnaty,

Mezi dvěma okny, vedoucími na ulici, stál psací stůl, jehož starobylé tvary byly by okouzlily každého přítele nábytku z dob starších. Spuštěný příkrov stolu nedovoloval nahlédnouti ve vnitřní jeho zařízení.

Sarkanymu naskytla se po prvé příležitost prohledati úkryty této části nábytku a on zajisté nebyl mužem, aby příležitost takounechal si ujíti. Aby mohl nahlédnouti do zásuvek, bylo nutno, příkrov — byť i násilně — odstraniti. Učinil tak pomocí paklíče, takže nezanechal po svém jednání ani stopy.

Ve čtvrté zásuvce, kterou prohlédl, nalezl Sarkany list z pevného papíru s otvory, učiněnými v něm v pořadí nepravidelném. List tento upoutal ihned jeho pozornost.

„Mřížka!“ pravil sám k sobě.

A nemýlil se!

Prvou myšlenkou jeho bylo zmocniti se papíru, avšak uváživ vše, doznal, že v hraběti Zathmarovi musilo by vzniknouti podezření, kdyby zpozoroval, že mřížka zmizela.

„Nuže,“ pomyslil si Sarkany, „tak jako jsem si opsal lístek, mohu si nakresliti též obraz mřížky a poté dovedu již s Toronthalem lístek pohodlně přečísti.“

Mřížka tato byla jednoduchý čtverec z papíru, mající as šest centimetrů šíře. Rozdělena byla v šestatřicet stejných čtverců, širokých asi po jednom centimetru. Z těchto šestatřiceti čtverců, seřaděných v řadě svislé i vodorovné, bylo sedmadvacet plných a devět prázdných, totiž na místě těchto devíti byly čtvercové otvory, kteréž z papíru ve stejných rozměrech byly vystřiženy.

Sarkanymu záleželo nejvíce na tom, aby znal: 1. přesné rozměry mřížky, 2. polohu prázdných čtverců.

Rozměr mřížky naznačil si tím, že položil ji na kus bílého papíru, při čemž tužkou jel kolem okrajů jejích, takže je v přirozené velikosti na papíru obkreslil. Při tom neopomenul vyznačiti dobře místo, kdež na okraji mřížky nakreslen byl malý křížek, jenž značil zajisté hořejší stranu její.

Poté poznamenal též bedlivě místa, kdež byly otvory, jimiž bylo viděti na papír, pod mřížku vložený; shledal, že otvory ty v první vodorovné řadě zaujímají místa druhého, čtvrtého a šestého čtverce, v řadě druhé čtverce pátého; v třetí řadě čtverce třetího, ve čtvrté řadě vodorovné byly dva otvory na místě druhého a pátého čtverce, páté řadě jediný otvor na místě čtverce šestého, a konečně v šesté — poslední — řadě též jeden otvor, zaujímající místo čtverce čtvrtého.

Tuto ostatně zříti lze v zmenšené velikosti mřížku tu, jež jediná Sarkanymu a Toronthalu zdar jich záměrů měla umožniti.^[1]

+

Sarkanymu stačilo několik minut, aby nákres provedl a vše důležité zaznamenal. Nepochyboval, že mřížkou tou, kterouž snadno si mohl zhotoviti nyní doma v stejné podobě — totiž ze silného papíru ji vystřihnouti a otvory v ní na příslušných místech učiniti — bude mu lze rozřešiti opis lístku, zanechaného v rukou Toronthalových.

Vložil tudíž nyní opět mřížku nalezenou do zásuvky pod papíry, pod nimiž dříve ležela, opustil poté komnatu hraběte Zathmara uzavřev opět dveře na klíč, a spěchal z domu, aby se vrátil do svého hostince. Čtvrt hodiny na to viděl jej Zirone vstupovati do jizby, kterou společně obývali, s pohledem tak vítězoslavným, že zvolal hlasitě:

„Co jest, příteli? Měj se na pozoru! Dovedeš lépe skrývati své zklamání nežli svoji radost. I tak lze se prozraditi…“ „Žádných poznámek, Zirone,“ odvětil kvapně Sarkany. „A nyní k dílu! Nesmíme ztratiti ni okamžiku!“

„K dílu?“ — „Ještě před večeří?“

„Ano, ještě před večeří!“

Řka to, vzal Sarkany kus papíru a vystřihl jej dle svého obrazce tak, aby obdržel čtverec, jenž měl stejné rozměry jako mřížka — nezapomenuv při tom nakresliti i křížek na straně příslušné. Poté, chopiv se pravídka, rozdělil čtverec tužkou v šestatřicet menších, stejných čtverečků.

Z těchto šestatřiceti čtverečků označil zvlášť devět, kteréž zaujímaly ovšem přesně místo otvorů naskytajících se v mřížce u Zathmara nalezené. A těchto devět nejdůležitějších čtverců pak Sarkany špičkou nože z papíru úplně vyřízl, takže na místě jejich byly nyní taktéž jen čtverečné otvory, kterými se musily zraku objeviti slova neb písmena lístku, na nějž by se mřížka položila.

Zirone seděl proti Sarkanymu a hleděl na práci jeho zvědavým jiskřícím zrakem. Zajímala jej tím více, poněvadž pochopil již úplně soustavu, dle kteréž tajné ono písmo bylo napsáno.

„Znamenitě! výtečné!“ opakoval stále. „Pomyslím-li, že každý tento čtverec vystřižený značí milion…“

„A více!“ odvětil Sarkany.

Skončiv Sarkany práci, povstal a vložil mřížku patřičně upravenou do své tobolky.

„Zítra, hned záhy z rána, budu u Toronthala,“ pravil.

„Pozor na jeho tobolku!“

„Má-li on lístek s nápisem, mám já klíč k němu!“

„Tentokráte bude přinucen se vzdáti!“

„Vzdá se zajisté!“

„Nuže, nyní můžeme večeřet?“

„Ano, pojezme!“

„Nuže pojďme!“

A Zirone, stále při chuti, nezanechal mnoho z bohaté večeře, již objednal si dle své libosti.

Druhého dne — 1. června — o osmé hodině ranní dostavil se Sarkany do závodu Silasa Toronthala, a bankéř rozkázal ihned, aby byl k němu uveden.

„Hle, zde jest mřížka!“ děl prostě Sarkany, vyňav list papíru, jejž byl den před tím upravil.

Bankéř vzal jej do ruky, obracel jej opět a opět a potřásl pak hlavou, jako by nesdílel důvěry svého spojence.

„Pokus můžeme přece učiniti,“ pravil Sarkany.

„Učiňme jej!“

Silas Toronthal vyňal opis lístku, jejž měl ukrytý v jedné příhrádce a položil jej na stůl.

Jak se čtenář pamatuje, napsáno bylo na lístku osmnáct úplně nesrozumitelných slov, z nichž každé mělo šest písmen. Mohlo se míti předem za jisté, že prvních šest slov lístku, kteráž právě ze šestatřiceti písmen sestávala, postupně sestaveno bylo použitím 36 čtverců mřížky a že i takým způsobem opět rozřešena býti musila.

Skutečně — a to dalo se snadno konstatovati — byly prázdné čtverce v mřížce té co do své polohy tak důvtipně rozděleny, že při čtvernásobném otočení mřížky zaujaly vždy postupně místa před tím plnými čtverci zakrytá, aniž se dvakráte ocitly na tomtéž místě.

Vysvětlíme ihned, jak se věc měla. Položíme-li na příklad mřížku po prvé na bílý prázdný papír a vpíšeme-li do otvorů čísla 1—9, otočivše pak mřížku o pravý úhel, čísla 10—18, poté — otočivše ji opět — čísla 19—27 a konečně, když byli jsme ji posledně a opět o pravý úhel otočili, čísla 28—36 — tu uzříme konečně na papíře, když jsme z něho mřížku byli sňali, všechna čísla od 1 do 36 na místě 36 čtverců mřížky.

Sarkany ovšem poznal, že nutno jest — při čtvernásobném otočení mřížky — zabývati se nejprve prvými šesti slovy lístku. Hodlal pak pokus ten opakovati i při dalších šesti slovech a konečně i při šesti slovech posledních, takže by pokusu tomu všech 18 slov, z nichž lístek sestával, bylo podrobeno.

Důvody své, tuto naznačené, přednesl Sarkany Silasu Toronthalovi, jenž musil oprávněnost jejich uznati.

Osvědčí-li se však tyto důvody i v praxi? O to se právě při pokusu tom jednalo.

Jest záhodno uvésti tuto v paměť čtenáře znovu oněch 18 slov, z nichž lístek sestával. Slova ta byla:

ihnalz	zaemen	ruiopn
arnuro	trvree	mtqssl
odxhnp	estlev	eeuart
aeeeil	ennios	noupvg
spesdr	erssur	ouitse
eedgnc	toeedt	artuee

Předem, jak již řečeno, jednalo se o to, rozřešiti prvních šest slov. Aby toho docílil, napsal je Sarkany na bílý lístek, ponechávaje mezi nimi dostatečné mezery, tak aby každé písmeno odpovídalo jednomu čtverci mřížky. Napsána byla tudíž písmena ta asi takto:

i	h	n	a	l	z
a	r	n	u	r	o
o	d	x	h	n	p
a	e	e	e	i	l
s	p	e	s	d	r
e	e	d	g	n	c

Poté vložena byla mřížka na tuto skupinu písmen, a sice tak, že kraj označený křížkem byl nahoře. A tu objevila se v otvorech mřížky písmena následující (jak viděti jest v obrazci tuto položeném):

+

h		a		z
			r
	x
e			i
				r
		g

kdežto ostatních 27 písmen zůstalo zakryto plnými, nevystřiženými poli mřížky. Sarkany otočil pak mřížku o pravý úhel, směrem od levé strany k pravé, takže hořejší kraj, vyznačený křížkem, octl se tentokráte v pravo.

Po tomto otočení viděti bylo otvory písmena následující:


		n			o
			h
a					l
		e		d
	e				c

+

Po třetím otočení — při němž ocitl se okraj s křížkem dole — objevila se v otvorech tato písmena:

		n
a
	d			n
			e
	p
e		d		n

+

Podiv Sarkanyho i Silasa Toronthala budilo, že slova, utvořená tím, že se četla pořadem písmena v otvorech se objevivší, neměla žádného smyslu.

Oba očekávali, že pravý jejich smysl vyjde na jevo prostředkem této mřížky a že otáčením jejím písmena na lístku v přirozený pořad budou uvedena — a hle! i nyní slova ta neměla smyslu jasnějšího, nežli jak byla napsána na lístku šifrovaném, či byl snad lístek ten vskutku nerozřešitelným?

Po čtvrtém otočení mřížky, po němž ocitl se křížek v levo objevila se v prázdných polích mřížky písmena tato:

+

i				l
	r		u
o					p
		e
s			s

Tudíž opět žádný výsledek, smysl stejně nejasný, tatáž záhada jako dříve!

Slova totiž, kteráž Sarkany a bankéř při čtyřnásobném otočení mřížky obdrželi, četli-li, jak řečeno, pořadem písmena, objevivší se v jejích otvorech, byla:

hazrxeirg
nohaledec
nadnepedn
ilruopess

To ovšem nemělo smyslu žádného!

Sarkany nemohl zatajiti hněv, který mu působilo takové zklamání. Bankéř svěsil hlavu a děl, nikoli bez ironie: „Snad není to ani mřížka, kteréž spiklenci při tajném svém písmu použili!“

Tato poznámka popudila Sarkanyho.

„Pokračujme!“ zvolal.

„Pokračujme tedy!“ souhlasil Silas Toronthal.

Sarkany, jenž se chvěl rozčilením, ovládl je a pokračoval pak v pokusech na dalších šesti slovech, kteráž tvořila druhý sloupec lístku.

Napsav je opět způsobem svrchu již naznačeným, totiž s patřičnými mezerami mezi jednotlivými písmeny, otočil nad nimi opět čtyřikráte mřížku. Obdržel pak čtením písmen v devíti otvorech postupně se objevující opět skupinu slov následujících, rovněž úplně nesrozumitelných.

amnetnore
velessuot
etseirted
zerrevnes

Tentokráte odhodil Sarkany, proklínaje při tom, mřížku na stůl. Ku podivu, Silas Toronthal zachoval naopak úplnou chladnokrevnost. Zkoumal slova od počátku pokusů sestavená a zamyslil se.

„Ďábel vezmi mřížku i všechny, kdož jí používají!“ zvolal Sarkany, povstávaje.

„Prosím, nebylo by libo poseděti ještě?“ děl Silas Toronthal.

„Ještě poseděti?“

„A pokračovati?…“

Sarkany pohledl na Silasa Toronthala. Poté usedl znovu, chopil se mřížky a užil jí mechanicky opět tímže způsobem i při posledních šesti slovech lístku, nevěda sám již, proč tak činí.

Výsledkem čtyřnásobného opětného otočení mřížky byla tato slova:

uonsuoveu
qlangisre
imerpuate
rptsetuot

Slova ta měla ovšem právě tak málo smyslu, jako slova při pokusech předcházejících.

Sarkany rozčilen a pobouřen měrou neobyčejnou, chopil se lístku, na němž napsány byly nesrozumitelné tyto řady písmen, pomocí mřížky sestavené, a chtěl jej roztrhnouti.

Silas Toronthal jej zadržel.

„Klid! klid!“ volal.

„Eh, co jest nám,“ vzkřikl Sarkany, „platna tato nerozluštitelná hádanka?“

„Napište tato slova souvisle jedno za druhé!“ odvětil prostě bankéř.

„Proč to?“

„Uvidíme!“ Sarkany uposlechl i obdržel tuto řadu písmen:

hazrxeirgnohaledecnadnepednilruopessamnetnorevelessuotetseirtedzerrevnesuonsuoveuqlangisreimerpuaterptsetuot

Sotva byla slova tato napsána, již Silas Toronthal vytrhl papír z rukou Sarkanyho, četl je a vykřikl překvapen. Tentokráte jej klid opustil. Sarkanymu se málem zdálo, že bankéř náhle sešílel.

„Čtěte přece!“ zvolal Silas Toronthal, podávaje papír Sarkanymu. „Čtěte jen!“

„Čtěte?“

„Což nevidíte, že zasilatelé lístku dříve než utvořili pomocí mřížky slova záhadná, přeložili věty napsané do francouzštiny přepsali je pak od zadu?“

Sarkany, chopiv se papíru, četl, počínaje písmenem posledním, od zadu ku předu, jak následuje:

Tout est prêt. Au premier signal que vous nous enverrez de Trieste, tous se lèveront en masse pour l’indépendance de la Hongrie. Xrzah

(Vše jest hotovo. Při prvém znamení, jež nám dáte z Terstu, povstanou všichni hromadně pro neodvislost Uherska. Xrzah.)

„A posledních těchto pět písmen?“ zvolal Sarkany, když byl dočetl.

„Umluvené znaménko,“ odvětil Silas Toronthal.

„Konečně je máme!“

„Avšak policie jich dosud nemá!“

„To jest mojí věcí!“

„Budete jednati však při tom opatrně a co možná tajně?“

„Ovšem! Guvernér terstský samojediný se doví jména obou přátel říše, kteří v zárodku již zmařili spiknutí proti vládě rakouské.“

A bídník, mluvě takto, přízvukem hlasu i posunkem dával na jevo, že toliko uštěpačnost pohnula jej k těmto slovům.

„Nemusím se tedy starati již o nic více?“

„O nic — leda o podíl na kořisti!“

„A kdy?“

„Až padnou tři hlavy, jež pro každého z nás budou míti cenu více než milion!“

Silas Toronthal a Sarkany se po té rozešli. Chtěli-li využitkovati tajemství, jež jim náhoda odhalila, chtěli-li udati spiklence dříve ještě, než vzpoura vypukla, musili jednati rychle.

Prozatím vrátil se Sarkany jako obyčejně do domu Ladislava Zathmara. Pokračoval tam v pořádání účtu, které se blížilo již konci. Hrabě Sandorf pravil mu sám — děkuje mu za velikou jeho horlivost — že v osmi dnech služeb jeho již potřebovati nebude.

To značilo v očích Sarkanyho nepochybně, že v době té vydáno bude z Terstu očekávané znamení prvním městům uherským.

Pozoroval tedy i dále co nejbedlivěji, co se v domě Zathmarově děje, aniž sám vzbudil podezření. Ano, jevil tolik vzdělanosti a širšího rozhledu, byl názorů tak svobodomyslných a tajil tak málo svůj nepřemožitelný odpor proti živlu německému, slovem hrál celkem úlohu svoji tak dobře, že hrabě Sandorf pomýšlel již na to, připoutati jej zcela k sobě, jakmile by se Uhry staly povstáním zemí neodvislou.

Borik jediný nedal se o jeho ceně přesvědčiti, bylť proti mladému muži od počátku zaujat a smýšlení své od té doby nezměnil.

Sarkany dosáhl tedy svého cíle.

Osmého června měl hrabě Sandorf dle úmluvy se svými přáteli dáti znamení k povstání, a tento den již se přiblížil.

Avšak dílo udavačské bylo rovněž již dokonáno.

Večer toho dne o osmé hodině obklopila terstská policie náhle dům hraběte Ladislava Zathmara.

Každý odpor byl marný.

Hrabě Sandorf, hrabě Zathmar, professor Bathory, Sarkany náhodou přítomný, jenž ostatně ni slovem neprotestoval, i Borik byli zatčeni, aniž se někdo o tom dověděl.

↑ V obrazci tomto místa bílá značí otvory v mřížce vystřižené.

[1] V obrazci tomto místa bílá značí otvory v mřížce vystřižené.

[1]