Nové verše/Píseň jarního dne

Nové verše František Gellner
Psaní	Píseň jarního dne	Po letech

Údaje o textu
Titulek:	Píseň jarního dne
Autor:	František Gellner
Zdroj:	GELLNER, František. Nové verše. Praha: Fr. Borový, 1919, s. 31–32. Online na Internet Archive
Licence:	PD old 70

Tož tedy jsme opět v měsíci máji!
V radostné jarní náladě
stromy se vesele zelenají
zas v Luxemburské zahradě.

Mé okno je dokořán otevřené,
a slunce vrhá mi v světnici
na moje svršky zaprášené
své paprsky jasné a hřející.

Jak mě zas vábíš na dálnou cestu,
ty velké oko plamenné!
Ihned bych paty ukázal městu —
s bohem, ty moře kamenné!

Hvězdo dne ve své vzkříšené^{[red 1]} slávě,
tvůj vliv na mě je podivný.
Jako ještěrka ležel bych v trávě.
Jak je mi světa shon protivný!

Vše jedno mi, osobní, politické
zájmy, pravda i předsudek.
Ach, když si vzpomenu na věci lidské,
tak se mi zdvihá žaludek.

Nejraděj’ bych teď v ruce své s holí
od vesnice šel k vesnici
mezi slibnými lány polí
po dlouhé bílé silnici.

Z plných plic bych vykřikl prudce
a na očisty znamení
umyl bych svoje hubené ruce
v křišťálném horském prameni.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. V tomto vydání je chybně uvedeno slovo vříšené, v pozdějších vydáních je již chyba opravena. Viz též diskuse k článku.