Nové překlady Victora Huga/Přání (1)

Nové překlady Victora Huga
Čekání	Přání (1)	Prokletí

Údaje o textu
Titulek:	Přání
Autor:	Victor Hugo
Původní titulek:	Vœu
Zdroj:	HUGO, Victor. Nové překlady Victora Huga. Praha: J. Otto, 1901. s. 53–55. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Vrchlický
Licence překlad:	PD old 70

Jak možno vyvoliti růži
v Saronských květů girlandách,
tak vzrostlou dívku zvolte muži
z lilijí vašich v zahradách!

Lamartine

Ó kdybych mohl listem býti,
jímž větrů křídlo točí v běh,
jenž vodou plave, jež se řítí,
a který sleduje zrak v snech;

Jak svěřil bych se, posud svěží
od větve rodné odpoután
zefíru, jenž vstříc zoře běží
a zdroji od západních stran.

A dále nežli hněvná řeka
a dále nežli dálný les
a dál, než hluboká strž čeká,
já let’ bych, běžel bych, se nes’!

Dál, nežli vlčice je skrýše,
než hrdliček zpěv skalami,
dál než jest pláň, kde ztajen tiše
spí fontan s třemi palmami.

Dál od skal, bouř jež dále valí
jak ručej v hustém obilí,
od jezer dál, jež zraku v dáli
v kře zcuchané se zakryly.

Dál, než poušť zpráhlá bez otázky
se Mauru vzdá, jenž jatagan
a bledou tvář má a v ní vrásky,
víc než vtká do vln uragan.

Rybníkem Arty bez váhání
bych letěl živým zrcadlem,
a horu, jejíž vrchol brání
se vidět Mykos s Korintem.

Až zastavil bych tu se ráno,
jak čárem zváben nad městem,
jež Mykos čtyrhranné je zváno
a svítí bání z cínu stem.

Ku dceři kněze šel bych, dívá
se bílá černým okem ven,
a ve dne na svém prahu zpívá,
večer si hraje u oken.

Pak bědný lístek zabloudilý
bych přišel podle touhy své,
na čílko pad’ jí, přes něž chýlí
se plavé vlásky vlnivé.

Jak papoušek si čile hraje
v obilí žlutém plamenný,
neb na zlatých jak stromech ráje
plod zaskvívá se zelený,

Nad hlavičkou tou, jež se chýlí,
pyšnější byl bych na mžik jen,
než v perlí zdobě chochol bílý,
jímž Sultán chodí zastíněn.