Nové překlady Victora Huga/Epopej lva/Zpěv II.

Epopej lva Victor Hugo
Zpěv I.	Zpěv II.	Zpěv III.

Údaje o textu
Titulek:	Epopej lva
Podtitulek:	Zpěv II.
Autor:	Victor Hugo
Zdroj:	HUGO, Victor. Nové překlady Victora Huga. Praha: J. Otto, 1901. s. 140–142. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Vrchlický
Licence překlad:	PD old 70

Poustevník

Pak přišel poustevník.
                             Ke sluji kráčel v tichu,
stár, chvěl se, v ruce kříž a provaz na svém břichu,
vstoup, bohatýra zřel, tříšť kostí; jak se díval,
lev probudil se v tom a pokojně si zíval.
Pak oči otevřel a cítil jakýs dech,
pak mnicha kutnu zřel a provaz na bedrech
a černou kapuci, v které byl člověk skryt.
I počal zívati, jen zubů cenil třpyt,
pak povstal vznešený řka, jak když skřípne brána:
„Co chceš tu?“
              — „Krále chci.“
                            — „Jakého?“
                                          — „Prince, pána!“
„To dítě? Králem jej vy lidé nazýváte?“
Poustevník úctu vzdal. „Co proti králi máte?
Proč vzal jste dítě to?“
                                „Já nudou jsem se trávil,
by za dnů deštivých byl druh můj a mne bavil!“
— „Vrať dítě!“
            — „Nevrátím!“
                        — „Což chceš je sežrat snad?
Co počíti chceš s ním?“
                            — „Náhodou nemám hlad.“
— „Na otce mysli jen, žal, jímž jej zahrneš.“
— „Mně lvici, matku mou, zabili lidé též!“
— „Však otec pán jest, král, jak ty jsi!“
                                                — „Ne tak zcela,
když mluví, člověk jest, — já lev, krajina celá
ví o tom, slyšíc mne.“
                                — „On syna ztratí věru!“
— „To možná, ale král má ještě mladší dceru.“
— „To málo pro krále.“
                                  — „Mou tady rodinou
je pouze skála ta s tou hvozdů hlubinou
a blesk, jenž náhodou se nad mou hlavou kmitne,
mně stačí —“
                  — „Srdce tvé tak nebuď bezsoucitné,
buď dobrý, milostiv, to velkost je, vrať děcko!“ —
— „Já neznám milosti, mně smutkem je zde všecko.“
— „Chceš nebe? Úpis dám ti v ráj, jen po něm sáhni,
sám Bůh ti otevře…“
                           — „Hlupáčku, starý, táhni!“
A poustevník táh’ pryč.