Nové básně epické/Závět

Nové básně epické Jaroslav Vrchlický
Čáp sv. Františka	Závět	Pan Vok a čert

Údaje o textu
Titulek:	Závět
Autor:	Jaroslav Vrchlický
Zdroj:	VRCHLICKÝ, Jaroslav. Nové básně epické Online na Internet Archive
Vydáno:	Praha, J. Otto 1881
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Walther von der Vogelweide

Pan Walter z Vogelweide
to neodpustil smrti,
že všecko lačnou perutí
nám uchvátí a zdrtí.

Ó jak měl oplakati
květ luhů i šum háje?
Vždyť ve všem písně zvučely
a ve všem lásky báje.

I kroutí šedou hlavou
a v myšlenkách se ztrácí.
Ó kdyby aspoň ze všeho
mu zbyli v hrobě ptáci!

Vždyť často v svoje písně
tkal písní jejich zlato,
a teď se s nimi loučit má —
jak pomysliti na to?

I rychle chopí péro
a píše do závěti:
„Nechť čas mnou zchvátí památku,
jen ptáci ať ji světí!

Za lesklé jejich peří,
jak dělával jsem v žití,
na hrobě mém, na hrobě mém
jim dáte denně píti.

A k tomu na odměnu
za písně jejich zlaté
na hrob můj zrnka pšenice
jim denně nasypáte.

Když potom k svému stolu
se slétnou v ranní době,
jich zvučný švehol uslyším
a usměju se v hrobě.

Ať zpívají mi do snů
a bohu na oslavu!“
Tak stanovil a pokojně
v hrob složil šedou hlavu.

I stalo se, jak žádal.
Čas přes hrob jeho letí,
však denně ptáků rej a zpěv
památku jeho světí.

Leč opata a mnichy
křik ptáků ze sna ruší.
„O Waltře, že jsi nemyslil
spíš na svou hříšnou duši!

Měl na mše jsi nám dáti
za hříchy svého mládí.“
A pan opat se usmívá
a bříško svoje hladí.

„Oj, páni bratři mniši,
my zpěváci jsme taky;
pro spásu duše Waltrovy
my vystřídáme ptáky.

A v úmrtí den jeho
na hrob mu dáme svíčku,
a ještě z pšenky zbude dost
každému na žemličku.

Což ptáci! hloupost pouhá -
těm stačí hodit kámen.“
Sbor mnichů svorně zajásal
a zbožně pravil: „Amen!“

Na hrobě pana Waltra
o ptácích ani zvěsti;
leč denně mnich má žemličku -
ó jaké velké štěstí!

A s úsměvem dí opat,
a každý mnich se šklebí:
„Ó Waltře, děkuj v hrobě nám -
nu, teď jsi jistě v nebi!“