Nová řada básní/Smrtelné hvězdy

Nová řada básní
Červen	Smrtelné hvězdy	Dies irae

Údaje o textu
Titulek:	Smrtelné hvězdy
Autor:	Charles Marie René Leconte de Lisle
Původní titulek:	Les Étoiles mortelles
Zdroj:	LECONTE DE LISLE, Ch. M. R.: Nová řada básní. Praha: J. Otto, 1901. s. 25–26. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Vrchlický
Licence překlad:	PD old 70

Když večer v podletí ve sladkém vzduchu snivý
        tkal zlato v husté loubí stromů,
krev jahod na prstech, kdy kráčeli jste domů
              skrz lísky, skrze jívy.

Snílkové nevinní ve prvních snů svých pýše,
        ó, srdce — souzvuk tóny všemi!
jste poslouchali znít zpěv božský v sobě tiše,
              jenž plní život lžemi.

Se zrakem zářícím, tvář květ a nohou bosou
        jste mýtinou šli, vřesem
v lupení výdechu, jenž vlhký táhne lesem
              k neznámým rájům, rosou.

A těžké paprsky jak stuhy skrz trnu snětí
        pod mlhou hrály v modři tmavé
a vánek večerní jich konce houpal žhavé
              ve korun fialové změti.

Pak němým letem svým pod lesy ztišenými
        noc sladká sjela v spěchu
a duby přikryla v jich tmavém hávu z mechu
              nad mýtinami ztemnělými.

Až na ruch zmatený, však družný, který zpívá
        a stoupá z trávy, stoupá z vody,
vše usínalo již, pták, vítr, zvěře rody,
              mýť, nebesa i niva.

A v tichu lesů kol, jak perlí božská stuha,
        jež roztrhla se, hvězdy bílé
se mihly blankytem skrz těžké větve, čile,
              tu první a tam druhá.

V své tůni hluboké, hle, rybník zasmušilý
        a černý nahromadil u dna
těch perel zářících! Tam každá hvězda bludná
              se jasně do vln chýlí.

Však vánek laškovný ty ohně ztlumil, stíny
        vrh’ v jejich rozvlnění hravé,
jak třpytný lijavec je nechal jiskřit žhavé
              chmurnými nad lekníny.

Ve křivkách zářících tu každý trysk ten skočí,
        bezčetné jehož kruhy v sítí
ve zlatě stopeném zaplály, řek’ bys’, svítí
              žeh tajemných tam očí.

V tu propast zakletou vás touha strhla mocí
        k těm očím sladkých ohňů zcela,
hvozd slyšel, kterak se vám křídla duší chvěla
              pod nebem letní noci.