Na vlně 57 metrů/Odměna

Na vlně 57 metrů
Velké kouzlo	Odměna	Mano lidojed

Údaje o textu
Titulek:	Odměna
Autor:	Otakar Batlička
Zdroj:	BATLIČKA, Otakar. Na vlně 57 metrů Městská knihovna v Praze (PDF)
Vydáno:	V MKP 1. vyd. Praha: Městská knihovna v Praze, 2013
Licence:	PD old 70

Kruh kolem bolivijské pevnosti El Arbol se stahoval. Několikanásobná přesila Paraguayců znamenala jasnou výhodu. A přece už tři týdny vzdoruje hrdinný plukovník Calahara náporům nepřátel. Útok za útokem a všechny odraženy. Paraguayští důstojníci klejí. Svolávají štáb. Pro toho, kdo umožní dobytí pevnosti, vypisují odměnu 10 000 peset ve zlatě.

Posádka El Arbol je vyčerpána. Jen pevná víra, že se blíží posila, udržuje obránce v dobré náladě.

Calaharův zástupce přehlíží mužstvo. Mnozí jsou raněni a počet křížů v rohu malé zahrady denně roste.

„Hlavy vzhůru, hoši. Jde nám na pomoc tisíc mužů. Máme dostatek vody, potravin, léků a střeliva. O hradby El Arbol si Paraguayci vylámou zuby. Jsou bezradní. Vypsali odměnu, snad počítají se zradou. Ale mýlí se, naši padlí zavazují,“ ukázal k bílým křížům čerstvých hrobů.

*

Plukovníkův sluha vstoupil do malé pevnostní kanceláře.

„Přejete si něco, pane plukovníku?“

„Ne, Torresi. Vzbuď mne za svítání, to je vše,“ řekl plukovník Calahara, neodkládaje fotografii, kterou držel v rukou. Byl to obrázek jeho ženy a dvou malých dětí.

Torres vyšel na nádvoří.

Vědí Paraguayci o tom, že pod hradbami vede suchý kanál? Deset tisíc ve zlatě! Za ty peníze by se dala koupit třeba farma ve Venezuele! Torres usedl. Do jeho svědomí zasvítily bílé kříže. Fotografie plukovníkovy rodiny. A zase zlatá hromádka – farma ve Venezuele!

Torres vstává a vrávorá ke kanálu. Jako přitahován shýbá se k temnému otvoru. Plazí se po kolenou. Do tváře udeří svěží vzduch, oči spatří hvězdnou oblohu. Opatrně kráčí lesíkem k postavení Paraguayců…

„Maňas ariba! Ruce vzhůru!“

Poslušně zvedá ruce nad hlavu.

„Musím mluvit s velitelem, nesu důležitou zprávu!“

V deseti minutách stojí Torres v kruhu paraguayských důstojníků. Podrobně sděluje, kolik mužů hájí pevnost, kde jsou stráže a kudy je možno vniknout za hradby.

„Dobrá. Dobudeme-li pevnost, dostaneš odměnu. Když ne, budeš zastřelen.“ Torres je spoután a odveden hlídkou. Ze rtů paraguayského velitele splývá jediné slovo: bídák!

Pod ochranou tmy nosí vojáci do objeveného kanálu nálože.

*

Před rozedněním byl dán povel a zápalná šňůra, vedoucí k třaskavinám, byla zažehnuta.

Vzduch se otřásl výbuchem a v témže okamžiku byl ze tří stran podniknut útok. Bolivijská pevnost El Arbol se zoufale brání nečekanému náporu. Paraguayci se nezadržitelně hrnou průlomem v hradbách. Muž za mužem klesá. Hrstka obránců klade ještě odpor v místnostech plukovníka Calahary. Několik granátů vhozených oknem – pevnost El Arbol je dobyta.

Velitel Paraguayců vstoupil, obklopen důstojníky, do Calaharovy kanceláře. U okna leží těla zmrzačených mužů, vprostřed místnosti, zasažen několika kulemi – plukovník Calahara.

Paraguayští důstojníci vzdávají mrtvému čest.

„Byl to čestný nepřítel a hrdina!“ praví velitel.

Před kanceláří čeká Torres: „Komandore, kdy dostanu odměnu?“

Velitel, aniž by na Torrese pohlédl, dává svému pobočníkovi tichý rozkaz. Ten odchází a za okamžik se vrací s těžkým, koženým opaskem v ruce.

„Tady je těch deset tisíc. Plníme slib. Vezmi si svoji zrádcovskou odměnu a kliď se z očí. Tvoje přítomnost uráží ty, které jsi zradil,“ pobočník hází těžký, zlatém naplněný opasek Torresovi pod nohy.

Lačně, jako sup na kořist, vrhá se zrádce po zlatě. S poníženými díky a ohnutým hřbetem opouští pevnost. Nikdo si ho nevšímá.

Po několika hodinách dosáhl řeky Para. Tam na druhé straně bude v bezpečí! Svléká svůj vojenský plášť, stahuje vysoké boty a kolem pasu upevňuje opasek se zlatým pokladem. Řeka není široká a Torres je dobrý plavec.

Pohroužil se do vody. Plave jako vydra. Ještě třicet, dvacet metrů a bude na druhém břehu, v jiné zemi. Mění způsob plavání. Plave naznak. Proč? Teď se potápí – opět se vynořuje. Jeho pohyby jsou křečovité. Opasek! Sklouzl mu z boků, zadrhl se smyčkou kolem nohou a kovová přezka se pevně zachytila. Dva tisíce zlatých pětipesetových mincí jej táhnou ke dnu! Torres sebou zuřivě zmítá… marně…

Prstenec vzduchových bublin ukazuje, kde skončil ten, kdo zradil své kamarády, svůj lid.