Na skalisku v moři/Nový ostrůvek

Na skalisku v moři Alfons Bohumil Šťastný
Stavba voru	Nový ostrůvek	Smrť

Údaje o textu
Titulek:	Nový ostrůvek
Autor:	Alfons Bohumil Šťastný
Zdroj:	ŠŤASTNÝ, Alfons Bohumil. Na skalisku v moři. Praha : Jaroslav Pospíšil, 1891. s. 51–54. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Trvalé deště přestaly a slunko vysvitlo opět ze mraků.

Naši opuštěnci nemohli se ani dočkati plavby na nový ostrůvek.

Jednoho jitra zásobili prám vším potřebným a opustivše loď, spěchali po skalisku k přístavu, v němž „Praha“ uvázána. Nedlouhé prkno, jež opět na prám vtáhli, posloužilo jim za most. Lord zasedl ku kormidlu. Poslední lano bylo odvázáno. John chopil se vesla a mocným odstrkem vyjel prám z přístavu.

Octli se na šírém moři. Poněvadž vál mírný větřík přímo k ostrůvku, odložil John veslo a rozvinul plachtu. Tato se nadmula a prám brázdil rychle čeřivé vlny oceanu. Plavba dařila se nad očekávání dobře; vor se osvědčil. Poněvadž nebyl příliš obtížen, nedosahovala voda ani k okraji podlahy, ač i v tom případě nebylo plavcům mokra se obávati, neboť jak budka, i místo u vesla a kormidla vyvýšeny byly značně nad povrch voru.

Asi po hodině stanul vor u ostrůvku,

Aby jim neodplul, vystoupil John a pomocí dláta a sekery vpravil v žulový břeh dva silné kůly, k nimž prám přivázán. Pak vkročil i lord na ostrůvek. Půda tohoto byla sopečného původu; skládala se z pevné žuly.

Ozbrojeni šavlemi a noži, ubírali se plavci opatrně ku předu. Došli k neveliké vyvýšenině. Slezše ji, spatřili na druhé straně ve skále množství otvorů.

„Mylorde, hnízda!“ vzkřikl John radostně.

Pojednou zašumělo to vzduchem a kolem užaslých mužů letěl zástup ptáků popelavých s bílými chvosty a s křídly dvěma černými pruhy vyznačenými.

„Skalní holubi,“ řekl lord. „Důkaz to, že země není od nás přece tak příliš vzdálenou. Holubi zalétají k ní, aby se nasytili, neboť zde kromě mořských chaluh jiné potravy by nenalezli. Patrně bude to nížina, že zůstala zrakům našim ukryta.“

„Oh, poznávám, že jsou to holubi, byť bych o přírodopisu neměl ani ponětí,“ zvolal John, nedbaje řeči lordovy. „To bude vajec a masa!“

A čile jal se prohlížeti opuštěná hnízda. Za krátko měl hezkou zásobu vajec.

„Škoda, že jsme nevzali s prámu ručnic!“ litoval. „Jediný výstřel byl by srazil několik těch bubláků.“

„Což pak jsi zapomněl, že máme prachu jen malou částku? Jest nám s ním šetřiti pro případy nebezpečné.“

John nedal se však upokojiti. Toužebným zrakem pohlížel k moři, nad nímž vznášeli se ustrašení opeřenci.

„Nermuť se, Johne!“ těšil ho lord. „Však my dostaneme aspoň tucet těch větroplachů.“

„Ale jak?“ tázal se John nedůvěřivě. „Snad holýma rukama? Anebo snad dovede mylord létati a pustí se za holuby?“

„Ani jedno, ani druhé,“ usmíval se lord. „Pověz mi ale, Johne: zdali pak střílíme také na ryby?“

„Už vím, už vím!“ zajásal mladík. „Nalíčíme na ně.“

„Uhodl’s. Do ok podaří se nám několik těch ptáků zajisté dostati.“

John běžel na prám, odkudž přinesl kus lana. Bez meškání rozpletli je na tenké provazce a z nich udělali oka, jež k otvorům některých hnizd nalíčili. Pak ukryli se za vysoký balvan.

Netrvalo dlouho a na ostrůvek sneslo se několik holubů. Nedůvěřivě rozhlíželi se jasným svým očkem po okolí; nespatřivše však nic podezřelého, vletěli do svých hnizd.

„Hurá!“ zajásal John, vida, že několik holubů třepetá se v oku. Přiskočil a dorazil dokonávající ptáky.

Po několika podobných pokusech zásobeni byli hojně holuby. Složivše je na hromadu, jali se prohlížeti dále ostrov. Nenalezli ničeho. Teprve u vody spozoroval lord nějaký tmavý předmět. Tiše přiblížil se k němu a seznal, že je to veliká želva. Pokynul sluhovi. Oba zastoupili plazu cestu. Želva, probudivše se ze spánku, chtěla prchnouti do vody. Již ale převrácena byla mohutnými rameny mužů. Pádná rána šavlí učinila životu její konec.

Potěšeni výsledkem cesty vrátili se na vor a brzy odpluli zase ku skalisku. Na cestě napadlo Johnovi, aby pokřtil nový ostrůvek. Obdržev svolení lordovo, dal mu jméno „Čechy“. Skalisko pak, na němž loď spočívala, nazval „Britannie“.

Dostihše přístavu, uvázali prám a s hojnou kořistí vystoupili na loď. Toho dne obědvali skvostně; i čaje se jim dostalo, k němuž John místo rumu kořalky přičinil.