Na skalisku v moři/Nové útrapy

Na skalisku v moři Alfons Bohumil Šťastný
Strašná noc	Nové útrapy	Stavba voru

Údaje o textu
Titulek:	Nové útrapy
Autor:	Alfons Bohumil Šťastný
Zdroj:	ŠŤASTNÝ, Alfons Bohumil. Na skalisku v moři. Praha : Jaroslav Pospíšil, 1891. s. 45–48. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Nastalo jasné jitro.

Lord i John probírali se zvolna ze mrákot, do nichž byli v noci upadli. Povstavše rozhlíželi se po okolí. Vlny plynuly zase tichounce, jako by o včerejším zápase ani nevěděly. Vše bylo jako jindy. Avšak na východní straně spatřili mužové k největšímu úžasu svému neveliký ostrůvek, jehož zde dosud nebylo. Patrně byl se vynořil při zemětřesení z vody.

Odvrátili zraky od moře a pohlíželi zkormouceně na rozmetané části po palubě. Mnoho tu bylo zničeno, mnoho poškozeno. Avšak vše to dalo by se zase nahraditi, jen kdyby měli vody. Ano, vody!

Beze slova potáceli se do podpalubí, aby ohlédli se, zda by aspoň trochu vzácného toho nápoje někde nalezli. Však marně. Vody neměli ani kapku. John nabíral zatím rozlité víno. Sebral ho plnou láhev, ač nebylo úplně čistým. To a malý soudek s kořalkou bylo veškerým jich nápojem. I rum byl vzal za své.

Mlčky zasedli ku snídani, při níž chyběla jak voda, tak i víno a čaj. Kořalku i víno schovávali pro nutnou potřebu. Zatím zaháněli žízeň nakládaným zelím, jehož měli ještě malou zásobu. Pak pustili se do opravování lodi. Především upravili své příbytky. Otvory ve dveřích a stěnách kajut pokryli prkny.

Poškozený nábytek jakž takž spravili i upevnili. Roztříštěnou čásť lodi, v níž prach vybuchl, zakryli. Rovněž i otvor bleskem ve stěně lodi způsobený.

John želel velice ztráty prachu. Měli teď jen několik nábojů a něco prachu, jenž ve pracovně se zbraněmi byl uschován. Ostatní zbroj výbuchem zničena. Palubu také uvedli do pořádku. Avšak strážního koše bylo jim se zříci, neboť zničeného stěžně nahraditi nemohli; chyběl jim k tomu potřebný kmen!

V takých pracích uplynulo několik dní. Zásoba zelí ztrávena a opuštěnci byli nuceni sáhnouti k vínu.

Vyprahlá hrdla svá ovlažovali jen několika kapkami, aby co nejdéle s drahocenným mokem vystačili.

Pokusili se sice zaháněti žízeň kořalkou; avšak brzy od toho upustili, poněvadž lihový nápoj zle na jejich smysly působil.

S hrůzou pohlíželi na láhev, v níž den ode dne vína ubývalo. A návrat deštivého počasí dal se očekávati teprve asi za tři neděle.

Láhev vyprázdněna zúplna.

A žhavé slunko pražilo nemilosrdně. Ubozí opuštěnci trpěli hrozně. Jazyk lepil se jim k patru; sotva mluvili. Zvláště lord podlehl brzy útrapám. Bezvládně spočíval na žíněnkách. Oči jeho plály horečně, suché rty křečovitě se svíraly, z hrdla draly se chraptivé zvuky.

Zaslzeným zrakem pohlížel John na trpícího lorda. Pro pána svého zapomínal na sebe. Vždyť i on snášel trýzeň velikou; jenom že silná a otužilá jeho povaha dovedla déle vzdorovati.

Lord vzchopil se na lůžku a otvíraje ústa lapal křečovitě po vzduchu. Oko jeho obrátilo se na Johna s takým výrazem, jenž sluhovi až do srdce proniknul. Pak sklesl ubožák ve mdlobách na žíněnku.

John nemohl déle dívati se na muky pánovy. Jako šílený pobíhal kajutami, přehazuje vše a pátraje po nějakém nápoji. Proběhal celou loď bez výsledku. Na palubu ani nevkročil, aby nebylo mu pohlížeti na moře, jehož vody užíti nemohli k uhasení žízně.

Zoufalostí uchvácen usadil se do kouta na bednu, v niž naházeny staré šaty. Tu ucítil pod sebou tvrdý předmět. Jako ve snách počal šaty odhazovati, až dostal se ku tmavému kabátu, v jehož postranní kapse něco vězelo. Třesoucí se rukou sáhl John do kapsy a úžasem vzkřikl, když shledal, že je to láhev. Láhev ta obsahovala, jak nápis hlásal, léčivé víno z Malagy.

Šipkou octnul se John u svého pána. Otevřel láhev a nakapal na malou lžičku něco vonného nápoje. Pustil pak víno přes rty lordovy. Účinek toho byl blahodárný. Lord otevřel po chvíli oči a zašeptal: „Johne!“

„Můj dobrý pane, můj drahý pane!“ jásal John, líbaje ruku svého velitele. „Jak slastným jsem, že mne poznáváte!“

Po chvíli požil lord opět něco vína, jež značně ho posilnilo. Pak teprve bodrý sluha vzal pro sebe několik kapek; stačily úplně k osvěžení sil jeho.

S účastí naslouchal lord, jak přišel ku drahocennému moku. Přes tu chvíli pak tiskl ruku oddaného sluhy.

„Jak mám se ti odvděčiti?“ pravil pohnutě. „Všecky poklady světa nepřevážily by lásku tvou. Nikdy ti toho nezapomenu.“

Tak zachránil šťastný nález Johnův život oběma. Láhev byla ještě z polou vínem naplněna, když dostavil se dlouho očekávaný déšť. Přišel tentokráte mnohem dříve než jindy. John nachytal do nádoby vody a podal ji lordovi. S jakou rozkoší napájel se tento dlouho strádaným nápojem!

Teď měli vody s dostatek. Sudy na palubě byly jí až po kraj. naplněny. Rovněž i káď, k níž přidružily se dvě nové. Aby byli ještě více zajištěni, pustili se do kopání studny na skalisku. Dlouho trvalo, než dokopali se hloubky asi tří metru. A když nastal nejbližší dešť, byla studna, jež měla značný obvod, naplněna. Zřídili pak ještě stružku, jíž by přebytečná voda odtékati mohla. To byla jediná práce, již mohli pod širým nebem vykonati, neboť silné deště zahnaly je do útulných kajut.