Na domácí půdě/Vstup

Na domácí půdě Jaroslav Vrchlický
	Vstup	Polní kvítí

Údaje o textu
Titulek:	Vstup
Autor:	Jaroslav Vrchlický
Zdroj:	VRCHLICKÝ Jaroslav. Na domácí půdě Online na Internet Archive
Vydáno:	Praha: Eduard Valečka, 1888. s. 3 – 4.
Licence:	PD old 70

Z domácí půdy hrst lučního kvítí,
jak hvozdy pěstí je i rodná stráň,
zda rosa nevyschne, jež na něm svítí,
než podá vám je chvějící se dlaň?

Čím srdce lkalo, co mi pěla tucha,
čím k letu vzpjal se, bílý motýl, cit,
zda nevyzní jak známá frase hluchá,
kov známý v kadlub verše pracně vlit?

Dost možná, co mně posud v snění zdá se,
že čerstvý květ v mé teplé ruce dlí,
co jeho cítím dech, zřím barvu v jase,
že herbáře jen odlesk juž to mdlý.

A přece vím to: V tvůrčí chvíli oné
to znělo v ňadrech jako v úlu roj,
já chvíli šťastný byl v té tísni vonné,
já odvahy měl do práce i v boj.

Mlh závojem, v němž naše žiti skryto,
já viděl pláti zóru lepších dnů,
kde zdupán lán — mně vlnilo se žito,
kde poušť — já slyšel ševel pramenů.

Nad rodnou lichou i hor na úbočí
i dumnou toulkou v ruchu pražských měst,
ač mlha v srdce kladla se i oči,
já s důvěrou zřel toto kvítí kvést.

Tak trhal jsem je, tak je skládám v kytku,
ač teskno u nás jako pod mrakem;
váš stejný cit sleť ptákem na mou snítku,
a suchá oživne hned zázrakem.

Já pouze jedné jsem si vědom viny,
a tu si chovám v srdci jako skvost:
Já světlo hledám, kde se mračí stíny,
já v svojí vlasti věřím budoucnost!

A touto vírou, z níž jen pučí skutky,
jak zvon se rozhoupá mé písně hlas,
přes naši tíseň, spory, vřavu, smutky
i svadlé to mé kvítí zaplá zas!