Na domácí půdě/Polní kvítí

Na domácí půdě Jaroslav Vrchlický
Vstup	Polní kvítí	Lesy

Údaje o textu
Titulek:	Polní kvítí
Autor:	Jaroslav Vrchlický
Zdroj:	VRCHLICKÝ Jaroslav. Na domácí půdě Online na Internet Archive
Vydáno:	Praha: Eduard Valečka, 1888. s. 7 – 8.
Licence:	PD old 70

Buď pozdraveno na stokrát
ty plné kouzla, plné vnad
ó kvítí našich luhů,
ať obilím se proplítáš,
ať lučině či mezi tkáš
jich stobarevnou stuhu.

Krev země, žhoucí vlčí mák,
jak plameny mně šlehá v zrak
pln perel na úsvitě;
kus nebe, chrpa zářivá
se čtveračivě usmívá,
než zazvoní srp v žitě.

Na stonku stříbra prach a pel
sní vážně tichý jitrocel,
čekanka touhou stůně,
a svlačec zvedá v jitra svit
nad klasů šumný aksamit
svou číšku plnou vůně.

Na kraji pole sráznou mez
žebríček prostý s douškou slez,
dál směs jetele smavá,
jim s včelou motýl v přeletu
za pelu dárek v odvetu
svou dvornou službu vzdává.

Nechť vaše žeň je zdeptána,
ó prosté květy, do rána
zas povstanete svěží!
Jak úsměvu jste vřelý kmit,
jejž na rtech nosí český lid,
nechť v srdci trud mu leží.

Jen pohled na vás v pole, luh
a český zpěv mi zvoní v sluch
a srdce divné jato:
Svou mladosť vidím, došky chat,
zas musím věřit, v boj se dát
za všecko, co nám svato!