Na besedě/30. Jak chtěla muže otrávit a pověsila kolíbku

Na besedě Anna Popelková
29. O Martinovi	30. Jak chtěla muže otrávit a pověsila kolíbku	31. O třech sestrách a loupeživém rytíři

Údaje o textu
Titulek:	30. Jak chtěla muže otrávit a pověsila kolíbku
Autor:	Anna Popelková
Zdroj:	POPELKOVÁ, Anna. Na besedě. Pohádky. Polička : F. Popelka, 1897. s. 244–245. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Také taková jedna nedobrá duše ženská. Už jí to trvalo dlouho, že se muži nechce odejít na onen svět.

― Počkejme, půjdu do „hapatyky“ a řeknu, že máme myši, ať mně dají jedu, pěkně krásně uvařím kaši a budu mít od muže pokoj.

Přišla do lékárny:

― Prosímich, myši nám domem hýbou, kdyby mně dali něco proti nim.

― To se řekne: dejte jedu. Ať se mají myši taky jednou dobře, pomyslili si v lékárně a dali ženské cukru místo jedu.

Žena přišla domů a začala vařit kaši. Nechtěla mít u toho muže svědkem i povídá mu:

― Ty, kdybys mně takhle skočil pro olej, abych měla večer na svícení!

Muž šel, jde kolem lékárny, pan lékárník stál ven a povídá:

― Poslouchejte, máte prý myší, až vám domem hýbou. Ale abyste věděl, my jsme dali vaši ženě cukru místo jedu. Povíte nám, kolik myší se na něj chytlo.

― Hhh! to ona chtěla myslím nalíknout jenom na jednu hodně velikou. Vsak počkej!

Sotva přišel domů, už mu nesla žena přeslazenou kaši.

― Ta kaše je dnes nějaká divná, tuze divná, šklebil se.

― Copak člověk tobě udělá dobře. To kdyby —

― Jé, ach jé, zahodil po chvíli lžíci a svíjel se jako v bolestech. To mě drží boleníí, co pak to jenom je? To je boleníííí.

Svalil se na zem jako špalek a žena že půjde honem pro doktora.

Šla, zavřela za sebou dvéře, ale místo k doktorovi obcházela chvíli stavení, a když myslila, že je s mužem konec, vkradla se dovnitř, hodila muži kolem krku provaz a táhla ho k zavěšení na hřebík u tkalcovského stavu.

V tom okamžiku ale muž provaz smekl a rychle zaklesl na nohu od kolíbky.

― Už je dřevěný, povídala si, když nahmatala nohu — od kolíbky.

Pak vyběhla uděšená ven a po chvíli křičela:

― Lidičky zlatí, pomozte, pomozte, můj muž se oběsil.

Muž zatím vyskočil oknem, a když se lidé přihnali do světnice, našli na provaze za nohu pověšenou kolíbku.