Národu národní kulturu/Univ. prof. dr. Lad. Haškovec

Národu národní kulturu
Ladislav Hájek	Univ. prof. dr. Lad. Haškovec	Dr. Frant. Hodáč

Údaje o textu
Titulek:	Národu národní kulturu
Autor:	Univ. prof. dr. Lad. Haškovec, Praha
Zdroj:	Národní listy, roč. 76. č. 353. str. 17 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	25. 12. 1936
Licence:	PD old 70
Odpověď vybrané osobnosti na anketní otázku od redakce Národních listů.

Zářivé veliké nesmrtelné vzory národní svítí vědcům velikých národů na cesty národní, tím více mají svítiti příslušníkům malého národa, ztrativšího svéprávnost a domáhajícího se opětné své samostatnosti. Nejen jménem památky slavných koryfeů vědy, patřících všem národům, ale i jménem reelního poznání a vědecké pravdy samé budiž pozvednuta váha a význam citu národního, který jest vždy a všude důležitou vzpruhou nejen ušlechtilé práce pravdy hledající, ale i dobra a krásna na zemi. Zákony heredity fysiologické i psychologické poučují o konservujících i ušlechťujících některých složkách v lidském vývoji. Cit lásky k rodné zemi, cit příslušnosti národní, cit národní jest jednou takovou složkou, jest jedním elementem normálního, harmonického učlenění duševního, tvoře i výkvět kulturního lidského pokroku a jeho vyšší mety ethické. Násilné jeho potlačování a zanikání, vyvolávajíc spolu jiné perversní, zvrácené a chorobné city, zvrací normální harmonické učlenění a působení naší duše, vede k perversi, k chorobě, degeneraci. Zle cítí lidstvo toho důsledky na všech stranách. Neobhajujeme chorobné hypertrofie národního citu, vedoucí k slepému chauvinismu a k potlačení normálních citů k veškerenstvu a smyslu pro obecnou potřebu, ale s důrazem obhajujeme potřebu, sílu a význam citu národního v harmonii duševní oblasti, jakožto citu nezbytného k výchově, lidství, mravnosti a pravdě, která jest všude jedna a která jest jediným podkladem vědy. Jménem vědy reklamujeme právo na uchování, hájení, pěstění a rozvíjení citu národního a voláme po jeho ochraně, jako volá se po ochraně majetku a cti jednotlivcovy jménem citu právního. Žádný člověk nemá práva sahati rouhavým slovem neb zločinnou rukou na národní cit druhého. Ve středu odborného lékařského sjezdu ozývá se hlas tento jako důsledek poznání vědeckého, aby podpořil každý mravní, čistý a slavný zápas za své bytí národní. Hrdě a pevně kráčej každý v boj proti perversi, degeneraci, chorobě a braň zlu a záhubě kotvící v nedbání a snižování citu národního.

„Pozdrav účastníkům IV. sjezdu českých lékařů a přírodozpytců v Praze.“ (Otisknuto v Revue v neurologii, psychiatrii 1908, str. 222.)