Národní listy/1867/148/Koruna česká

Národní listy/1867/148
Telegramy Národních Listů	Koruna česká	Jak mají vykonati se volby obecní?

Údaje o textu
Titulek:	Koruna česká
Autor:	neuveden
Zdroj:	Národní listy, ročník VII, číslo 148. S. 1. Dostupné online.
Vydáno:	29. srpna 1867
Licence:	PD anon 70

Tento den patří nám. Nám, dědicům koruny české, nám obrancům státního práva českého v říši rakouské. Není tomu ovšem dávno, když ze slibu císařova brali jsme sobě naději, že takový den budeme slaviti mnohem radostněji. Měli jsme za to, že staroslavnou korunu českou ponese po ulicích pražských na své hlavě náš král, když byl dříve uznal a přísahou potvrdil všechna práva její a všechny povinnosti své. Měli jsme za to, že patříce na korunu českou budeme patřiti na korunovaného krále českého, jenž by byl netoliko živým svědkem a representantem ale i mocným a povinným obrancem státu českého v říši rakouské, jenž by byl nejvyšším rukojmím naší existence národní. Na tento veliký den ještě musíme čekat; ale čekáme naň s jistotou, neboť důvěřujeme slovu císařovu. Kéž by císař sám přispíšil tento veliký den! Říše rakouská byla by položena na pevnější základy, nežli na které chce opírati se nyní. Vše tu jest, čeho na sřízení mocného politického celku potřebí: král; národ čelný, věrný, hrdinský, pracovitý a inteligentní; vlast úrodná, krásná a lahodná; koruna slavná s právy nezadatelnými ..... a přece prodlevá se s chvílí, kdy vše by splynulo v jediný mocný a vznešený celek ....

Tím časem neseme my korunu svou sami. Znamenáme v tom zajisté působení prstu Božího, že loňská válka, která byla ohrožením koruny české skrze Prusy, stala se původem dnešního mravního vítězství jejího v Rakousku. Ano, koruna česká slaví dnes své mravní vítězství v říši rakouské. Kdekoliv bije srdce české netoliko po vlastních zemích koruny české, na Moravě, ve Slezsku a v Čechách, ale všude po říši rakouské a mimo ni, dnes v každém koruna česká jest mocnou a oblažující vládkyní; veškeren národ českoslovanský dnes spojen jest v jedné nejvyšší myšlence — o právích své koruny; v jednom nejvyšším citu — v lásce k této koruně. Národ českoslovanský slaví dnes veliké sbratření své: Moravan, Slezan a Čech objímajíce se v duchu a tisknouce se k bratrským srdcím svým tulí se pod slávu a ochranu, pod moc i lásku jedné společné matky: koruny české. Jediný radostný ples rozlehá se dnes po našich krásných vlastech českoslovanských: ples bratrské věrnosti k nejdražšímu dědictví našemu, ke koruně sv. Václavské. Ano drazí bratři! Tento den patří nám. Dnes korunujeme my sebe láskou nejvznešenější, láskou k naší vlasti, láskou k našemu jazyku, láskou k našim právům, láskou k našemu životu! Uprostřed rozbouřeného vzteku našich nepřátel, kteří by nejraději až do kořen vyhubili veškeren národ náš českoslovanský, kteří by nejraději do všech koutův světa rozmetali prach té koruny, jíž zdobili skráně své největší a nejdražší králové naši, národ českoslovanský ve zbožné radosti nese svou korunu po vlastech na královský hrad pražský a zná i moc i cenu její.

Však kdykoliv z dopuštění Božího osiřela koruna česká, dobře víme, že panovníci polovice Evropy dychtili za ní a že spůsoby počestnými i nepočestnými, jak kdo mohl neb uměl, domáhali se jí pro sebe i pro rod svůj. Národ český tu šťastně tu nešťastně pochodil s králi svými, kteří všichni až do roku 1836 byli přisahali na práva koruny české. Ale přece všichni přisahali a jedině touto přísahou a řádným korunováním osahovali panovnickou moc v zemích koruny české. Jen kdo uznal a potvrdil práva koruny české, ujal se vlády v národu českoslovanském právně. Svých práv státních národ český nebyl prohlášen za zbavena ani tím králem, který dané přísahy dbal nejméně, jakmile byl dosedl na český trůn. Státní právo koruny české jest platno posud a musí konečně býti uznáno, nemá-li v národě českoslovanském býti vzbuzeno podezření, že jeho právní svazek s říší rakouskou jest zrušen. Národ českoslovanský, obrance státního práva českého a dědic koruny české, zajisté posud uznává svůj právní svazek s říší rakouskou, jakož z řad vojenských i z pokladníc státních až příliš patrno jest; ale rád by konečně viděl, že tento právní svázek uznává se i se strany druhé a že právo nekoná se násilím. Nemá-li práv koruny české, nemá-li státního práva českého býti šetřeno, nuže, ať úřadně prohlásí se, že těchto práv již není, pak bude naše stanovisko v Rakousku jiné; ale pokud není odvahy na formální zapření práv koruny české, potud stojíme vždy my na právní půdě, opírajíce se skutečnému maření a ničení jejich ....

Koruna česká není nám žádnou hračkou; víme, čím nám povinen jest, kdo skloní pod ní čelo své. Koruna sv. Václavská jest nejdražším klenotem národa českoslovanského a koho národ českoslovanský tímto klenotem ozdobí, tomu svěřuje — život svůj ....

Nuže, vítejte nám nejdražší klenoty naše! Vítejte nám svědkové naší slávy! Posud jest nás dost a jsme dosti silni, abychom obhájili vás proti všem nepřátelům vašim doma i za hranicemi. Duch otcův našich jest s námi a nedá „zahynouti nám ani budoucím!“