Moderní básníci francouzští/Zatracenci

Moderní básníci francouzští
Mrtvým	Zatracenci	Malajská pantoum

Údaje o textu
Titulek:	Zatracenci
Autor:	Charles Marie René Leconte de Lisle
Zdroj:	Moderní básníci francouzští. Praha : Jos. R. Vilímek, vyd. okolo 1893. s. 271. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Vrchlický
Licence překlad:	PD old 70

Zem byla ohromná a mrak pochmurný byl,
já byl jak mrtvola, jež ve svém hrobě dřímá,
v prostoru bez konce já těch jsem slyšel kvil,
již krvácejí tím, že láska hruď jich jímá.

Žen, mužů, junů dav a bledých dívek sbor
z dob starých pravěku i z naší nové doby
v svých duších touhy žár a smutek, hněv a vzdor,
se zvedly přede mnou své prorazivše hroby.

Nad proudy četnější, jichž pojmout nemůž’ břeh,
ve víru mrákotném vše bolesti a vzteky,
vše muka marných snů, všech slzí vroucí žeh,
jak moře duly se v jich očích, valné řeky!

A chmurné, nahou skráň a křídla plamenná,
já zřel je krvácet v divokých vášní šlohu;
za stádem duší těch se hnala šílená
a stará Láska, ta dceř nejstarší všech bohů.

Jich nářkem zoufalým, pochmurným hlaholem,
zlem nyní trávená, v jho jehož jiné spjala,
již nedovedli mřít, jimž láska úkolem,
bez konce do dálky jak litice je hnala.

Z mrazného hrobu v ráz já mrtvý jsem se zved,
a divá vichřice mne strhla v jejich věnce
a já spěl za nimi v ten zběsilý, zlý let,
svým pláčem vpadl jsem v ty lásky zatracence.

Ó mrtví! Pod biči těch bohů zpozděných,
vy v Ereb skovaní titani zarputilí,
vy šťastní, neznáte, co láska dá běd zlých;
než zem a nebesa, víc jste vy neztratili!