Moderní básníci francouzští/Vyznání (Gineste)

Moderní básníci francouzští
Proklatí	Vyznání (Gineste)	Ženě čtyřicetileté

Údaje o textu
Titulek:	Vyznání
Autor:	Raoul Gineste
Zdroj:	Moderní básníci francouzští. Praha : Jos. R. Vilímek, vyd. okolo 1893. s. 178. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Vrchlický
Licence překlad:	PD old 70

V svém křesle gotickém dlí Alix s vlasem plavým
a tiše pomalu jahody otrhává,
jak bledé lilie prstíky mihem hravým
se chví, až prsteny jí tryská jiskra žhavá.

A otrhané juž bez lístků, bez zeleně
je zvolna ukládá na dno stříbrné číše,
a s okem plným snů zří v dálku zamyšleně
a v ústa chvílemi si jednu trhá tiše.

A trhá dále zas. — U nohou (s mnohým květem
na pestrém koberci) nos růžný v prackách maje,
si hoví nedbale chrt štíhlý s šedým hřbetem,
co s copy jejími za křeslem vzadu hraje

si páže mladičké, hoch starý patnáct roků,
tak sličný, dívka to že mnohý řek’ by v tuše,
ten bázní chvěje se a s vlhkou slzou v oku
se vzmužil zašeptat jí tajemství své duše.

Než, paní, odjedu, do zítřka — jaká muka!
Ó prosím, dovolte, ať ve polibku plachém
se dotknu jahody, jíž tkla se vaše ruka,
neb ústa vaše, ach! ta stejným svítí nachem!