Moderní básníci francouzští/Vyhnanství duchu

Moderní básníci francouzští
?	Vyhnanství duchu	Odříkání

Údaje o textu
Titulek:	Vyhnanství duchu
Autor:	Ferdinand de Gramont
Zdroj:	Moderní básníci francouzští. Praha : Jos. R. Vilímek, vyd. okolo 1893. s. 184–185. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Vrchlický
Licence překlad:	PD old 70

Vás vyhostili, hosty jasné luny,
svět zapírá dnes nehmotnou druž duchů:
tož Elfy, Vily, Sylfy na pobřeží,
jež tančívaly v podvečera mlze
a hradů starých ostříhaly trosky
a velkých lesů plnívaly skrýše.

Juž stalo se. Jsou prázny všecky skrýše,
ční pusté kláštery ve svitu luny,
víc neuzříte prohlížet jich trosky
Titanii, tu císařovnu duchů,
ni Oberona roh nezazní v mlze
a nevzbudí víc ohlas na pobřeží.

Když divá bouře tepe do pobřeží,
dnes Ariel bez kouzedlné skrýše
zanechá ztroskotaných davy v mlze.
Vy bludní jezdci na paprsku luny
o Puku, Trilby! druzi smavých duchů,
teď věda svět váš rozdrtila v trosky.

My aspoň tyto sebrali jsme trosky
na stepích, skalách, moře na pobřeží,
květ zpívající lákadlem byl duchu,
my nad jezerem, zelené kde skrýše,
jsme zřeli modré ptáky a šat luny
nám Urgel večer ukázala v mlze.

Dí svět: Ó nechte spáti v prachu, v mlze
ty pohádky, ty minulosti trosky,
sní pouze nyní pes ve svitu luny,
teď maják září moře na pobřeží,
a všady za peníze kynou skrýše
před živly lepší nežli sluje duchů.

Je nutno věřit. Našemu však duchu
sny vždy se blíží v jasu jako v mlze,
taj láká nás. Nad smavé denní skrýše
my pěvci, milujeme hradů trosky
a strže lesní, písek na pobřeží,
jež plny přeludů jsou v svitu luny.

Však v záři luny nechť rej nevlá duchů,
přec v lesích, na pobřeží druž jich v mlze
v nás, již jsme trosky, najde vděčné skrýše.