Moderní básníci francouzští/Vlna

Moderní básníci francouzští
V září	Vlna	Co vlny hovoří

Údaje o textu
Titulek:	Vlna
Autor:	Jean Richepin
Zdroj:	Moderní básníci francouzští. Praha : Jos. R. Vilímek, vyd. okolo 1893. s. 441–442. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Vrchlický
Licence překlad:	PD old 70

Než napočítáš do dvacíti,
se v moji zřítelnici vrylo
a pro vždy hluboce v ní skrylo,
co z jedné vlny může býti.

Ku zemi hnal se příboj směle,
a vítr ostrý fičel krutě,
já vzpřímený a nepohnutě
na skále stál jsem osamělé.

A zrak můj utkvěl na obloze,
tam chytil jednu vlnu v reji,
i měl jsem věrný obraz její
od obzoru až ku své noze.

To nejdřív bylo lehké chvění,
zelený atlas s modrým leskem,
to v záhyb velký vzrostlo bleskem,
jak dýchal by kdos v proudu vření.

Pak ocelová tyč to byla,
jež přímo v před se hnala tvrdá,
pak hora s bílým věncem hrdá,
jak Alpa ledem celá bílá.

A když to doletělo k zemi,
to netvor byl, chřtán otevíral,
juž, juž mé skály patu svíral
a svými rval ji sanicemi.

V tom splasknul a se sřítil náhle,
jak vyždímané splaskne prádlo,
půl tíže jeho zpátky padlo,
a kloktalo to v písni táhlé.

Půl druhá, pružná výše tryskla,
jak had, jenž tančí po ocase,
teď jako dlouhý v ostrém jase
meč vytasený z pochvy blýskla.

Teď byl to chochol! V divém vzmachu
se vítr jal mu rváti peří,
je rozmetal, že v matné šeři
vzduch plný slaného byl prachu.

Byl přelud to? Anebo snění?
Ne, nikoli! To pravda v skutku,
rej obrazů, jichž hravou půtku
jsem viděl v jednom okamžení.

Hle, takto roste, hřmí, se řítí
a zmírá velká divuplná
na těle Proteově vlna,
než napočítáš do dvacíti!