Moderní básníci francouzští/Nová doba

Moderní básníci francouzští
Láska v přírodě	Nová doba	Je listopad…

Údaje o textu
Titulek:	Nová doba
Autor:	Maurice Bouchor
Zdroj:	Moderní básníci francouzští. Praha : Jos. R. Vilímek, vyd. okolo 1893. s. 75–76. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Vrchlický
Licence překlad:	PD old 70

Já na mši jsem druhdy chodil,
má minulosti, dodělej,
teď mlád já jsem se znovu zrodil.
Spi na vždy a mně pokoj dej!

Na starý čas, jenž stále pláče,
sem závoj hoďte potichu,
má dobrá hvězda nechať skáče
na moři v tanci, ve smíchu!

Ó budoucnosti, v nebes výši
zřím, jak tvůj úsměv začíná,
své péro, nyní dřív než píši,
starého smáčím do vína.

A potom věčné kouzlo ženy! —
sem, lásko, s plným douškem tvým,
ve víru tvém jsem potopený
i duší svou i tělem svým!

Básníka sny se druží hravě
v rej pojíce se v rozkvětu
a sta snů klíčí v mojí hlavě
svůj sabat v děsném přeletu.

Má duše okouzlena řítí
se nekonečnem bez hrází,
a zlaté slunce na zdar žití
jí žehnající provází.

Ó směj se, osude ty mstící!
Těm číš, kdo smějí se tvým tmám,
já rubíny mám ve sklenici
a růže na svém čele mám!

Ať z varyta strun v ryčném spěchu
vesela zazní ballada!
Ať ožije zas v našem vzdechu
veselá, stará Hellada!

Vše prchá, mizí, bratři, tiše,
by zkojilo se hrobu tmou,
ó pijme proto plné číše,
co nebesa tak sličná jsou!

Tak až jen pouhým prachem budu,
až volným krokem tich a bled
ve zapomnění snů a trudů
podsvětí kalný uzřím svět,

po orgii až v klidu líném
tam usnu, kde spí otec náš:
kus ubrusu, jenž polit vínem,
mně ustřihněte na rubáš!